Délka | 1090 mm |
Šířka | 120 mm |
Měřítko | 1 : 100 |
Zpracoval | M. Mališ |
Torpédoborce, dnes nejrozšířenější vojenské lodě, vznikly na přelomu 19. a 20. století s určením bojovat proti torpédovkám. Pro tento způsob nasazení byly také v cizině až do nedávné doby nazývány kontrtorpédovkami. Torpédovky později zanikly a jejich úlohu převzaly ponorky, torpédové čluny a nynější torpédoborce. Torpédoborce našly časem všestranné uplatnění a patří dnes do každé námořní flotily, v některých jsou největšími plavidly.
Bojovým úkolem torpédoborců je: útočit na velká bojová plavidla torpédy; chránit vlastní hlavní méně pohyblivé síly a konvoje lodí; ničit nepřátelské ponorky a letadla; provádět dálkový průzkum a hlídkovat na moři; působit rušivě na lodních cestách nepřítele; podporovat a poskytovat ochranu výsadku vojsk; podporovat palbou vlastní vojska operující na pobřeží; klást minová pole.
Aby mohl torpédoborec plnit tak různorodé a náročné úkoly, musí být dostatečně rychlý a obratný, musí mít velký akční rádius plavby a pochopitelně i silnou výzbroj.
Podle výtlaku, který se pohybuje od 700 do 3 600 tun (v bojovém stavu až 4 400 tun) dělíme torpédoborce do tří hlavních skupin:
– malé (pobřežní) – 700 až 2 200 tun (jsou to vlastně bývalé torpédovky);
– střední – 1 200 až 2 060 tun;
– velké – 2 000 až 3 600 tun.
Největší rychlost torpédoborců je 30 až 40 uzlů (někdy i více) při výkonnosti pohonných turbín až 80 000 koní. Dosah (akční rádius plavby) bývá při ekonomické rychlosti až 6 000 námořních mil. Výzbroj sestává ze 3 až 8 univerzálních kanonů ráže 76 až 127 mm, umístěných po jednom či v páru, dále ze 4 až 30 kanonů ráže 20 až 40 mm nebo těžkých protiletadlových kulometů, ze 3 až 10 torpédometů, 40 až 60 min, vrhačů a metačů hlubinných bomb, hlubinných granátů a raket, z děl proti ponorkám a jiné nejnovější protiponorkové výzbroje a výstroje.
Rozlišujeme ještě i podtřídu tzv. eskortových torpédoborců, jež jsou určeny především k ochraně konvojů a k ničení nepřátelských ponorek a letadel. Od běžných torpédoborců se odlišují prostší stavbou, menší rychlostí, slabší dělostřeleckou výzbroji a především celkově slabší torpédovou výzbrojí.
Popisovaný model torpédoborce je určen pokročilejším modelářům; je vhodný jako přechod od modelů jednoduchých k složitým. Lze s ním soutěžit ve třídě EK, při méně dokonalém zpracování ve třídě EX. Je-li řízen rádiem, může soutěžit ve třídě F2.