Při tvorbě programu pro modelářský kroužek jsem Petrovi – nejzkušenějšímu členu – umožnil vlastní výběr modelu a nasměroval ho na několik plánkových servisů. Zaujal ho model Miky, plánek 88 základní řady Modelář, který shodou okolností vlastním. Originál nebyl kvalitně vytištěn, tenké čáry jsou více než tenké, místy až na hranici viditelnosti. Zakoupil jsem proto plán z reedice vydávané RC revue. Ten již je lepší. Jelikož původní pohon („žhavík“) byl zavržen, rozhodli jsme se, že model upravíme na elektropohon a kvůli změně pohonu na elektrický, jsme model překřtili na Miky-E. Museli jsme ale původní konstrukci Jiřího Černého dost upravit, především odlehčit. Plán jsem tedy naskenoval a dohodl s kolegou Víťou Brzoskou (kuta33), že se na něj „podívá“ v počítači. Po několika konzultacích vznikl upravený plán. Základ je stejný – bedničkový trup, křídlo obdélníkové, nyní přichycené gumou místo čepu a šroubu. Nádrž nahradí pohonná baterie. Elektromotor bude se zadní montáží. Křidélka již nebude nahánět jedno servo uprostřed křídla torzními náhony, ale dvě samostatná. Ubrali jsme také jedno žebro na křídle, zmenšili tloušťku většiny materiálů a v rámci odtučňovací kúry jsme některé díly odlehčili. Ocasní plochy budou „žbrdlinkové“, tedy příhradové konstrukce. Nic se ovšem nesmí přehánět, aby pevnost konstrukce neklesla pod kritickou mez. Čekal jsem úsporu hmotnosti tak 15 až 20 %.
Petr následně mohl začít stavět. Nebudu popisovat jednotlivé operace, ty jsou ostatně součástí stavebního popisu dále, ale používali jsme běžné modelářské technologie. Kdo staví podle plánku a zhotovuje si díly sám, ví. Petrovi jsem pro urychlení s několika věcmi pomohl a připravil šablony žeber na jejich zhotovení rašplovou interpolací, vybrousil křidélka a naohýbal podvozek, přece jen je kroužek pouze jednou týdně dvě hodiny. Většinu ostatního udělal Petr pod dohledem sám. Při stavbě křídla se musel vyrovnat se záludností polosymetrického profilu, doposud stavěl křídla s profily s rovnou spodní stranou (například Pluto). Při slepování polovin křídla musel pracovat přesně, aby nevznikla „vrtule“. Lepíme většinou Purexem, takže se dá něco opravit. Při použití jiných lepidel – kyanoakrylátových či epoxidových – nemusí být oprava zrovna jednoduchá.
Pro změnu náhonu křidélek jsme museli vyřešit uložení serv v křídle a cestu pro kabely k přijímači. Serva jsme nechtěli montovat zespodu křídla nastojato jako u hornoplošného Pluta, protože by mohlo hrozit jejich poškození při pojíždění v trávě. Jsou v křídle naplocho a táhla ke křidélkům vedou horem. Pro jednodušší protažení kabelů jsme v příslušných žebrech vybrousili otvory a do nich vlepili „tunýlky“ z balzy. Jejich výstup je v centroplánu. Lože serv jsou z topolové překližky, serva jsou v šachtách zakryta tenkou překližkou. Proti loži je mezi žebry tuhý potah s průchodem pro táhla. Spodek křídla je tak vlastně čistý.
Při stavbě trupu musíme věnovat pozornost správnému vyosení motoru. Úhly jsou uvedeny na výkrese, ale jak je přenést na model? Možná řešení jsou v podstatě dvě. Buď motorovou přepážku přilepit rovně a pod motor umístit úhlovou podložku, respektive jej patřičně vypodložit, nebo přepážku zalepit patřičně vyosenou. Zvolili jsme druhou variantu.
Zde jsem klukům předvedl možné využití školních znalostí v praxi. Neměli jsme totiž po ruce úhloměr a museli si poradit jinak. Ze známé šířky trupu a úhlu vyosení jsme za využití goniometrických funkcí dopočítali posunutí přepážky na jedné straně. Petr podle toho upravil přední hranu lože baterie, stejným způsobem zhotovil šablonu pro potlačení přepážky. Jak prosté, milý Watsone!
