Rozpětí | 1965 mm |
Délka | 990 mm |
Hmotnost | 410 g |
Konstrukce | Ing. Ivan Hořejší |
FIT je prozatím posledním článkem mojí vývojové řady větroňů A-2 pro taktické létání. K největším úspěchům této řady modelů patří hlavně 6. místo na mistrovství světa FAI 1969 a 2. a 1. místo na předcházejících výběrových soustředěních. S předchůdcem modelu FIT jsem se zúčastnil mistrovství světa již v létech 1965 a 1967 a obsadil jsem 13. a 8. místo. Několik modelů tohoto typu létá ke spokojenosti majitelů v leteckomodelářském klubu v Plzni.
Obvykle začínáme dílem, který je stavebně nejnáročnější a na němž také nejvíce záleží. U soutěžního větroně je to křídlo. Konstrukce je vícenosníková, což sice přidává na pracnosti, ale křídlo vychází tužší zejména v kroucení. Prototyp modelu má žebra z měkké dýhy tlusté 0,8 mm; rovnocenná je balza tloušťky 2 mm. Nesmí být příliš měkká, aby se zachovala dostatečná pevnost. Rovněž na odtokovou lištu volíme raději tvrdší balzu. Důležitý je i výběr kvalitních lišt na nosníky.
Otvory v žebrech zhotovíme tak, aby nosníky šly nasunout volně. Zmenší se tím nebezpečí zkroucení křídla vlivem nepřesně vyříznutých otvorů nebo i pokroucených nosníků.
Křídlo sestavujeme obvyklým způsobem, tj. odděleně vnitřní část i koncové „uši“. Pozor na směr let dřeva u výkližků v místě lomení „uší“ do vzepětí. Je to zdánlivě maličkost, ale má značný vliv na pevnost spoje.
Po sestavení a zaschnutí lepidla křídlo obrousíme a spoje znovu pečlivě zalepíme. Pak natřeme kostru řídkým nitrolakem a opět lehce přebrousíme jemným brusným papírem. Křídlo potáhneme tlustým Modelspanem, vrchní stranu „uší“ Modelspanem tenkým. Lakujeme v šabloně řídkým napínacím nitrolakem do mírného lesku. V této fázi již také nakrucujeme „negativy uší“ tak, aby zkroucení činilo 3 až 5 mm v místě žebra K. Křídlo necháme v šabloně dobře vyschnout, čím déle tím lépe. Po vyschnutí je však již do šablony nevkládáme.
Vodorovná ocasní plocha je velmi jednoduchá, stavba je zřejmá z plánku. Pozornost je potřeba věnovat opět výběru balzy (pevná, ale lehká). Potažená a nalakovaná výškovka nemá vážit více než 12 gramů.
Trup začneme vyříznutím hlavice z lipového nebo měkkého smrkového prkénka tlustého 7 mm. Samotnou hlavici potáhneme bočnicemi ze 7mm balzy; lepíme nejlépe Epoxy 1200. Zalepíme již také průchozí trubku (z propisovací tužky) pro táhlo k výškovce. Místo lípy či smrku můžeme použít na hlavici i překližku tlustou 5 mm. Pak je ale potřeba rozšířit schránku na zátěž vydlabáním balzových bočnic do hloubky 2 až 3 mm.
Po vytvrzení epoxidového lepidla opracujeme konec hlavice podle výkresu a zhotovíme zadní část trupu. Pak celý trup vybrousíme; bočnice z balzy tl. 3 mm při tom v zadní části obrousíme až na tl. 2 mm. Trup nalakujeme bezbarvým nitrolakem a obrousíme. Zadní část potáhneme tenkým Modelspanem. Hotové dvě části směrovky přilepíme důkladně na tupo. Úložnou desku výškovky lepíme epoxidem.
Postup provlékání táhla k časovači: Nejprve provlékneme nit zatíženou malým kouskem olova a s její pomocí protáhneme vlastní táhlo ze silonové struny o průměru 0,4 mm. Pružnost silonu zcela postačí.