Model VEGA jsem postavil v polovině sezóny 1973 jako další člen své vývojové řady A-dvojek. Snažil jsem se dosáhnout co možná největší univerzálnosti, tzn. abych mohl model použít jak v termickém, tak i beztermickém ovzduší. Vytčeného cíle se mi podařilo dosáhnout; na mistrovství světa FAI 1973 v Rakousku jsem s modelem odlétal celou soutěž včetně večerního rozlétávání a obsadil jsem druhé místo. Tvary modelu jsem podřídil účelu, stejně jako konstrukci, jež je celkem jednoduchá. Použitý vlečný háček pro krouživý vlek –pro špičkové létání dnes nutný –však značně zvětšuje nároky na stavbu, proto nelze model doporučit méně zkušeným modelářům. Křídlo je vhodné stavět jako první díl, protože po dokončení potřebuje spolu s výškovkou co nejdéle stárnout. Začneme zbroušením borových nebo smrkových lišt hlavního nosníku z průřezu 3x7 u kořene na průřez 2,5 na konci střední části křídla. Tyto lišty pečlivě vybereme, z pevnostních důvodů musí mít dřevo rovná a hustá léta. Lišta na horní straně střední části křídla je u kořene zesílena lištou 3,5 (viz výkres); přilepíme ji k hlavní liště na tupo Kanagomem hned po vypracování. Lišty pro „ucha“ křídla jsou rovněž zbroušeny, a to z průřezu 2x5 u kořene „ucha“ na průřez 1,5x3,5. Z překližky tl. 2 vyřežeme žebra kořenové části křídla. Opracujeme je na čisto mezi dvěma šablonami zhotovenými nejlépe z duralového plechu, a to včetně všech výřezů pro lišty a otvorů pro spojovací jazyk. Shodné výřezy pro lišty má ještě 12 žeber z balzy tl. 2, která tudíž opracujeme podle týchž šablon. K opracování dalších žeber střední části křídla jsou potřebné další šablony, jelikož průřez lišt nosníku je proměnný (z 3x7 na 2x5). Trup sestává ze dvou hlavních dílů, hlavice a zadní části. Po zhotovení jednotlivě se obě části do sebe zasunou a slepí se na pevno.
Začneme vyříznutím středního překližkového rámu hlavice tl. 2. Na něj pak nalepíme bočnice z balzy tl. 5. Do tohoto polotovaru hlavice vyřízneme podle plánku otvor pro zátěž, časovač, pro háček na krouživý vlek a výřezy pro zalepení matic na přišroubování vlečného háčku. Zvláště záleží na opracování zadní části hlavice pro nasunutí zadní části trupu (tvar je znázorněn čárkovaně na bokorysu trupu), do které vyřízneme zářez na zalepení kříže z překližky tl. 2. Výškovka je velmi jednoduchá, stavíme ji obdobně jako křídlo. Ve střední části je hlavní nosník spolu s náběžnou lištou opět zesílen smrkovou lištou 2x3 a 2x2. Funkce háčku pro krouživý vlek: Při vleku na lanku je háček v poloze kolmé k podélné ose modelu. Po vytažení modelu nad hlavu se háček spolu se směrovkou vlivem tahu pružiny směrovky vychýlí; velikost výchylky směrovky pro kroužení na vlečném lanku je dána zarážkou přímo na směrovce. Tato výchylka je zpravidla větší než výchylka směrovky při normálním klouzavém letu. Chceme-li model z vlečného lanka „vystřelit“, musíme zvětšit tah v lanku na asi 2kp. Tím se odjistí zajišťovací páčka a vlečné lanko volně vyklouzne z háčku. Přitom vlivem stlačení pružiny se opět vychýlí směrovka a model přejde do zatáčky. Po „vystřelení“ je výchylka směrovky pro klouzavý let dána zarážkou 13 umístěnou v drážce základové desky háčku.