Známý cvičný dvouplošník z 30. let minulého století D.H.82A Tiger Moth anglické firmy De Havilland patří k oblíbeným vzorům pro makety všeho druhu. Před časem se mi dostala do ruky stavebnice volně létající polomakety v měřítku 1:15 na pohon gumou nebo motorem na CO2 firmy Hacker Model Production a napadlo mě, že by šla adaptovat na RC minimaketu s elektropohonem.
Kvůli zabudování elektropohonu a RC výbavy jsem musel původní konstrukci zesílit, a když už jsem dělal nějaké změny, rozhodl jsem se model dále maketově zpřesnit. Pěknou dokumentaci jsem nalezl v publikaci Triáda z roku 1992, v níž jsou kromě výkresů ing. P. Antoše i barevné bokorysy.
Konstrukčních úprav ale bylo nakonec tolik, že vznikl úplně nový model, na kterém je z původní stavebnice použito jen několik dílů; ty ale usnadnily a urychlily stavbu.
Modelář má na výběr dvě možnosti: Buď si postaví minimaketu podle výkresu z vlastního materiálu, nebo si koupí stavebnici Hacker a postaví si model sice podle výkresu, ale s použitím některých dílů ze stavebnice, což doporučuji. Samozřejmě existuje i třetí, nejsnazší možnost: postavit si po určitých úpravách jen polomaketu přímo ze stavebnice. I tento model bude dobře létat.

Trup příhradové konstrukce je sestaven z balzových podélníků a příček. Bočnice jsou spojeny balzovými přepážkami. Zaoblená horní část trupu má tuhý balzový potah. Baldachýn horního křídla je slepený ze smrkových lišt.
Kryt motoru buď slepíme z překližkových a balzových dílů, nebo použijeme plastové výlisky ze stavebnice. K trupu se přichycuje dvěmi šrouby M1,6.
Ocasní plochy jsou stavěny v celku s kormidly, která se odříznou až po opracování ploch na čisto. Obvodové lišty jsou lamelovány z pásků balzy nebo je použijeme ze stavebnice. Závěsy kormidel jsou vyříznuty z tenké plastové fólie (na prototypu fólie z počítačové diskety). Páky jsou z duralového plechu 0,5.
Křídla mají konstrukci upravenou, aby odpovídala předloze. Jsou prakticky celobalzová. Okrajové oblouky buď nalamelujeme, nebo použijeme hotové ze stavebnice.
Podvozek je spájen z ocelových drátů o průměru 0,8. Přední vzpěry jsou ukotveny do trubiček v trupu, hlavní noha je zalepena do žlábku v držáku podvozku na spodku trupu. Kola o průměru 32 od firmy Kovo Najman svým průměrem, hmotností i celkovým vzhledem perfektně vyhovují. Ostruha je z ocelového drátu 0,8.
Potah je z fólie Litespan (nebo Airspan), která dobře vyhovuje hmotností, dobře se vypíná žehličkou a nedeformuje subtilní kostru modelu.
Skutečný Tiger Moth existoval v mnoha zbarveních. Zvolil jsem verzi, na které létali naši piloti za 2. světové války v Anglii u 3. EFTS (Elementary Flying Training School) v Shellingfordu. Nastříkal jsem ji matnými barvami Humbrol na plastikové modely. Po doplnění detailů tenkým černým fixem a nanesení obtisků jsem model nastříkal polomatným čirým lakem Humbrol. Výplety mezi křídly a mezikřídlovými vzpěrami jsou ze silonového vlasce o průměru 0,18.
Model je poháněn střídavým elektromotorem převinutým z CDROM, napájeným dvěma Li-pol články o kapacitě 340 mAh (jejich hmotnost je 19 g), který s vrtulí GWS 6/5‘‘ dosahuje maximálních otáček asi 7200/min při odběru 4,2 A. Jeho statický tah je až zbytečně velký, a tak se ním dá létat na 1/3 plynu, což rapidně sníží jeho odběr. Na prototypu je motorové lože řešeno tak, že na ně lze přišroubovat i stejnosměrný elektromotor s převodovkou (například TP-03, POT-02A).
Pro střídavý elektromotor jsem použil regulátor JETI Master 04-3P na 4 A. Přijímač je Penta od firmy MZK servis o hmotnosti asi 3 g, ale lze použít třeba Rex 5 od JETI, místa v trupu je dost. Kormidla jsou ovládána servy o hmotnosti 5,4 g (Simprop SES-85, Graupner C 141, GWS...) s táhly z ocelového drátu.
Letoun dobře startuje ze země, jeho rozjezd je krátký a přímý. Dá se samozřejmě vypouštět i z ruky, létá velice stabilně a pohodově, dokáže i jednoduchou akrobacii. Pokud se s ním létá realisticky jako se starým dvouplošníkem, tak s výše uvedeným pohonem létá přes 20 min, záleží na stylu letu.