Protože model bude poháněn elektromotorem, musí mít snadný přístup k pohonné baterii. Petr měl za úkol konstrukci víka vymyslet sám. Hlavu si příliš nelámal a inspiroval se dříve stavěným Plutem. Do trupu zalepil kulatinu a zhotovil podélníky s výřezy na zachycení. Shora je balzový potah, vpředu zpevněný překližkou, na níž je zevnitř přilepený uzávěr kabiny. Ve víku je také přichycen suchým zipem regulátor motoru, stejně je uchycena baterie. Přesné umístění obou komponent je dobré ponechat až na samý závěr stavby pro doladění polohy těžiště.
Petr chtěl při stavbě elektrifikovaného Mikyho vyzkoušet i jiné druhy potahu, než doposud používaný Vlies. Pro jednoduchost si navrhl „čmeláčí“ zbarvení z černé a žluté nažehlovací fólie. Bohužel fólie se dnes prodávají často jen ve dvoumetrových rolích, což není pro tak malý model nejlevnější. Na druhou stranu se takovýto materiál nekazí, jde použít i příště. Jen abychom neměli místo Čakovického letectva čmelákovské… Vlastní potahování nebylo vůbec jednoduché. Plochu křídla jsme rozdělili na jednotlivá pole a ta postupně potahovali. Nechtěli jsme totiž žehlit fólie přes sebe. Pruhy se musejí nejprve přižehlit na žebra a až pak na náběžnou a odtokovou hranu. V opačném případě se fólie po delším rozměru stáhne a vytvoří velkou propadlinu mezi žebry, která se pak velmi špatně vypíná.
Otočné závěsy křidélek a kormidel jsou „papírové“, domnívám se, že na modely této velikosti jsou nejvhodnější. Směrovku a výškovku ovládají táhla z drátu o průměru 0,8 mm, která jsou vedena v plastových lanovodových trubkách o průměru 2 mm. Na pákách serv jsou tzv. blimpy – variabilní koncovky – na kormidlech Z-ohyby. Táhla křidélek tvoří uhlíková kulatina o průměru 2 mm.
Následovala instalace RC vybavení. Původní model měl letovou hmotnost mezi 1 200 a 1 350 gramy, což není na takovýto malý model zrovna málo. Výrazně k ní přispěla hmotnost motoru, dvaapůlky MVVS patřily spíše k těm hmotnějším, jejich velikost se blížila větším motorům jiných výrobců. Hmotnost tehdy osazovaných standardních serv se pohybovala mezi 40 a 50 gramy, což bylo při použití čtyř kusů také znát (směrovka, výškovka, křidélka a otáčky motoru). Překvapilo mě, že holá kostra nově stavěného upraveného modelu měla hmotnost zhruba 500 g. Čekal jsem, že model bude mít letovou hmotnost kolem 1 000 g, ale zřejmě se dostaneme níž, třeba k 800 g. Původně uvažovaný motor Leopard 2835-6T 1350 KV (se statickým tahem přes 1 200 g), jsme s ohledem na nižší hmotnost nahradili méně výkonným typem Leopard 2830-09T 1290 KV s vrtulí APC 9/6. I ten bude dost výkonný (tah až 1 000 g). Ano, mohl jsem se zeptat programu e-Calc nebo podobného „přítele na internetu“, ale já to neudělal. Protože nový motor je kratší, museli jsme pod něj vlepit podložku, aby vrtule nedrhla o bočnice. Regulátor byl zvolen 30 A, serva E-Max ES 3301, ta dohromady mají hmotnost jako jedno standardní. Pohonnou baterií je tříčlánek Li-Pol s kapacitou 2 200 mAh. S hmotností cca 150 g patří k těm lehčím, jiné typy běžně mají hmotnost 180 g a více.
Na trupu původního modelu byl přilepen čirý výlisek překrytu kabiny z produkce tehdejší firmy Modela, firma již bohužel mnoho let neexistuje, nicméně se mi podařilo sehnat podobný z jiného modelu, který se velikostí hodil. Určitě nebude problém překryt zhotovit, technologie jsou všeobecně známé, mnohokrát popsané nejen v RC revue. Kabinu Petr doplnil torzem pilota, vše je lepeno UHU Porem.
Model tím byl prakticky hotový a došlo na kontrolu polohy těžiště. Dostatečně dlouhé lože a suchý zip dovolily dostatečné posunutí baterie, takže nebylo třeba přidávat mrtvou hmotnost v podobě závaží. Konečná letová hmotnost vyšla na 796 g.
