Dva roky dobrých služeb modelu Dingo byly důvodem k přemýšlení o jeho nové verzi. Když se pak pod vánočním stromečkem - jakoby náhodou - objevil neodymový motor VM 2020/27 velikosti čtyřstovky, navrhl a postavil jsem nové, poněkud větší Dingo na tento pohon.
Trup byl postaven ve dvou verzích. První v nezměněné podobě podle plánu původního Dinga, tedy s charakteristickým “amigovským” hrbem na úrovni odtokové hrany křídla. Model byl kvůli dosažení minimální hmotnosti vybaven sedmičlánkerm Sanyo Cadnica N-500 AR a vrtulovým kompletem Graupner CAD-CAM 6/3. Motorový let byl vynikající, stoupání se blížilo úhlu 70°, celková hmotnost se pohybovala těsně nad hranicí 500 g, takže kluz byl rovněž výborný. Vadila mi jedna zásadní věc: Délka motorového letu se pohybovala kolem 90 s. Víc energie zkrátka v bateriích být uloženo nemohlo a v součtu přece jen krátká stoupání mě neuspokojovala.
Zkusil jsem k pohonu použít sedmičlánek Sanyo Cadnica N-1250 SCRL s obavou, že jeho větší hmotnost se na letu “podepíše”. Opravdu se tak stalo, ale ve zcela opačném smyslu. Motorový let se po instalaci vrtulového kompletu Graupner 7,5/4 prodloužil na více než 3 min, model je schopen razantně a takřka svisle stoupat, v klouzavém letu si pak sedl do optimálního plošného zatížení a klouže s velkou dávkou stability.
V této fázi jsem nebyl schopen odstranit jedinou chybu: těžiště modelu bylo příliš vpředu, protože prostor pro vyladění jeho polohy pohybem baterie prostě nebyl k dispozici. Než složitě rekonstruovat trup, u kterého “hrb” v této situaci překážel, navrhl jsem nový, s těžištěm tam, kde má být, o celých 30 mm dál dozadu.
Někomu se možná bude zdát, že nárůst motorového času nestojí za vynaloženou práci, je však třeba si uvědomit, že každé další stoupání modelu kromě startovního trvá 15 až 20 s, takže cyklů stoupání přibylo velmi podstatně. Teď je Dingo+ model, který razantně stoupá, vynikajícím způsobem klouže a přistává (vždy až po dlouhé době) s nevařícími pohonnými články., což svědčí o dobré konfiguraci pohonu.

Trup sestává ze dvou bočnic z pevné, lehké, ale houževanté balzy 3, k jejichž vyříznutí stačí jediné prkénko. Obě bočnice společně velmi pečlivě opracujeme na zcela shodný tvar. Základnou pro montáž trupu je díl jeho zadní spodní části, který je přímkový; na výkrese je tento úsek naznačen. Na spodní díl trupu v této části, přišpendlený na pracovní desku kolmo nalepíme obě bočnice. Spodní rohy zpevníme vlepením trojúhelníkových lišt z balzy 7x7. Připravíme si horní pásnici potahu, která má v přímém úseku léta rovnoběžná s podélnou osou trupu (stejně jako dno od přímé části dopředu). Na dotek s horní hranou obou bočnic nalepíme trojúhelníkové lišty z balzy 7x7. Po zaschnutí lepidla můžeme zadní díl trupu uzavřít nalepením horní části potahu. Vše je možné lepit Kanagomem, podmínkou je rychlost práce a užití nástavce na tubu. Směrem dopředu vkládáme mezi bočnice překližkové přepážky T5 (jen vložit - bez lepení), T4, T3 a T2, jež po osovém urovnání vlepíme Kanagomem v poloze na dotek budoucího dna trupu. Spodní hranu bočnic zpevníme trojúhelníkovými lištami a po zaschnutí lepidla zalepíme dno trupu. Motorovou přepážku T2 pak přilepíme epoxidem; po obvodu přepážky vložíme do lepidla roving vytažený z osnovy tlusté skelné tkaniny. Horní část trupu od náběžné hrany křídla dopředu je lamelována z upravených pásků balzy 3. Pásky přesahují i nad budoucí přední část centroplánu křídla. Přesahy nejprve uřízneme lupenkovou pilkou a poté pečlivě zabrousíme do přechodu. Smrkovou lištou 3x5, doplněnou v přední části tvrdou balzou 3, zpevníme dosedací plochu křídla.
