Stavba polomakety Racka mě lákala od roku 1983, kdy vydal ing. Vladimír Handlík v edici plánků Modelář jeho stavební plán. Čekal jsem do doby, kdy půjde model pohánět elektromotorem tak, aby byly s rezervou výkonu na vrtuli plně zachovány jeho vynikající letové vlastnosti: pomalý let elegantního modelu bez nepřiměřeně vysokých nároků na pilotáž.
Tvary jsem převzal z původního  výkresu ing. Handlíka, ani velikost (měřítko 1:4,5) není změněna. Upravil jsem však konstrukci tak, abych co nejvíce odlehčil drak. Proto je trup v zadní části příhradový, jsou vypuštěny maketové detaily, hlavní nosník křídla je odlehčen použitím smrkových lišt o průřezu 2x10. Pro zajištění torzní tuhosti stabilizátoru jsem naopak do profilu zasadil uhlíkovou trubku o průměru 8. Co do hmotnosti modelu prospělo rozsáhlé použití topolové překližky zejména v té části trupu, která tvoří kompaktní skříň pro bezpečné uložení motoru, regulátoru, akumulátoru a palubní elektroniky. Použitá balza je výhradně o specifické hmotnosti okolo 100 g/dm3. Letová hmotnost tak velkého modelu na hranici 3 kg je velmi dobrá.

Základem trupu jsou bočnice z topolové překližky, na něž jsou napojeny dva tvarové smrkové podélníky. Přepážky T1–T5 mají v bočnici zámky, je tedy zaručena přesná montáž přední části trupu. Od kabiny dozadu jsou bočnice spojeny rozpěrkami a tvarovými polopřepážkami T6–T10. Balzový potah horní zadní části trupu je z jediného kusu měkké, poddajné balzy 3.
Podvozek a hrazda centroplánu jsou v trupu ukotveny v bukových hranolech. Stabu urychlilo použití podvozkových polotovarů z ocelového drátu o průměru 4, zakoupených v modelářské prodejně.
Obloukovitá horní přední část trupu je polepená několika pásky balzy. Kryt motoru z několika vrstev velmi měkké balzy 10 je na přepážku T1 nalepen na­tupo.
Ocasní plochy jsou klasické konstrukce, s uhlíkovou trubkou pro vyztužení stabilizátoru vůči torznímu namáhání. Křídlo je klasické konstrukce, křidélka stavíme současně s křídlem a teprve po konečném obroušení je odříznutím oddě­líme. Poloviny křídla se na­souvají na spojovací duralovou trubku.
Trup, křídlo i ocasní plochy  jsou potaženy nažehlovací folií Solartex barvy Antique, červený barevný doplněk na trupu je opět Solartex – tentokrát v barvě Fokker Red. Mnozí znalci a pamětníci budou namítat, že horní zadní část trupu je špatně. Ne prosím, teď je to správně. Původní interpretace zbarvení Racka měla od kabiny dozadu jen úzké pruhy červené barvy na hraně. Na jedné z dobových fotografií to tak opravdu vypadá. Ukázalo se ale, že to si zahrálo jen sluníčko a odlesk, celá horní zadní část trupu je opravdu červená. Dokazuje to mimo další dobové fotografie i zbarvení repliky Racka, létajícína letišti v Mladé Boleslavi. Imatrikulační značky jsou vyříznuty ostrou žiletkou (oblouky nůžkami z manikury) z matné černé reklamní samolepicí fólie.
Motor Phasor 45/3 napájí akumulátor sestavený ze dvou klasických osmičlánků NiCd. Osmičlánky nabíjím každý zvlášť, můj nabiječ současné nabíjení šestnácti článků neumožňuje. Optimální vrtulí pro tento pohon se ukázala 10,5/7. S tou je odběr proudu přiměřený.
Model létá s velkou rezervou výkonu, který využiji pouze při startu, a i při něm jej musím krotit, aby nestoupal příliš rychle. Horizont letí model ani ne na polovinu plynu, takže na délce letu, kdy motor z akumulátoru příliš „necucá“,  je to moc a moc vidět. K tradičním rychlým i hodně pomalým průletům přibyla další předváděcí figura – průlet ve větší výšce kolmo na osu létání, kdy přihlížející mohou vychutnat archaický vzhled modelu, jehož potah je značně prosvítající a konstrukce křídla i ocasních ploch je zřetelně vidět. Stejně však vždy slyším, že alespoň ty méně znalé nejvíc uchvátí vlající šála pilota na zadním sedadle. Na každé další létání s tímto modelem se vždy těším a nevěřím tomu, že by mi někdy zevšednělo. Stavba byla pracná, ale výsledek stojí za to. Ing. Handlíkovi vřele děkuji za původní plán i inspiraci.
K pohonu modelu lze bez konstrukční změny použít i spalovací motor o zdvihovém objemu 6,5 cm3, v tom případě je možno model několika detaily dovybavit jako plnou maketu. Protože původní podklady jsou ve velmi omezeném rozsahu, nebude asi příliš námitek, pokud například oba pilotní prostory opatříme přístroji, které jsou použity na stavbě repliky Racka, který – pokřtěn 26. května 2005 – létá na letišti v Mladé Boleslavi, odkud je také jedna z připojených fotografií.