Kdo z modelářů, kteří se jen trochu zajímají o historická letadla z I. světové války, by neznal Fokkerův středoplošník Fokker E III. Tento letoun výrazně přispěl k vybojování německé vzdušné převahy nad spojeneckým vojskem začátkem roku 1916.
V současné nabídce je stavebnice modelu tohoto typu v různých velikostech a s různým pohonem v nabídce zahraničních i našich firem. Tak trochu ve stínu slávy Fokkera E III zůstaly konstrukčně podobné letouny Pfalz E I a Pfalz E V.
Pfalz E I byl poháněn hvězdicovým rotačním motorem a byl tvarově velmi podobný Fokkeru E III, což pro mě nebylo zajímavé. Pfalz E V byl však poháněn řadovým motorem Mercedes D1, což výrazně změnilo tvar přední části trupu a tím i celkový vzhled letounu. To už bylo něco jiného, a proto jsem se rozhodl tento letoun postavit jako RC polomaketu na motor 1 cm3.
Model lze poměrně snadno postavit a má dobré letové vlastnosti, takže jej můžeme doporučit pro rekreační létání. Má malé rozměry (ve složeném stavu se vejde na zadní sedadlo osobního automobilu). K pohonu prototypu slouží motor MP Jet 061 1 cm3. K ovládání je potřebná RC souprava minimálně se třemi servy.

Práci zahájíme po důkladném prostudování výkresu a návodu ke stavbě. Předem si do výkresu zakreslíme rozmístění a upevnění všech dílů RC soupravy a potřebné úpravy vyplývající z použití jiného motoru než MP Jet 1 cm3, případně jiné palivové nádrže. Všechen potřebný materiál je uveden na výkrese.
Trup stavíme přímo na výkrese, chráněném průhlednou plastovou fólií. Je příhradové konstrukce, doplněné v přední části snímatelnou nástavbou a odnímacím motorovým krytem. Základem jsou dvě postranice slepené na výkrese z dílů T1, T3 a T9. V přední části je zesílíme výztuhou T2 a v místě uchycení podvozku výztuhou T4. V přední části pravé postranice zhotovíme výřez podle tlumiče použitého motoru. Připravíme si motorovou přepážku T5, motorové lože T15 a přepážky T6, T7, T8. Do přepážek T6 a T7 provrtáme otvory pro pozdější přišití mosazných trubek T20 a T21, které slouží jako pouzdra spojovacích drátů křídla, a zhotovíme drážky pro úložné desky podvozku, které slepíme z dílů T16, T17, T18 a T19. Výřezy v motorové přepážce a loži na výkrese jsou pro motor MP Jet 061. Při použití jiného motoru je třeba je upravit.
Levou postranici připevníme k pracovní desce a postupně zalepíme přepážky T8, T7, T6 a T5. Při lepení kontrolujeme kolmost přepážky k postranici. Po zaschnutí lepidla levou postranici s přilepenými přepážkami sejmeme s pracovní desky a přilepíme pravou postranici. Neustále kontrolujeme souměrnost trupu. Spodní podélníky T3 obou postranic v zadní části trupu přišpendlíme k výkresu na pracovní desce, přední část trupu podložíme kouskem balzy a postupně mezi postranice zalepíme dolní a horní příčky T9. Na konci trupu postranice spojíme dílem T10. Při lepení příček T9 stále kontrolujeeme kolmost a souměrnost trupu. Pak příhradovinu sejmeme s pracovní desky a obrousíme. Do zadní části trupu zalepíme úložnou desku T13 s přišitou a epoxidem zalepenou ostruhou T14. V zadní části trupu vylepíme prostor mezi podélníky T3 balzou T11 a T12. Do dílů T11 a T12 zhotovíme drážku pro SOP. Na přepážku T6 přišijeme a epoxidem zalepíme trubku T20 a na přepážku T7 trubku T21. Do přepážky T5 zalepíme motorové lože T15 s provrtanými otvory pro upevňovací šrouby motoru. Matice šroubů buď zalepíme, nebo lépe připájíme na plechovou podložku, kterou přilepíme ze spodní strany lože. Přední část trupu pod ložem vylepíme balzou T26 a spodek předku trupu uzvřeme balzou T24. Přilepíme čelní díl trupu T25. Prostor nad motorovým ložem vylepíme balzou T27, T28 a T29. Po zaschnutí lepidla čelní část trupu nahrubo obrousíme. Do drážek v postranicích přilepíme epoxidem úložné desky podvozku T16 až T19. V místě trubek pro spojky křídla přilepíme zesílení T22a T23 a v místě průchodu spojovacích háčků křídla zalepíme zesíleni T47.
