Německý trojplošník Fokker Dr I se stal legendou. Jeho věhlas ovšem nezpůsobily jeho výkony ani počet vyrobených kusů. Je však spojován se jménem barona Manfreda von Richthofena, nejznámějšího německého stíhacího esa I. světové války, jenž na Dr I dosáhl svých posledních vítězství.
Maketa Fokker Dr I není vhodná pro modeláře začínající létat s vícepovelovými modely ani s malými stavebními zkušenostmi.

Práci zahájíme až po důkladném prostudování výkresu a stavebního návodu. Některé postupy jsou v textu vynechány, neboť jsou dostatečně zřejmé z výkresu, stejně tak detaily (kulomety atp.) si každý stavitel vyřeší po svém. Všechen potřebný materiál je uveden na výkrese. Všechny míry jsou v milimetrech.
Trup tvoří bočnice T13 polepené z vnější strany balzovými prkénky T14. Lepíme disperzním lepidlem (Herkules) a co nejvíce zatížíme na 24 h. Zbytek bočnic je slepen ze smrkových lišt 5x5. Bočnice lepíme přímo na výkrese, krytém průhlednou plastovou fólií. Pozor na levou a pravou stranu trupu, překližka musí být zevnitř! Z vnitřní části nalepíme na bočnice pod VOP výztuhy z balzy 2.
Obě bočnice upevníme horní rovnou stranou na výkres a spojíme je přepážkami T1, T2, T3; T4, bukovými díly T16 a dvěma smrkovými příčkami v prostoru ostruhy T12 z překližky 3. Mezi T16 nalepíme tuhý potah z balzy 5.
Po zaschnutí lepidla trup sejmeme s výkresu a sestavíme přechod z kruhového průřezu motorového krytu do průřezu trupu. Na bočnice přilepíme oblouky z dílů T6, T7 a T8, které spojíme seříznutou lištou z balzy 2x10, a doplníme tuhý potah.
V horní části doplníme hřbetní oblouky T5, T9, T10-a T11. Zadní část trupu od přepážky T9 k VOP plaňkujeme balzovými lištami 3x10, které potom vytmelíme a vybrousíme.
Vpředu je horní část trupu odnímací. Je spojena vzpěrami B1 a B2 s křídlem. Tvoří ji deska B5, na niž vzpěry přišijeme a zalepíme epoxidem. Dále doplníme přepážky B6, B7, B8, B9, B10, B11, B12, B13, B14, B15, B16 a B17. Nejprve přilepíme tuhý potah z balzy 1,5 a potom vytvoříme přechody. Otvor pro pilotní prostor doporučuji proříznout až po dokonalém prolakování a polepení tenkým potahovým papírem. K trupu je tento celek přišroubován polyamidovými šrouby M5 do patek přišroubovaných k přepážkám T2.
Kryt motoru je laminován na polyesterovém kopytě. K trupu je přišroubován vruty do bukových hranolů, které přilepíme k trupu rozmístěné podle potřeby.
Ocasní plochy jsou stavebně velmi jednoduché. Tvoří je kostra z balzy 3x10, oboustranně potažená balzou 1,5. Pouze stabilizátor je ještě z vnitřní strany vyztužen smrkovou lištou 3x15.
Křídla. Horní i spodní křídlo jsou v celku, střední je dělené. U druhého prototypu je dělené i horní křídlo tak, že centroplán je pevně spojen s odnímací částí trupu a konce křídla se nasunují na ocelové dráty o průměru 2. Tento způsob je lepší při přepravě modelu. Na výkrese je však kvůli zjednodušení stavby nakresleno křídlo v celku.
Křídla sestavujeme opět přímo na výkrese. Až na drobnosti je postup u všech tří křídel shodný.
Mezi lišty K25 a K30 (plus K27 u horního křídla) nalepíme žebra. Potom přilepíme horní pásnici nosníku K26. Dále nalepíme výztužné trojúhelníky v prostoru křidélek. Po zaschnutí dolepíme spodní pásnici nosníku K26. Obrousíme lištu K25 a shora i zdola přilepíme tuhý potah z balzy 1,5, potom stojiny z balzy 2, koncové oblouky K23 a trojúhelníky (pohled A-A). Nakonec přilepíme náběžnou lištu K24 a vše obrousíme. Mezi žebra K1, K2 a K4 z překližky 0,8 až 1 (pohled D) vlepíme jazyky K33 z hliníkového plechu 2.
Křidélka jsou podobné konstrukce jako výškovka. Na balzu 1,5 narýsujeme půdorys křidélka, nalepíme náběžnou lištu K28, žebra K19, K20, K21 a přilepíme horní tuhý potah. Po připojení k hornímu křídlu určitě křidélka staticky vyvážíme. Musejí se pohybovat nahoru i dolů zcela lehce.
Vzpěry. Páteř tvoří díl K34 oboustranně polepený díly K35 a K36. Ke křídlu se vzpěry přichycují závlačkou na jazyk K33. Pevné vzpěry B1 a B2 na koncích pilníkem lehce opilujeme a vytvoříme lehké zářezy.
Podvozek je odnímací. K trupu se připvňuje podvozkovými třmeny k bukovým hranolům T15. Nohy jsou ohnuté z jednoho kusu.
Sestavíme kostru podvozkového křídla z dílů P9, P11, P12, P13 a P14. Shora zasuneme podvozkové nohy P1, zdola provlékneme osu kol P2. V místě dotyků opatrně ovážeme podvozkové nohy P1 a osu P2 tenkým ohebným drátem a spájíme. Pozor, abychom nespálili přepážky P9, které jsou v místě uchycení podvozku z překližky 2; ostatní P9 jsou z balzy 2. Teprve potom přilepíme spodní a horní tuhý potah a díl P10. Pokud nehodláme s modelem soutěžit, můžeme létat bez podvozkového křídla, které negativně ovlivňuje letové vlastnosti.
Kola vysoustružíme. Obruče P6 jsou z pryže, dísky P8 a P4 z měkkého dřeva s hustými léty. Díly slepíme společně s pouzdrem P5 a připájíme podložky P7.
Ostruha je pevná. Přilepíme ji do otvoru v dílu T12.
Potah. Po opracování a obroušení celého modelu a obvyklé povrchové úpravě (tmelení, lakování...) polepíme všechny díly z plné balzy tenkým Modelspanem, konstrukční části Modelspanem středně tlustým. Další povrchová úprava (vypínání, lakování, barevný nástřik) je opět běžná.
Sestavení. Přilepíme VOP a SOP. Přišroubujeme odnímací díl B5 k trupu. Nasadíme střední křídlo a přišroubujeme spodní křídlo. Spojíme je vzpěrami K36 a zajistíme. Na díly B1 a B2 nasadíme horní křídlo. Se středním je spojíme opět vzpěrami, které zajistíme. Několikrát vše důkladně zkontrolujeme, jak pohledem zpředu, tak z boku i shora. Vše musí souhlasit. Opatrně vše zafixujeme. Do otvorů v horním křídle pro vzpěry B1a B2 shora nalijeme rychle tvrdnoucí (pětiminutový) epoxid tak, aby vytvořil „čepičky“ a spodem lehce vytékal; to proto, abychom měli jistotu, že je křídlo opravdu důkladně přilepené. Zbytky epoxidu potom opatrně odbrousíme.