Historie tohoto plánku je poněkud zvláštní. Jde o poslední výkres našeho nejslavnějšího modelářského konstruktéra Jaroslava Fary. Jeho uveřejnění v Modeláři 10/1988 se J. Fara již nedočkal (zemřel 31. srpna 1988). Ve skutečné velikosti měla Airacobra vyjít v řadě plánků Modelář pod číslem 159s, jenže právě tehdy bylo vydávání plánkové řady přerušeno kvůli potížím s distribucí v síti Poštovní novinové služby. A tak Airacobra nevyšla v řadě plánků Modelář, nýbrž v edici Plánky pro modeláře firmy Model Info pod číslem 159 až roku 1991.
Airacobra tedy tak úplně nezapadá do reedice plánků Modelář. Už s ohledem na J. Faru nám však bylo líto, aby plánek upadl v zapomnění. Domluvili jsme se tedy na jeho vydání s majitelem firmy Model Info V. Hadačem. Podrobný stavební návod už J. Fara napsat nestačil, text, který vyjde s plánkem ve skutečné velikosti, je z Modeláře (u plánku Model Info byl ještě zkrácen).

Malé modely stíhaček z II. světové války našly mezi modeláři dost příznivců přesto, že jejich stavba je většinou pracnější než obdobně velkých a stejně vy­bavených cvičných mo­delů. Na Airacobru americké firmy Bell typového označení P-39 verze Q padla volba proto, že má tříkolový podvozek, který usnadní start i přistání, a také proto, že je svými proporcemi velmi vhodná.
Trup je osvědčené konstrukce z bočnic, spo­jených v přední části přepážkami, v zadní příčkami.
Křídlo je v celku, ale obě poloviny sestavíme samostatně. Hlavním materiálem je balza, profil je vlastní 14 %/11 %.
Ocasní plochy mají rámovou kostru a včetně směrovky tuhý potah. Plocha VOP s profilem rovné desky je 5,5 dm2.
Podvozek je tříkolový, odnímací.
K pohonu lze použít velmi dobrý motor MVVS 2,5 cm3, OS Max 3,2 cm3 nebo MVVS 3,5 cm3 – to pokud umíme s citem ovládat plyn.
Povrchová úprava včetně vrchního ochranného laku je běžného provedení.
Ovládané prvky jsou výškovka, směrovka, křidélka a otáčky motoru.