S-4 Kania 3 je polský jednomotorový dvoumístný vzpěrový hornoplošník celodřevěné konstrukce s pevným dvoukolovým podvozkem a ostruhou. V roce 1950 jej navrhl ing. E. Stankiewicz pro vlekání větroňů. Prototyp byl zalétán v květnu 1951 a vykazoval dobré letové vlastnosti. Teprve v roce 1956 však byl postaven další,vylepšený prototyp. Během ročních letových zkoušek došlo k řadě úprav, které vyústily k postavení třetího prototypu. Ten byl předán do provozu v roce 1963 s poznávací značkou SP-PBE. Na sériovou výrobu však už nikdy nedošlo.
Technické údaje: Rozpětí 12,16 m, délka 8,72 m; plocha křídla 19,7 m2; hmotnost prázdná 660 kg, maximální 975 kg; rychlost maximální 171 km/h, cestovní 130 km/h, přistávací 63 km/h; stoupavost 4,5 m/s; dostup 5100 m; dolet 580 km; délka startu 74 m, dojezd 86 m.
Další podrobnosti najdete v časopisu Modelář 11/1978.

Před časem jsem listoval ve svém bohatém archívu. Do oka mi tehdy padla monografie letounu Kania 3 a hned jsem začal promýšlet konstrukci. Protože skutečné letadlo mělo trup potažený překližkou, napodobil jsem to u modelu potahem balzovým. Překližkový potah náběžné části křídla jsem už kvůli hmotnosti vynechal, ale tvar i rozmístění nosníků jsou přesné. Poté, co jsem postavil model já, stavěli jej stejným způsobem i dva chlapci z kroužku a zvládli jej velmi dobře. Model je určen k pohonu motorem Modela CO2 0,27 cm3. Ve verzi na gumu létá na 4 až 6 nití gumy 1x3.
Trup je sestaven z bočnic z balzy 1,5 a párových polopřepážek rovněž z balzy 1,5; pouze přední přepážky jsou podle provedení (na gumu nebo na CO2) z balzy 5, 7 či 10. Obvodové lišty jsou vyříznuty z balzy 2. Předek trupu je nahoře i dole plaňkován pásky balzy 5x0,8.
Podvozkové nohy jsou stejně jako kryty odpružení balzové. Vlastní podvozek je ohnut z ocelového drátu o průměru 1. Kola  o průměru 28 jsou celuloidová.
Ocasní plochy jsou sestaveny klasickým způsobem ze žeber  z balzy 0,8 a balzových lišt.
Křídlo je vzhledem k šípovitosti a maketovému rozmístění nosníků náročné na přesnost. Balzová žebra zhotovíme podle překližkových šablon. Podélníky musejí být připraveny předem se všemi zářezy i slepením do vzepětí. Nejdříve se lepí střed, pak koncové části.
Potah modelu z tenkého Modelspanu je třikrát lakován vypínacím nitrolakem. Pohyblivé díly a popisy jsou znázorněny černou tuší.