Sportovní a turistický letoun E. VIII Taube Limousine byl výsledkem snahy trutnovského rodáka Iga Etricha o konstrukci bezpečného lidového „létajícího auta“. Šlo o jeho poslední letoun, Etrich měl problémy získat na něj osvědčení k sériové výrobě, a tak zůstalo pouze u prototypu. Letoun, zrenovovaný v roce 1979, je ozdobou Národního technického muzea v Praze.
Charakteristickým znakem Etrichových konstrukcí je křídlo s půdorysem podle létajícího semene jávské rostliny zanonie. Podstatným vylepšením aerodynamických kvalit letounu bylo pozější zavedení slotů na náběžné hraně křídla.
Trup příhradové kosnstrukce byl svařen z ocelových trubek. Křídlo s profilem Göttingen 535 bylo až na ocelový trubkový nosník v třetině hloubky celodřevěné, s náběžnou částí potaženou překližkou. Ocasní plochy byly svařeny z ocelových trubek. Celý letoun byl potažen plátnem, pouze přední část kabiny překližkou a motorový kryt hliníkovým plechem. K pohonu sloužil francouzský devítiválcový hvězdicový motor Salmson A9-9 o výkonu 29,4 kW (40 k).
Podrobný popis letounu byl publikován v č. 17 až 20/2003 časopisu Letectví a kosmonautika.
Základní technická data:
Rozpětí 11 m, délka 6,67 m; hmotnost prázdná 340 kg; maximální vzletová 560 kg; rychlost maximální 141 km/h, minimální 68 km/h; dostup 4500 m; dolet 800 km

Polomaketu v měřítku 1:9,5 jsem nakreslil pro kolegu modeláře původně na spalovací motor COX 0,49, sám jsem si ji ale postavil poháněnou elektromotorem. Odlišné díly pro verzi s elektropohonem jsou na výkrese označovány písmenem E, například RE49.
Pro dosažení realistického letového projevu je třeba věnovat velkou pozornost výběru kvalitní lehké balzy, aby hmotnost modelu nebyla příliš vysoká. RC vybavení, samozřejmě mikro, je běžné, každý může použít takové, jaké má k dispozici. Můj model je osazen motorem Speed 280 s převodem 4,2:1 a vrtulí 230/180, ovládáným regulátorem JES 050. Baterie se skládá z osmi NiCd článků 270 mAh, RC palubní systém obsahuje přijímač Rex 4 a dvě serva HS-50. Ovládací táhla z hliníkového drátu o průměru 2 jsou zakončena vidličkami či kulovými čepy.
Stavbu by měl zvládnout průměrně zkušený modelář se základním modelářským nářadím.
Trup je sestaven ze dvou konstrukčních bočnic spojených příčkami a v přední části přepážkami. Konstrukce přední části je zřejmá z připojených fotografií.
Ocasní plochy jsou konstrukční, sestavené z balzových lišt. Kormidla jsou k pevným částem připojena kvalitní plastovou samolepicí páskou.
Jednodílné křídlo je aerodynamicky kříženo, zhruba od poloviny směrem k vnějším koncům přechází do autostabilního profilu. Klasická konstrukce je balzová až na pásnice nosníku ze smrku. Střed křídla je vyztužen tuhým potahem. Oblé části odtokové a náběžné lišty jsou lamelovány z balzových pásků. K trupu se křídlo upevňuje plastovým šroubem a bambusovým kolíkem.
Model je potažen tenkým obarveným Modelspanem. Pohyblivé části a chladicí otvory či mřížky jsou naznačeny černou tuší.