Výkres nosné rakety Ariane L-01 je zhotoven převážně podle autorizovaného výkresu, zaslaného nám laskavostí ESA. Barevné schéma bylo zpracováno na základě několika desítek barevných diapozitivů, pocházejících rovněž přímo z ESA.
Proti dosavadním zvyklostem jsou na výkrese rozměry skutečné rakety, aby jej mohl modelář použít jako podkladu k statickému hodnocení modelu při soutěži. Maketa Ariane je při kvalitním provedení schopna konkurovat všem špičkovým maketám třídy S7. Stavba není v žádném případě vhodná pro začátečníky; k zhotovení dobrého modelu je rovněž bezpodmínečně nutné určité strojní vybavení. Před tím, než se rozhodnete pro stavbu Ariane, tedy kriticky zhodnoťte své schopnosti a výrobní možnosti. Následující řádky nejsou podrobným návodem, obsahují pouze základní rysy postupu stavby, jež si každý modelář přizpůsobí podle svých podmínek.
Před započetím vlastní stavby musíme všechny rozměry skutečné rakety přepočítat podle zvoleného měřítka a zhotovit si stavební výkresy všech detailů, jednotlivých stavebních celků a celé makety. Na výkresech si dáme záležet: jsou totiž součástí dokumentace, nezbytné pro statické hodnocení modelu. Maketu Ariane můžeme stavět jako jednostupňovou, ale i dvoustupňovou. Při stavbě jednostupňového modelu lze doporučit měřítko asi 1 : 50, pro dvoustupňovou maketu se hodí poměr zmenšení přibližně 1 : 55.
Trup. Válcové trupy všech stupňů zhotovíme známým způsobem navinutím papírové lepicí pásky na trn vhodného průměru nebo svinutím balzového prkénka (vhodné zvlášť pro dvoustupňovou maketu). K zhotovení balzového trupu použijeme měkkou balzu tl. 1,5 mm, kterou navlhčíme, navineme na trn, po vyschnutí ořízneme spoj a slepíme. Pak trubku stále na trnu obrousíme a několikrát nalakujeme. Na povrch je vhodné přilakovat jednu vrstvu tenkého Modelspanu, který trubku nejen zpevní, ale také z větší částí překryje vlákna dřeva. Volíme-li trupy z balzy, je vhodné do části prvního a do třetího stupně vlepit trubky menšího průměru, které chrání vnitřní stěny trupu proti ožehnutí při startu druhého stupně i proti přetlaku při výmetu návratného zařízení. Trubky navineme ze dvou vrstev lepicí pásky a dokonale prolakujeme. Do trupu je vlepíme mezi balzová mezikruží. Průměr těchto trubek volíme takový, aby se do nich bez problémů vešlo návratné zařízení.
Při stavbě trupu nespěcháme; navinuté trubky necháme delší dobu na trnu vystárnout, aby se jejich rozměry ustálily. Vystárnuté trubky tmelíme a nakonec brousíme pod vodou, vše stále na trnu.
Dno prvního stupně vyřízneme lupenkovou pilkou z překližky tl. 0,8 až 1 mm. Řešíme je tak, abychom je mohli z trupu vyjímat: nejjednodušší je dno přišroubovat dvěma až čtyřmi šrouby M2. K tomuto účelu do trupu vlepíme epoxidové odlitky s matkami. Povrch dna polepíme samolepicí fólií nebo tenkým hliníkovým plechem, na němž rádlem vyznačíme plátování a nýtování.
Kryty motorů prvního stupně zhotovíme z balzy tl. 1,5 mm. Máme-li dodržet přesný tvar, je nutné je slepit ze tří až pěti dílů (podle konstrukčního řešení). Kuželové části musíme před slepením tvarovat na kuželovém trnu. Slepené kryty je nutné nechat na trnu vystárnout. Horní části krytů můžeme odlít z epoxidu. Spodní část krytů je ve skutečnosti vyrobena z plátů plechu, navzájem spojených nýty. Tuto část znázorníme nejlépe tak, že ji vystřihneme z hliníkové fólie, na níž nýtování vytlačíme. Fólii nalepíme na kryty až po jejich přilepení na trup a konečné povrchové úpravě.
Přechodový kužel mezi prvním a druhým stupněm vysoustružíme ze středně tvrdé balzy. Uvnitř kužele je kryt funkčního motoru druhého stupně a vlepená papírová trubka, která chrání před tlakem a teplotou výtokových plynů motoru vnitřek prvního stupně.