Jedním z nejpopulárnějších československých letadel je bezesporu větroň Blaník. Jeho projekt vznikl v roce 1953, na jaře roku 1956 byl zalétán prototyp. Od té doby létá na letištích aeroklubů Svazarmu v ČSSR a v mnoha zemích celého světa a slouží základnímu výcviku i výkonnému plachtění. 
Blaník je dvoumístný celokovový hornoplošník se sedadly za sebou, s klasickými ocasními plochami a křídlem s negativním šípem. Rozpětí je 16,2 m, délka 8,4 m. Jeho československé motorizovaná verze je poháněna tříválcovým motorem Jawa M 150 umístěným na pylonu nad trupem. Podrobné technické údaje, třípohledové výkresy v měřítku 1:50 a fotografie obou verzí Blaníka lze najít v časopise Modelář č. 12/1962, č. 10/1969 a č. 2/1979.

Model Blaník je řešen jako RC maketa v měřítku 1:5 s odnímacím děleným křídlem a VOP, u verze motorové s odnímacím pylonem motorové gondoly. Není propracováno vybavení kabiny, vysouvání podvozkového kola a jsou vypuštěny vztlakové klapky, jejichž účinnost se na prototypu modelu nijak výrazně neprojevila. Pro zájemce, kteří přesto chtějí model klapkami vybavit, je na výkrese uveden jejich tvar a vysunutá poloha. Podvozkové kolo je nakresleno v zatažené poloze, jeho vyčnívající část pro přistávání modelu plně postačí.
Konstrukce modelu je celodřevěná, převážně balzová. Pro jeho ovládání se předpokládá použití čtyřkanálové proporcionální rádiové soupravy. Na výkrese není vyznačeno umístění serv, přijímače ani zdrojů. Před započetím stavby je proto nutné si RC palubní vy­bavení na výkres dokreslit.
Blaník je náročný model, vhodný jenom pro modeláře s dostatečnou stavební a letovou praxí. Jeho stavba bez předchozích zkušeností s větším RC modelem nese značné riziko neúspěchu a byla by plýtváním časem a materiálem.
Model je na výkrese nakreslen a ve stavebních pokynech popsán pro stavbu dvou verzí: jako klasický větroň, který má typové označení L-13, a jako větroň s pomocným motorem na pylonu, typového označení L-13 J.