Konstrukce | Ing. Juraj Tinka |
Rozpětí | 1260 mm |
Hmotnost | 1080 g |
Motor | Speed 500 |
Ovládané funkce | S, V, M, Kř. |
Důvěrným názvem Vozembouch označujeme ve firmě JETI model éro, které slouží k testům nově vyvíjených výrobků. Jde o hodný hornokřídlý tréninkový motorák, který slouží již léta. Když však bylo třeba v letu otestovat střídavé motory a pro ně vyvíjené regulátory, bylo nutné pohonnou jednotku více zatížit, aby předvedla, co v ní vlastně je a jaký výkonnostní skok využití střídavých motorů přinese. Modelem, který tento úkolpře vzal, je Jetinko. Nejen, že přenáší na vrtuli tah ohodně vyšší, než jsme u elektroletu zvyklí, ale umožňuje také díky křidélkům létat i ve „třetím rozměru“, který zatím testovacím modelům – nebo spíš pilotovi –chyběl. Protože ne všichni mají možnost získat komplet střídavého motoru s regulátorem, je na výkrese verze zvětšená o jedno pole žeber na každé polovině křídla. K pohonu tak může být použit motor Speed 500 s přímým náhonem vrtule 180/100; zdrojem energie je osmičlánek Sanyo 1250SCR. Model je výkonově srovnatelný s prototypem, ale finančně i materiálově dostupnější. Rozdíl poznáme jen podle toho, že „stříďák“ dá sedm minut plné akrobacie, kdežto u modelu s pětistovkou budou otáčky po páté minutě letu pomalu klesat. V každém případě jde ale o model pro dobré piloty. Pro modeláře méně zkušené v létání s křidélky doporučuji použít na křídle profil Seelig 3021s rovnou spodní stranou, se kterým získá model větší vztlak a znatelně se zpomalí.
Ke stavbě křídla (s profilem NACA64A modifikovaným na tloušku 11%) jsou využity dvě uhlíkové trubky o průměru 10, spojené uprostřed dovnitř vlepenou stojinou ze smrkové lišty 3x10. Kruhové otvory vžebrech K1 z balzy 3 a K2 až K8 z balzy 2 jsou „vystruženy“ nástrojem zhotoveným ze zbytku uhlíkové trubky tak, že do jeho konce je trojúhelníkovým jehlovým pilníkem vypilováno „ozubení“. Otvory jsou vžebrech umístěny mimo osu: navléknutím žeber na hlavní nosník získáme na horní ploše křídla „přímku“; dolní plocha křídla vytváří lomení. Pro přesnou stavbu křídla je nutné zhotovit si buď negativní šablonu ve tvaru spodní strany profilu, vyříznutou zpolystyrénu, nebo rošt ze zbytků balzy. Náběžná část křídla má oboustranný tuhý potah z balzy 1, končící na falešné náběžné liště z balzy 2. Čelo náběžné lišty je vybroušeno z balzy 5. Stojina mezi pásnicemi předního nosníku je zbytečná, uhlíkový nosník zajistí pevnost dokonale. Střed křídla je vylepen shora i zdola balzou 1. Křidélka jsou vybroušena z balzy 10 a připojena k odtokové liště třemi závěsy MP Jet. Oblouk křídla je vybroušen ze zbytků měkké balzy. Serva křidélek jsou přilepena na zadní část žebra K4; průchod táhla je „vypouzdřen“balzou 1.Trup má bočnice z houževnaté balzy 2 kolmo přilepené na přímé (v úseku od náběžné hrany křídla po konec trupu) dno zbalzy 3; spoj je vyztužen vlepením trojúhelníkových lišt z balzy 7x7. Dosedací plocha křídla je zpevněná dvěma nákližky z balzy 3,horní hrana bočnic od odtokovéhrany křídla dozadu balzovými lištami 3x5. Zevnitř jsou bočnice vyztuženy příčkami z balzy 3x3; rozpěrky ze stejné balzy drží přímost bočnic. Na rozpěrkách jsou nalepeny tvarové polopřepážky T4 a až T8 z balzy 1,5, doplněné horním obrysovým podélníkem z balzy 3x3. V prostoru náběžné a odtokové hrany křídla jsou do trupu vlepeny přepážky T3 a T4, směrem dopředu pak T2 a T1s otvory podle zvoleného typu motoru. Horní a dolní díly přední části trupu lamelujeme ze zbytků balzy 3; vytvoříme i otvory pro vstup chladicího vzduchu. Potah horní části trupu vyřízneme z balzy 1, „spaříme“ jej asi na minutu horkou vodou (z vodovodu) a ručníkem na vnitřní bočnici vany vytřeme do sucha; takto zvlhčený jej obepneme kolem tvarových polopřepážek až do vyschnutí (přes noc) zajistíme špendlíky. Po konečné úpravě tvaru jej přilepíme na vrchol polopřepážek. Velkou péči věnujeme vybroušení dosedací plochy náběžné lišty křídla v prostoru přepážky T3 a souososti otvoru pro upevnění křídla nylonovým (Graupner) šroubem M5. Křídlo vždy středem odtokovéhrany vsazujeme pod smrkovou lištu 3x3, přilepenou na pomocné přepážce T4a a dotlačíme na přední doraz. Vzadu tedy nic nešroubujeme. Současně s kontrolou osové přímosti a souososti modelu můžeme na konec trupu zalepit ocasní plochy, vybroušené z lehké houževnaté balzy 3. Pevné části mají jen zaoblené náběžné hrany, kormidla jsou sbroušena do klínu. Podle serv, která máme kdispozici, zvolíme buď klasické umístění, nebo podle výkresu serva umístíme do zadní části trupu. Nohy hlavního podvozku jsou spájeny z ocelového drátu o průměru 3 (přední vzpěra) a 2 (zadní vzpěra). Pak jsou přišity vázacím drátem a přilepeny epoxidem k základní desce z překližky, kterou poté nalepíme celou plochou na dno trupu.Kabina je vytvarována na středu křídla, již potaženého netkaným polyesterem Vlies s barevnou úpravou tenkým Modelspanem. Ostatní plochy modelu – vesměs balzové – jsou polepeny tenkým barevným Modelspanem, třikrát lakovány vypínacím nitrolakem a jednou zaponovým.Těžiště seřídíme posunováním pohonné baterie na 85 mm od náběžné hrany křídla. Při prvním startu trimujeme kormidla, po dalších letech pozorujeme, že jsme při každém přistání méně a méně zpoceni. Model se střídavým motorem jde okamžitě postartu do svislého stoupání, aby navázal všemi prvky „kulaté“akrobacie, ale i model s motorem Speed 500 má vlastnosti, které musejí uspokojit každého modeláře.