Parní služební čluny byly používány britským Královským námořnictvem koncem 19. a začátkem 20. století na palubách bitevních lodí a větších křižníků. Sloužily pro spojení lodí se břehem při kotvení v přístavu nebo pro spojení s ostatními loděmi při kotvení na volném moři. Na vodu byly spouštěny lodním jeřábem. Proto byly v nástavbě služebního člunu vždy otvory, kterými byly vedeny tři ocelové smyčky, spojené s kýlem. I komín byl skládací, aby nedošlo k jeho zapletení do smyček.
Čluny byly menších rozměrů, o délce pouze 45 až 50 stop (13,7 až 15,25 m), měly jednoduché nástavby a nepočetnou, jednoduchou palubní výstroj a výzbroj. Mezi výzbroj patřilo tříliberní (podle hmotnosti náboje) dělo, používané pro uvítací a čestné salvy. Čluny byly pěkně tvarované a vyleštěnými mosaznými díly, jasnými barvami a slušnou rychlostí působily zajímavě a malebně.
Fotografie samotných služebních člunů se prakticky nedochovaly - většinou je lze nalézt na snímcích bitevních lodí, z nichž lze vyčíst jen velmi málo podrobností. Některé detaily se podařilo zjistit ve čtvrtém svazku publikace Navy and Army Illustrated z roku 1897, kde je vyobrazen jeden ze starších parních služebních člunů, upevněný na palubě pozdně viktoriánské bitevní lodě H.M.S. Renown.
Čluny byly často vylepšovány, takže se odlišoval člun admirála, velícího nebo nižšího důstojníka. Rozlišovacím znakem byl i tvar lodního zrcadla – čluny nižších důstojníků měly zpravidla ploché. Samozřejmostí bylo i značné množství mřížových gratingů a doplňků a vlajka dotyčného důstojníka jako znak na přídi. Čluny byly dodávány s obyčejným komínem a vzdušníky, ale většina lodí vybavovala své čluny mosaznými komíny s rozšířeným ústím a u mnohých byly i mosazné či měděné vzdušníky. Někdy se však provozovatelé člunu spokojili s natřeným komínem, opatřeným jen rozšířeným mosazným ústím.
Plánek britského padesátistopého člunu je v měřítku 1 : 20, takže je při délce 798 mm vhodný pro soutěžní třídy F2 a C2. Pokud se vám do modelu nevejde pohon a zdroje, je možné jej zvětšit do měřítka 1 : 15 – potom bude vhodný pro třídu F2. Pro třídu EK je nutné model zhotovit v měřítku 1 : 10, kdy bude mít plavební vlastnosti nejvíce odpovídající skutečné lodi. Rychlost   modelu se pohybuje ve dvou skupinách podle pravi- del NAVIGA, což umožňuje volbu různých motorů a zdrojů.
Model je stavebně méně náročný, ale při pečlivém zpracování detailů a povrchové úpravě působí efektně. Způsoby stavby trupu byly popsány v publikaci Lodní modely 2, vydané podnikem Modela. Nejvhodnější je plaňkování žebrové kostry. Pro lepení je dobré použít Epoxy 1200 nebo Araldit, lišty je třeba natírat i na společných stykových plochách.