Rozpětí | 1075 mm |
Délka | 810 mm |
Hmotnost | 840 g |
Motor | 1 cm3 |
Ovládané prvky | S |
Konstrukce | Jaroslav Fara |
Zájemců o létání s rádiovým řízením přibývá neustále i u nás. Do prodeje začínají přicházet jednokanálové řídicí soupravy, snad bude možné si dokonce vybrat. Podstatně menší možnosti ale mají noví zájemci ve výběru stavebních plánků. Osvědčený model PLUTO je již dosti starý, mimoto je plánek rozebrán. A tak vlastně není podle čeho slepit první RC „stroj“. Podle zkušeností totiž z důvodů finančních, časových, jakož i ze značných obav z většího modelu se rozhoduje většina nových zájemců pro model malý. Pro ně a pro ty, kdož sice nezačínají, ale mají stejné pořizovací potíže, zkonstruoval Jaroslav Fara model APOLO.
Křídlo, vzhledem k malému rozpětí nedělené, má malé „negativy“ dané tvarem posledních žeber. K trupu je přivázáno gumou přes poutací kolíky.
Trup. Na pracovní desce slepíme na dnu trupu hlavní část: přepážky, boční výztuhy a motorové lože. Přilepíme bočnice. Na spodek v místě podvozku přilepíme překližku a celý spodní potah. Přilepíme vodorovnou ocasní plochu a trup shora uzavřeme.
Ocasní plochy. VOP tvaru rovné desky slepíme z balzových prkének. Kýlovou plochu a směrové kormidlo zhotovíme podobně.
Hlavní podvozek ohneme z tvrdého duralového plechu nebo z ocelové planžety. K trupu jej přivážeme gumou. Můžeme jej také ohnout z pružinového drátu.
Prototyp modelu byl vyzkoušen s motorem Jena 1 cm3, který je též nakreslen na plánku. Palivová nádrž je normálního provedení, spájená z bílého plechu.
Celý model včetně částí s tuhým balzovým potahem potáhneme tlustým papírem Modelspan. Ozdobné pruhy a nápisy přilakujeme z barevného papíru, drobnější nápisy uděláme tuší nebo z obtisků.
Podmínkou úspěšného létání je model souměrný a nezkroucený, správně vyvážený. Jestliže jsme stavěli přesně podle plánku, bude zalétání jednoduché. Do nádrže naplníme asi 4 cm3 paliva a model s mírným rozběhem proti větru vypustíme. Po vypuštění udržujeme model v přímém letu, dokud nezíská dostatečnou výšku. Potom jej zkoušíme uvádět do zatáček o velkém poloměru a sledujeme, jak na signály reaguje. Po zastavení motoru se snažíme především o bezpečné přistání z přímého letu; nechtějme model dostat hned za každou cenu k sobě. Po naplnění většího množství paliva sledujeme chování modelu i za klouzavého letu z větší výšky.