Velmi důležité je vybroušení trupu do konečného tvaru. Vždy mě mrzí, když vidím trupy nedobroušené, hranaté, se zbytečnou masou materiálu a tím také o větší hmotnosti, než je nutné. Broušení trupu začneme hoblováním hoblíkem Narex (David atp.): V zadní části ubíráme nemilosrdně materiál na hranách tak dlouho, až se objeví slepený (poctivě) styk balzové bočnice s výztuhou 7x7. Teprve potom začneme ubírat materiál do oblého tvaru. Konečný tvar je zakreslen na řezech B-B i C-C. Poněkud méně razantně ubíráme materiál na zaoblení přední části trupu. V každém případě musí konečný tvar obroušeného trupu mít elegantní křivky s prvky ploch do co nejmenšího omývaného povrchu. Tyto zásdy, známé z volňásků, platí u elekter stejně, ne-li více. Na čelo vybroušeného trupu nalepíme pětiminutovým epoxidem čelní přepážku ze sklotextitu 1,5 (zdroj: deska na plošné spoje s mechanicky odstraněnou vrstvou mědi) a zaoblíme přechod k budoucímu vrtulovému kuželu. Vybroušený trup nalakujeme velmi zředěným vypínacím nitrolakem, vzniklé “ochlupení” odstraníme přebroušením brusným papírem pro broušení pod vodou zrnitosti 400. Trup polepíme tenkým Modelspanem s výraznou barevnou úpravou a třikrát nalakujeme vypínacím nitrolakem; každou vrstvu laku po zaschnutí znovu přebrousíme jemným brusným papírem. Do levé bočnice vyřízneme otvor pro vypínač palubního systému RC soupravy. S použitím odřezků balzy vlepíme (vlastně fixujeme proti pohybu) dvě serva ovládání kormidel (bez šroubování).
Ocasní plochy s profilem rovné desky slepíme z balzy 4. Kormidla jsou vybroušena z prkénka velmi lehké balzy 4. Před potažením těchto dílů vytvoříme zářezy pro zapuštění malých a navíc na polovinu délky zkrácených závěsů MP Jet. Ocasní plochy potáhneme tenkým Modelspanem a nalakujeme třemi vrstvami vypínacího nitrolaku; poté jedenkrát nitrolakem zaponovým. VOP i SOP nalepíme s pečlivou kontrolou vzájemné kolmosti a souososti na zadní část trupu a kormidla propojíme s pákami serv buď lanovody, nebo lépe táhly ze smrkových lišt 3x3, která jsou na obou koncích zakončena ocelovým drátem o průměru 0,8 z duše lanovodů. Teprve po ukončení této operace vlepíme na pevno trupovou přepážku T5, která by dřív bránila uložení táhel do trupu.
Křídlo s profilem E 205 a se vzepětím do zdvojeného V je dělené, jeho poloviny spojují stojiny z duralu 2. K stavbě lze s výhodou využít uhlíkové nosníky JETI kruhového průřezu o průměru 8; potřebujeme tři kusy. Zakreslena je však i verze křídla s hlavním nosníkem ze dvou pásnic tvořených smrkovými lištami 3x5. V kořenech polovin křídla jsou vylepeny kapsy kolem duralových spojek, dvě pole mezi žebry každé poloviny jsou pak vylepena balzou 2. Koncové oblouky jsou konstrukční, koncová žebra K8 a K9 jsou polepena balzou 1, část od hlavního nosníku dopředu je vylepena odřezky balzy a teprve na žebro K9 je nalepena balza 7. Celek je zabroušen tak, aby ukončení křídla bylo co nejlehčí. Křídlo je potaženo středně tlustým Modelspanem, třikrát lakováno vypínacím nitrolakem a jednou zaponovým. Na spodní straně křídla je každá vrstva laku broušena brusným papírem zrnitosti 400; horní strana je jako pokus pro přilnavější obtékání ponechána “chlupatější”, tedy bez broušení laku.
RC vybavení a pohonná jednotka: Jako palubní systém jsou do prototypu modelu zabudována dvě serva Hitec HS-55. Lze použít jakákoliv jiná, pokud se vejdou (kromě slabých mikroserv pro slowflyery). Přijímač REX 4 je od serv oddělen přepážkou T6 z balzy 3, která je k odstínění serv oboustranně polepena kovovou fólií (alobal, obal z čokolády atp.). Pohonná jednotka VM 2020/27 je za kabely spuštěna do motorového prostoru a přišroubována dvěma šrouby M3 na motorovou přepážku. Regulátor JES 180 se chladí v samostatném prostoru mezi přepážkami T3 a T4. Sedmičlánek Sanyo Cadnica N-1250 SCRL má mezi přepážkami T4 a T5 prostor, který není nijak nutné vymezovat suchými zipy.