Kdo z nás aspoň jako kluk nezáviděl románovému hrdinovi Huckleberrymu Finnovi jeho cestování po Otci vod, nejmohutnějším severoamerickém veletoku? Twainovo vyprávění nám přibližuje drsnou poezii života na mohutných parnících, které brázdily americké řeky až do padesátých let našeho století. K nejslavnějším z nich patřila bočnokolesová paroloď Robert E. Lee, postavená v době největšího rozmachu těchto dopravních prostředků. Vznikla během léta 1866 v rušných loděnicích v New Albany na břehu řeky Ohio ve státě Indiana. Pořizovací náklady tehdy činily 200 000 dolarů. Pro své jméno, oslavující jižanského generála, si ale musela nová loď zajet k protějšímu břehu řeky Ohio, kde se již rozkládal stát Kentucky. Příznivci Severu – tedy Unie – totiž nikterak netajili svoji touhu provokativně pojmenovanou loď zapálit…
Parník Robert E. Lee si vydobyl pověst jednoho z nejrychlejších plavidel na Mississippi, kde především sloužil. Čtyři roky po jeho uvedení do provozu pak došlo k epizodě, která vešla do dějin nejen lodní dopravy, ale byla i několikrát zpracována literárně: V baru v New Orleansu se začal přít kapitán lodi R. E. Lee John W. Cannon se svým obchodním i osobním rivalem, kapitánem dalšího mississippského bočnokolesového parníku Natchez Thomasem P. Leathersem o rychlosti svých lodí. Večer hádka údajně vyvrcholila pěstním soubojem. Tím ale záležitost neskončila – spor měl rozhodnout závod obou lodí proti proudu Mississippi. Neobvyklého podniku se ujaly i noviny, a tak se na výsledky klání uzavíraly sázky na obou stranách Atlantiku.
Kapitán Cannon se na závod pečlivě připravil. Dal loď zbavit veškerého zbytečného zatížení a kromě jiného zajistil i doplňování paliva za jízdy z jiné lodě. Zásoba dřeva na palubě R. E. Lee tedy mohla být menší a tudíž i lehčí než množství paliva, které musel vézt Natchez. Závod začal 30. června 1870 v New Orleansu a byl zachycen na řadě obrazů. K nejznámějším patří barevné litografie Curriera a Ivese, zobrazující mohutné parníky, brázdící bok po boku temnou hladinu Otce vod, přičemž se jim z komínů valí množství dýmu a jisker. Jejich autorům je třeba odpustit značnou uměleckou nadsázku – ve skutečnosti totiž Robert E. Lee hned po startu získal několikaminutový náskok, který neustále zvětšoval. Cíl závodu, jemuž se dostalo nebývalé publicity, byl v Saint Louis. Loď kapitána Cannona absolvovala trať v rekordním čase: 3 dny, 18 hodin a 13 minut; parník Natchez dorazil s asi šestihodinovým zpožděním. Jako nejrychlejší loď na Mississippi pak mohl Robert E. Lee mít lodní zvon ozdobený jelením parožím.