Model jsem navrhl na jaře 1967, po změně propozic FAI na zmenšené rozpětí 650 mm. Od té doby se model koncepčně nezměnil, zmenšoval jsem jenom postupně váhu druhých exemplářů a slaďoval jsem různé vrtule a gumové svazky pro různé letové haly. S modelem jsem odlétal za 4 sezóny celkem 20 soutěží národních i mezinárodních, včetně 2 mistrovství světa. Při tom jsem obsadil 14krát první a 6krát druhé místo, na MS r. 1958 v Římě jsem byl druhý v jednotlivcích a v roce 1970 ve Slanic v Rumunsku jsem zvítězil. Na obou MS jsem byl členem vítězného čs. Družstva. Mimo to jsem s modelem CHAMPION ustavil a držím dva světové rekordy: do 8 metrů výšky haly výkonem 21:06 a do 15 metrů výkonem 30:07 (min.: vt.).
Champion FAI-F1D patří do „československé školy“ pokojových modelů, která se vyznačuje krátkým trupem a malou plošnou délkou. Výkonnost modelu není špičková, americké a některé jiné evropské modely jsou poněkud výkonnější. Champion se dosud vždy prosazoval spíše rovnoměrností výkonů.
Při konstrukci jsem vycházel z našich omezených možností sehnat kvalitní balzu, zejména na motorovou špičkovou část trupu. Dále jsem dbal na optimální velikost a pevnost ploch a maximální stabilitu v letu s různými vrtulemi a gumovými svazky. Nelze tedy očekávat mimořádné výkony již od prvního exempláře, sám jsem postavil přes 30 modelů tohoto typu a 45 vrtulí.
Nejdelšího oficiálně změřeného letu 39:18 jsem dosáhl s modelem Champion ve Slanic r. 1969. V tréninku před MS 1970 ve Slanic jsem s ním překročil poprvé hranici 40 minut (čas 40:44), při MS 1970 pak byly dva nejlepší lety 37:52 a 36:25.
Výběr balsy je vůbec nejdůležitějším předpokladem úspěchu. Doporučuji vybírat druhy balzy pro jednotlivé části modelu podle řezu – viz podrobně v časopise Modelář č. 3/1967 a 3/1971. Sám nyní používám speciální balzu pro pokojové modely zn. Micro-Dyne nebo Micro-X. U nás z ní staví prakticky všichni „pokojáčkaři“, když první dodávku dovezl v roce 1970 Svazarm.
Řezání lišt: Nejlépe je použít balzoříz malých rozměrů, lehký do ruky (rozměry základny 30 x 40 mm) s jedním hrotem zalomené holicí čepelky. Posuvnou podložku je vhodné zhotovit ve více kusech různé tloušťky od 0,4 do 1,0 mm, aby bylo možné přitlačovat prstem lišty různých tlouštěk. Čepelky jsou vhodné tl. 0,13 mm zn. Kanzen nebo Rapid, které lze dobře lámat a jsou tuhé.
Mikrofilm na potah používám po 5 let v tomto složení: 2 % eukalyptový olej, 15 % amylacetát, 83 % nitrolak C 1106 a 5 kapek ricinového oleje na 200 g směsi. Používám jen vystárlé směsi, v níž se jednotlivé složky dobře spojily. Film po vytažení z vody vyschne asi za tři týdny (podle teploty ovzduší), potom je na rámečku volný a zvrásněný; teprve tehdy je připraven k potahování.