Vzorem pro tento model byl Wakefield XL-58, který si vydobyl ostruhy na mezinárodní soutěži v Maďarsku v roce 1958 a úspěšně zalétal i na mistrovství světa FAI 1958 v Cranfieldu v Anglii, kde se soutěžilo ještě s 50gramovým gumovým svazkem. V roce 1959 byl XL-58 rozhodně nejúspěšnějším modelem u nás.
Je nasnadě otázka, proč se vracet k 13 let starému modelu? Autorovi stále ještě píší modeláři, zejména začátečníci, a žádají plánek XL-58 bez ohledu na jeho „nemodernost“. Proto byl model upraven na nová pravidla s cílem zachovat dobré vlastnosti i při 40gramovém gumovém svazku a nabídnout model, který dokáže postavit každý jenom s pomocí běžného modelářského nářadí. Úmyslně byly vynechány dnes běžné soustružené a frézované součástky, neboť jejich pořízení není většině zájemců dostupné.
Křídlo původní „osmsetpadesátky“ bylo jednonosníkové s balzovým potahem. Pro zjednodušení stavby a z váhových důvodů je nyní křídlo dvounosníkové s hustěji rozmístěnými žebry. Bokorys trupu zůstal stejný, ale shora je trup užší, hlavně vzadu. Balzový potah bočnic odpadl, náhradou za to jsou jednotlivá pole příhrady trupu diagonálně vyztužena. Tuhost trupu se nezmenšila, váha je podstatně menší. (Na zkoušku byly postaveny oba trupy.)
Proti koncepci mohou mít špičkoví modeláři výhrady, neboť model nemá téměř žádné z moderních (nebo jen módních) stavebních prvků. Dokonce se jenom málo liší od známých typů, s nimiž autor po léta úspěšně soutěžil. Model XL-58C není ale určen špičkovým sportovcům – ačkoliv jemu podobné najdeme dosud i na mistrovstvích světa – nýbrž především chlapcům, kteří se pokoušejí lézt na zdánlivě tenký led této kategorie. Slušně postavený XL-58C zato nemá záludné vrtochy a co do výkonů ve spojení s vlastnostmi jej lze řadit před známý model XL-59, se kterým mistr sportu František Dvořák zvítězil v roce 1959 na mistrovství světa.
Wakefiald XL-58 C byl postaven začátkem roku 1971 a ještě na sněhu zalétán. Doba letu v zimním počasí se pohybovala kolem 160 vteřin při natáčení asi 80 % možných otoček svazku. Jediným zásahem při zalétávání bylo mírné vychýlení pohyblivé směrovky vpravo. Samozřejmě ale nelze všeobecně tvrdit, že každý další model tohoto typu poletí hned podobně dobře. Zásada při zalétávání: Model se seřídí nejprve v kluzu. Začne se klouznutím z ruky, pokud možno z mírně vyvýšeného místa, aby se kluz prodloužil. Před tím se ovšem překontroluje, zda poloha těžiště modelu souhlasí s výkresem. Teprve po vyladění kluzu se zalétává model motorově postupným zvětšováním počtu otoček gumového svazku. Při tom se podle potřeby vyklání osa tahu vrtule podkládáním hlavice. Prototyp modelu vyosení hřídele vrtule nepotřeboval. Seřízení ve svislé i vodorovné rovině je nulové. Důležité: Při zalétávání modelu na gumu zásadně neseřizujte najednou kluz podložkou a motorový let vyosením hlavice!