Když o minulých Vánocích opět nenapadl sníh, padla na mne nostalgie. Abych jí dal průchod, natáhl jsem si na rýsovací prkno papír, začal „čmárat“ a výsledkem je malý park-flyer Dědouš představující trochu letadla z počátků letectví. Stavěl jsem výhradně z balzy a překližky vyjma ocasních ploch, na které jsem použil deskový extrudovaný polystyren. Kdo jej nemá, může si ocasní plochy postavit balzové, nejvhodnější bude pro dosažení nízké hmotnosti příhradová konstrukce z lišt. Můj Dědouš je potažen Vliesem, protože nažehlovací fólie se ukázaly na mém předešlém modelu jako nevhodné, navíc u takto malého modelu není jejich hladký povrch pro dobré letové vlastnosti příliš vhodný. Dědouš je stabilní i při létání za větru vanoucím rychlostí okolo 5 m/s, případné přetažení vybírá s malým prosednutím a snahu po pádu do vývrtky jsem nezpozoroval. Jednu nevýhodu však má, i když nepříliš závažnou – při létání na pevném povrchu (asfalt, beton) jsou start i přistání bez problémů, avšak při létání na trávě, zejména pokud je povrch hodně drnovitý, je přistání doprovázeno převrácením modelu na záda a případně i lehkým ohnutím zadní vzpěry podvozku. Proto jsem na výkrese na podvozek použil ocelový drát o průměru 2 mm; prototyp měl podvozek z „jedenapůlky“. Za úvahu stojí i pouhé zpevnění zadní vzpěry trubičkou příslušného průměru nasunutou na drát a převrácení modelu zabránit také větším předsunutím kol podvozku. Tyto úpravy nechám na každém staviteli, sám ví, kde převážně s modelem bude létat a jaké plochy, respektive s jakým povrchem, má k dispozici. Tato drobná nectnost nemá vůbec žádný vliv na letové vlastnosti a prohnutí vzpěr je pouze estetický nedostatek. Na přiložených snímcích je model ještě bez figury pilota a znázorněných výfuků motoru. Detaily doplním podle nálady, na letové vlastnosti ani ty nemají žádný vliv. Za zmínku stojí i to, že díky dělenému křídlu je model velmi skladný a lze jej dopravovat i ve větší krabici.
Stavba modelu je jednoduchá a zvládne ji i modelář se základní praxí a se znalostí běžných modelářských technologií. Samozřejmá je i dostatečná pečlivost při stavbě, létat s Dědoušem dokáže každý, kdo zvládl bezpečně pilotovat školní model. Model není náročný ani na vybavení, k pohonu prototypu posloužil elektromotor MIG AC 400/20 s 20A regulátorem a plastovou vrtulí GWS 7/3,5, jehož napájení zajišťovala dvoučlánková baterie Li-pol s kapacitou 850 mAh. Směrovku a výškovku ovládala dvě běžná mikroserva, každé o hmotnosti 6 g. K pohonu samozřejmě můžeme použít i jiný motor podobného výkonu.