Pevnou nástavbu v přední části trupu zhotovíme z přepážek T31, T32 a balzové lišty T34. Před potažením nástavby balzou T33 umístíme do trupu a zajistíme proti pohybu palivovou nádrž. Na přepážku T32 předem přišijeme a epixodem zalepíme kozlík pro výztužné dráty. Kozlík ohneme z pružinového drátu T35, oba volné konce ovážeme drátem a zapájíme do držáku výztužných drátů T36. Nástavbu potáhneme balzou T33. Snímatelnou nástavbu trupu zhotovíme z přepážek T37, T40 a dílů T38, T39, T41, T42, T43, T44 a T45. Nástavbu lze shora těsně vsunout mezi postranice. V přední části je nástavba zajištěna dvěma kolíky T41, v zadní části šroubem M2 v destičce T46. Odnímací motorový kryt zhotovíme z přepážek T49, T54 a balzových dílů T51, T52, T53, T55 a T56. Nejlepší je stavět motorový kryt přímo na hotové přední části trupu. Po konečném opracování přední části trupu načisto motorový kryt opatrně oddělíme a mimo trup dokončíme. Zalepíme do přepážky T49 kolíky T50 a na čelní stranu krytu nalepíme balzovou lištu T57 a bambusové lišty T58 znázorňující žebra chladiče. Spodní část trupu potáhneme balzou T30, léta dřeva orientujeme kolmo k ose trupu. Horní část trupu za pilotním prostorem mezi přepážkami T7 a T8 vylepíme balzou T48. Do trupu zalepíme plastové trubky pro lanovody, ovládající VOP a směrovku. Pokud chceme, můžeme příhradovinu v zadní části trupu vyztužit bambusovými lištami T61. Ty pod potahem napodobí výztužná lana u skutečného letounu a také podstatně zpevní trup v zadní části.
Křídlo je dělené, klasické konstrukce. Obě poloviny se nasouvají na spojky z ocelového drátu, které jsou zasunuty do mosazných trubek zalepených v trupu. Vzepětí křídla je dáno tvarem spojek.
Poloviny křídla stavíme na rovné pracovní desce přímo na výkrese. Připravíme si lišty nosníků K1, K2, náběžnou lištu K8, K9, odtokovou lištu K10 a všechna žebra K3, K4, K5, K6, K7. Zadní otvor pro papírovou trubku v žebrech K4, K5 zhotovíme raději menší; po zalepení žeber do křídla jej zvětšíme podle průměru zhotovené papírové trubky pro spojky křídla.
Lišty nosníků K1, K2 připevníme na výkres. Postupně zalepíme žebra K3, K4, K5, náběžnou lištu K8, K9 a odtokovou lištu K10. Pozor - kořenové žebro K5 zalepíme podle šablony Š2 z tvrdého papíru nebo balzy. Šablona udává sklon kořenového žebra pro správné vzepětí křídla po nasunutí na spojovací dráty v trupu. Přilepíme zakončení křídla K11, K14 a koncové žebro K7. Před vlepením stojin K15 podložíme konce křídla v místě odtokové lišty kouskem balzy 3 mm a nakroutíme negativy. Potom zalepíme stojiny K15. Po zaschnutí lepidla křídlo sejmeme s pracovní desky. Přilepíme výztuhy K12, K13 zakončení křídla. Připravíme si papírovou nebo jinou trubku K17. Trubku zhotovíme navinutím tenkého potahového papíru na trn z ocelového drátu stejného průměru, jako budou spojky křídla. Trubku K17 zalepíme do otvorů v žebrech K4 a K5. Prostor mezi trubkou K17 a lištami nosníků K1 vylepíme balzou K20 a zalepíme stojiny K16. Prostor kolem trubky K17 u pomocného nosníku vylepíme balzovými výkližky K18 a K19. Přilepíme spodní i horní tuhý potah K21 kořenové části křídla. Přilepíme kořenové žebro K6. Do kořenového žebra K6 zalepíme epoxidem háček K24. Zalepíme balzové nákližky K22 pro uchycení výztužných drátů. Do nákližků K22 zalepíme kousky trubiček K25 z plastového lanovodu o průměru 2. Do trubky zalepíme kyanoakrylátovým lepidlem očko zhotovené ze špendlíku pro uchycení výztužných drátů (až po potažení křídla). Výztužná lana zhotovíme z gumové nitě. Z ocelového drátu ohneme čtyři kusy spojek křídla K23.
