Mezi světoznámá letadla patří bezesporu také výrobek americké firmy Bell, typového označení P-39, nazvaný a hlavně známý pod jménem „Airacobra“. Tato celokovová dolnokřídlá stíhačka o rozpětí 10,38 m a délce 9,20 m měla oproti ostatním soudobým stíhacím letadlům několik zvláštností. Hlavní z nich bylo umístění motoru v těžišti letadla za pilotem a dlouhý hřídel pro pohon vrtule, dále tříkolový podvozek příďového typu a vstupní dveře kabiny. Přestože letadlo bylo silně vyzbrojeno, nedosahovala jeho bojová hodnota úrovně např. stíhaček Spitfire nebo Mustang.
Velmi dobré zkušenosti a bojové úspěchy však měli se stíhačkami „Airacobra“ vojenští piloti Sovětského svazu, kam USA dodaly v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu během druhé světové války asi polovinu - tj. více než 4900 letadel - jejich celkové výroby.
Upoutaný model Airacobra je dalším článkem řady modelů stíhaček z druhé světové války. Na rozdíl od předcházejících modelů je ke stavbě použito převážně balzy. O málo větší pořizovací náklady jistě plně vynahradí snadnější stavba a pěkný dojem z čistě zhotoveného modelu.
Na plánku jsou zakresleny tenkou čarou také vnější tvary trupu v několika místech, které mají posloužit případným zájemcům o model s oblým trupem při vlastním návrhu.

Na stavbu použijeme balzu střední tvrdosti. Řežeme ji z prkének ostrým zahroceným tenkým nožem (nebo balzořízem) podle pravítka a křivítka (oblé tvary). Lepíme acetonovým lepidlem Kanagom, větší plochy lepidlem Herkules, pevnostní spoje pak Epoxy 1200.
Na plánu je zakreslen motor MVVS 2,5 TRS, se kterým prototyp modelu létal. Pro jiný motor je třeba upravit výřez v trupu 1, v pravé výztuze 3, a délku hranolů 2. Palivová nádrž je použita hotová z prodejny o objemu asi 35 cm3. Nádrž větší lze spájet z plechu tl. 0,2 až 0,3 mm (mosazný, měděný, bílý konzervový). Pro upevňovací vruty předvrtáme menší otvory a kápneme do nich epoxidové lepidlo.
Pro řízení použijeme ocelové struny o průměru 0,25 až 0,30 mm a délce 16 m. Není-li motor dostatečně výkonný, vyosíme jej asi o 2 stupně směrem z letového kruhu nebo použijeme řídicí dráty kratší.
Start modelu je snadný, po nabytí dostatečné rychlosti vzlétne sám, aniž je potřeba zasahovat do řízení. Při přistávání těsně nad zemí mírně „přitáhneme“ tak, aby model dosedl na zadní kola a pak teprve pozvolným „potlačováním“ jej necháme dosednout i na přední kolo. Model je dostatečně rychlý a velmi dobře ovladatelný.