Pak nastal okamžik pravdy, zda model poletí. Určitým problémem bylo, že já používám vysílač v módu 1 a Petr, ačkoliv se učil na „jedničce“, používá „dvojku“ (létá i s multikoptérami). Před prvním startem jsme udělali předletovou kontrolu, doma vše fungovalo, ale najednou začalo řízení zlobit. Kormidla šla do kříže a nic nereagovalo. Po restartu systému šlo všechno normálně. I přes toto varování jsem se rozhodl letět. Model pěkně odstartoval, v asi 10 metrech výšky se závada projevila znovu, kormidla do kříže, vypnutý motor a model šel v kopaných výkrutech k zemi. Poškození naštěstí bylo minimální, proto byl model následně rychle opravený. Petr to vzal naštěstí s klidem, ví, že první start bývá vždycky kritický, byť v tomto případě to bylo nesprávně zvolenou instalací. Trochu předběhnu, špatně jsem odhadl výkon BEC (pouze 2 A). Pořídili jsme proto jiný regulátor s výkonnějším BEC (až 5 A). Přiznávám, mou doménou jsou „čuďáky“ a „baterkáče“ mám jako „vedlejšák“ kvůli kroužku. Od kolegy Michala (sibcat) jsem dostal radu, jak se problému příště vyhnout – na stole zapojit regulátor s motorem a serva, nejlépe ještě nějaké přidat navíc, a po zapnutí chvíli „kvedlat“ pákami vysílače. Pokud systém nespadne na stole, nespadne ani ve vzduchu.
Po výměně regulátoru nastal druhý pokus. Opět kontrola funkcí, tentokrát důkladnější. Přitom jsme zmenšili výchylky kormidel, především křidélek, neboť model byl zpočátku trochu „jedovatý“. Začínám vždy mechanickým nastavením, až když to nestačí, upravuji velikost ve vysílači. Druhý zálet se povedl, Petr si model mohl převzít. Konstruktér původního modelu Jiří Černý v návodu psal: „… létání nelze doporučit začátečníkům, na učení je Miky příliš rychlý a obratný…“. O tom se přesvědčil i Petr, jehož první start nedopadl úplně nejlépe. Ale model přežil, je v pořádku a dodnes létá. Model Petra nadchl natolik, že s ním nechtěl přistát. Sice jsem neměl možnost řídit původní model, ale úprava konstrukce, jejímž výsledkem je výrazné odlehčení, určitě změnila letové vlastnosti, myslím, že k lepšímu.
Protože bychom model mohli stavět i v budoucnu, přemýšlel jsem, jak jej udělat ještě hodnějším. Probrali jsme s Víťou možnost stavby křídla s jiným profilem. Jako vhodný se jevil Clark-Y. Při jeho použití by se ale musel upravit výřez pro křídlo v trupu. Vytvořili jsme proto profil vlastní. Horní část nad tětivou je z původního profilu NACA 2415, spodní část, pod tětivou, z Clark-Y (16 %) a nazvali jej ClarNAC. Konstrukce křídla zůstala stejná, pouze jsme zvětšili vzepětí z 20 na 40 mm.
Postavili jsme tedy v kroužku druhý model. Nyní jej stavěl Franta. Motorem je Kavan 2830-1300 s 30A regulátorem a vrtulí APC 8/6, serva jsou typu SG-90 a baterie opět Li-pol 3s/2 200 mAh (180 g). Potah je nyní barveným Vliesem. Přestože má baterie o něco větší hmotnost, letová hmotnost zůstala 800 g.
Oba modely jsme společně důkladně vyzkoušeli. Před startem jsme po předchozích zkušenostech veškerou instalaci pečlivě přezkoušeli, vše fungovalo na jedničku. Start proběhl bez problémů, pak stačilo mírné dotrimování. Motor Kavan je pro pohon také dostatečný, model z rovného letu zvládne po přidání plynu přemet a vlastně téměř vše, co s původním křídlem. Letově se model jeví opravdu klidnější, ovladatelnost zůstala výborná. Model v této úpravě bych doporučil méně zkušeným modelářským pilotům, kterým se ale již nepletou prstíčky při řízení. Po zvládnutí pilotáže si mohou dostavět „ostré“ křídlo a vyzkoušet si i nějaké to blbnutí, zvané akrobacie.
Výsledný dojem? Myslím, že vznikl relativně jednoduchý a skladný retromodel. Vejde se třeba do auta při rodinném výletu. Obě motorizace dávají modelu dobrou dynamiku. Křídla s různými profily dovolují klidné polétání, i základní akrobacii. Model s „ostrým“ křídlem zvládá i obrácený přemet. V každém případě doporučuji začít menšími výchylkami a po nabytí zkušeností je zvětšit podle našich požadavků. Budete-li model stavět, dejte pozor na výkon BEC, ať nedopadnete jako my. Kdo by chtěl hodný dolnoplošník či „čertíka“ na blbnutí, je Miky-E dobrá volba – „malej, ale šikovnej“.