Ocasní plochy. Plovoucí VOP s profilem rovné desky slepíme jako rám ze dvou polovin z balzových lišt V1, V2, V3, V4, V5 a balzových dílů V6 a V7. Do středové lišty V2 vyřízneme drážku pro ocelový drát V9, který spojuje obě poloviny VOP. Středovou lištu v místě drážky zesílíme balzovými lištami V8. Před vlepením drátu V9 do obou polovin VOP nasuneme na drát papírovou trubku V10 a distanční podložky V11. Obě poloviny VOP spojíme drátem V9 zalepeným do drážky v liště V2. Spoj z obou stran přelaminujeme páskem skelné tkaniny.
Kýlovku s profilem rovné desky vyřízneme ze dvou dílů S1 a S2 z pevné, ale lehké balzy 3. Směrovku slepíme z dílů S3 a S4 rovněž z balzy 3 a vybrousíme do profilu podle výkresu. Kýlovku se směrovkou spojíme malými otočnými závěsy.
Obě ocasní plochy přilepíme na trup až po jeho potažení.
Podvozek je odnímatelný. Upevníme jej v drážce úložné desky T16, T18 plechovými nebo plastovými třmeny a vruty. Přední nohu P1 a zadní nohu P2 ohneme podle výkresu, ovážeme drátem a spájíme. Kola zhotovíme z dílů P5, P6, P7, P8, P9 a P10 nebo použijeme koupená. Nohy podvozku rozšíříme přilepením balzových lišt P3 a P4, které obrousíme do profilu podle výkresu.
Potah a povrchová úprava. Křídlo, VOP, SOP a celá zadní část trupu jsou potaženy bílým Airspanem. Část trupu od přepážky T8 směrem dopředu, nástavbovou část a motorový kryt polepíme tenkým Modelspanem. Vypnutý potah z Airspanu jedenkrát přelakujeme zředěným lepicím nitrolakem. Plochy polepené Modelspanem nalakujeme čtyřikrát zaponovým nitrolakem. Každou vrstvu laku po zaschnutí lehce přebrousíme. Přední část trupu nastříkáme nebo natřeme černou barvou, stejně tak lemy hran trupu, obrysů křídla a ocasních ploch. Z černého potahového papíru vyřežeme kříže na křídlo, trup, SOP i VOP a přilakujeme je lepicím nitrolakem na příslušná místa. Nakonec celý model lehce přestříkáme čirým polyuretanovým lakem proti účinkům paliva.
Motor. Prototyp modelu létá s motorem MP Jet 061 PBJ/RC 1 cm3. Palivová nádrž je kupovaná, akrobatická, s tlakováním z tlumiče motoru. Objem nádrže je cca 55 cm3. Samozřejmě je možné použít i nádrž neakrobatickou, například spájenou z konzervového plechu. Prototyp létá s vrtulí Master 7/4”.
RC souprava může být použita jakákoliv tříkanálová, umožňující ovládání otáček motoru, směrovky a plovoucí VOP. Pro ovládání je nejlepší použít mini nebo mikroserva (prototyp je osazen mikroservy Graupner C-261) a přijímač malých rozměrů (v prototypu REX 7 mini). Zdroje umístíme v trupu podle toho, jak nám vyjde těžiště modelu; u prototypu jsou umístěny až za servy mezi přepážkami T7 a T8. K ovládání kormidel jsou použity klasické zakoupené lanovody s ocelovou strunou a ovládací páky malého provedení s koncovkami od firmy MP Jet.
Zbarvení. Model na výkrese je v barevném provedení, která měla německá letadla tohoto typu v roce 1916. Křídlo, VOP, SOP a zadní část trupu od přepážky T7 jsou v barvě běleného plátna, celá přední část trupu k přepážce T7 je černá. Černé jsou i lemy hran trupu, obrysů křídla i ocasních ploch a podvozek včetně disků kol.
Létání. Před prvním letem zkontrolujeme rovnost celého modelu a polohu těžiště. Pro první lety doporučuji, aby byl model těžší na nos. Přezkoušíme funkci motoru a regulaci otáček. Použitý motor by měl být dobře zaběhnutý a spolehlivý. Pro začátek zvolíme raději malé výchylky na ocasních plochách. Ve vzduchu se model chová klidně a jeho let je velmi realistický, zvláště na volnoběžné otáčky motoru. K zvýšení realismu jistě přispěje figurka pilota v pilotním prostoru. Model jde také bezpečně startovat z ruky, což ocení zvláště ti, kteří nemají k dispozici vzletovou dráhu.
Při létání je nutné si uvědomit, že malé modely létají relativně rychleji. není vhodné s nimi létat daleko od sebe, protože hrozí nebezpečí ztráty orientace a možnost havárie a zničení modelu.