v košíku není žádný produkt
6,80 €
Upoutaná polomaketa stíhacího letadla na motor 2,5 cm3, konstrukce Jaroslav Fara
Rozpětí | 960 mm |
Délka | 725 mm |
Hmotnost | 630 g |
Motor | 2,5 cm3 |
Konstrukce | Jaroslav Fara |
V leteckých bojích druhé světové války, které se odehrávaly v prostoru Tichomoří, mělo asi do roku 1942 značnou převahu Japonsko nad USA. Podílely se na tom zejména stíhačky firmy Mitsubishi typového označení A6M, nazvané „Zero“, mezi spojenci pak „Zeke“. Byly to lehké, rychlé a obratné celokovové dolnoplošníky s hvězdicovým motorem, se zatahovacím podvozkem a přídavnou palivovou nádrží zavěšenou pod trupem. Letadla byla vyráběna v několika verzích, které se lišily motory, výzbrojí, výstrojí (pro letadlové lodě) a rozpětím. Verze A6M2, použitá jako podklad pro model na plánku, měla rozpětí křídla 12 m, délku trupu 9,06 m a s motorem o 940 koních rychlost asi 530 km/h.
Polomaketa Zero je po modelech Spitfire IX (plánek Modelář č. 18) a P-51D Mustang (plánek č. 27) další v řadě nejznámějších letadel z druhé světové války. Zájemci o soutěžení s takovými polomaketami s plochým trupem najdou návrh vhodné soutěže v časopise Modelář č. 9/1969.
Model je konstrukčně a materiálově řešen podobně, jako oba předcházející. Pro snadnější dopravu, případné opravy a konečně i pro vlastní stavbu je křídlo odnímací. Je nasazeno na dva šrouby upevněné v trupu a zajištěno maticemi. Na stavebním plánku jsou opět hlavní řezy trupem podle skutečné předlohy, které mohou posloužit zkušeným modelářům pro stavbu makety.
Před započetím stavby prostudujeme (tzn. nejen letmo přečteme) popis a plánek. Při stavbě na plánku připevněném na pracovní desce nemůžeme totiž už do popisu nahlížet, pokud nemáme plánek dvojmo. Práci začneme tím, že pomocí kopírovacího papíru překreslíme pečlivě všechny díly z překližky, smrkového prkénka a balzy na příslušný materiál. Smrkové či borové lišty vybereme rovnoleté, bez suků a očistíme je brusným papírem alespoň zhruba od chloupků. Přes plánek na pracovní desce položíme tenkou igelitovou fólii nebo alespoň průsvitný voskovaný papír, abychom lepením plánek nezničili.
Model na plánku je zbarven podle stíhačky známého „esa“ Saburo Sakaye (jeho paměti otiskl v roce 1968 časopis Letectví + kosmonautika). Tento exemplář letadla byl na všech plochách světle šedý (špinavě bílý odstín). Barvy znaků a doplňků jsou uvedeny na plánu. Jiná skutečné letadla Zero měla horní plochy hnědozelené nebo kamuflované do džungle sytě zelenými nepravidelnými malými skvrnami na světlém podkladu. Motorový kryt a někdy i konce křídla byly různobarevné podle příslušnosti k útvarům. Zdola, byly plochy světlé. V pozdějších létech ke konci druhé světové války byly kruhové výsostné znaky lemovány bíle.
Předpokladem úspěšného létání s upoutanou polomaketou či maketou Zero je dodržet především polohu těžiště vzhledem k řídicí páce, jak je vyznačeno na plánku. Vlastnosti modelu se ještě výrazně nezmění při posunutí polohy těžiště v rozmezí do 10 mm dopředu až 5 mm dozadu od vyznačené polohy. Je-li třeba, model dovážíme.