Na podzim loňského roku jsem byl požádán jedním modelářem, který v rámci klubů SAM létá soutěžně v kategorii větroňů, abych nakreslil a připravil podklady pro řezání stavebních dílů modelu větroně Širchan II. Protože větroně patří mezi mé oblíbené modely, souhlasil jsem a začal se okamžitě seznamovat se všemi dostupnými informacemi o tomto historickém modelu.
Prvním poznatkem bylo, že Širchan II dnes není mezi historickými modely rozšířen, přesto však na soutěžích, kde se vyskytuje, pravidelně obsazuje přední příčky. Jediné podklady, které lze k modelu získat, jsou obsaženy v Almanachu modelářských konstrukcí volných modelů Ing. Miroslava Pospíšila z let 1943 – 1949. Tento Almanach z podkladů z pozůstalosti Ing. Pospíšila za pomoci dalších modelářů sestavil v roce 1999 Leopold Walek. Almanach je dodnes volně přístupný na internetu – stačí do vyhledávače zadat jeho název. Širchan II je v něm představený formou okótované „mušky“ s jednoduchým stavebním popisem a přehledem výsledků, dosažených na soutěžích v létech 1946–1947. Je zde uvedeno dvanáct soutěží, z nichž se na osmi umístil na prvním místě a na třech na místě druhém. Výčet soutěžních úspěchů napovídá, že jde vskutku o velice zdařilý model.
Takže se podívejme na Širchana II trochu podrobněji. Pokud by datem konstrukce modelu byl například rok 1975, tak bychom mohli při prvním pohledu konstatovat, že jde o jednoduchý, tvarově vyvážený model, s předpoklady dobrých letových vlastností. Z hlediska profilu křídla, spíše do klidu, kdybychom jej chtěli provozovat jako rádiem řízený model. Když však vezmeme v úvahu, že model byl zkonstruován v roce 1945, pak je situace diametrálně odlišná. Máme před sebou model větroně, který svými tvary, proporcemi a volbou profilů křídla a VOP předstihl jiné v té době konstruované modely větroňů, a to hned o několik desítek let. V době vzniku Širchana řada modelářů na křídla svých modelů, používala tlusté profily podle skutečných větroňů, přičemž vrcholem možností bylo – ve prospěch věci – použití profilu Clark-Y. O vzájemných proporcích křídla, VOP a trupu, jak je v té době modeláři navrhovali, se raději ani nezmiňuji. Prostě, Širchan byl úplně něco jiného, byla to jiná liga. Konstrukčně i proporčně vyladěný model, vybavený kvalitními profily, které se na modelech větroňů začaly objevovat až s nástupem modelů kategorie A-2, tzv. Severské.
Abych konstruktéra Širchana Ing. Miroslava Pospíšila příliš jednostranně nevyzdvihoval, musím objektivně napsat, že se v té době začala objevovat řada modelů větroňů od Radoslava Čížka – Káně, Orlík, Sokol, Žehrovice… – které svoji výkonností a především jednodušší konstrukcí křídla Širchana zcela zastínily a jejichž obliba trvá do současné doby.
Dovoluji si tvrdit, že zde dnes leží výzva pro všechny modeláře, kteří na svá Káňata, Orlíky a Sokoly nedají dopustit: Zkuste si slepit Širchana. Jeho stavebně náročné křídlo s profilem o malé tloušťce a mimořádně tenkou odtokovou hranou se vám odmění velmi dobrými letovými vlastnostmi a přiměřenou pronikavostí i při létání ve větrném počasí. Zcela určitě pak začnete modely Káně či Orlík, zejména ve složitějších povětrnostních podmínkách, porážet.
Zájemci o stavbu modelu mohou využít možnost objednání laserem řezaných stavebních dílů, ze kterých byl postaven i model na připojených fotografiích. Model s příkladnou pečlivost postavil pan Josef Hejsek a zcela určitě se s ním objeví na letošních soutěžích historických modelů větroňů. Kontakt na řezání poskytnu, pokud mi napíšete na e-mailovou adresu milos.m@centrum.cz.
Protože je model určen pro modeláře s dostatečnými dovednostmi ze stavby modelů z klasických materiálů, nebudu popisovat jednotlivé stavební postupy a úkony. Každý modelář má totiž své zažité zvyklosti, kterých se při stavbě drží, a není nutné na nich ani v případě Širchana nic měnit. Model je sice konstrukčně relativně jednoduchý, avšak křídlo s tenkým klenutým profilem nepatří k těm stavebně nejjednodušším. Na přesnosti při jeho stavbě také závisejí dobré výkony modelu. Modeláři, který projevil zájem o historické modely a pro kterého by to měl být první stavěný konstrukční model po „houboletech“, bych pro začátek doporučil nějaký stavebně jednodušší, například Sluku od Radoslava Čížka.
Model Širchan II je postavený převážně z balzy, pouze na nosníky křídla a vodorovné ocasní plochy je použit smrk. Některé stavební díly jsou zhotoveny z letecké překližky, případně z topolové překližky.
Model stavíme klasickým způsobem na pracovní desce s výkresem překrytým čirou fólií netečnou vůči lepidlu. K lepení modelu použijeme disperzní, případně kyanoakrylátové lepidlo. Namáhané spoje lepíme epoxidovým lepidlem. Není to vše však podmínkou. Každý modelář použije takové lepidlo, na které je zvyklý a se kterým se mu nejlépe pracuje.
Před započetím stavby shromáždíme veškerý potřebný materiál a zhotovíme podle výkresu všechny stavební díly z balzy a překližky včetně odtokových lišt. Připravíme si tak jakousi vlastní stavebnici a při stavbě modelu se pak nemusíme s ničím zdržovat.
Práci si můžeme značně urychlit tím, že použijeme sadu laserem řezaných stavebních dílů z balzy a překližky. Stavbu modelu pak začneme tím, že díly musíme očistit od lehkého opálení, zejména tam, kde přijdou do styku s potahem, a zejména pak lepených místech, která budou v kontaktu s potahem a tudíž budou viditelná. Tam, kam naneseme lepidlo, se jen velmi obtížně podaří dodatečně odstranit stopy po opálení. Ve styku s potahem jsou i drobné stopy po opálení hodně vidět. Toto je jediná, vcelku nepodstatná, „daň“ za práci s přesnými, laserem vyřezanými, stavebními díly. Toto upozornění dávám do všech stavebních popisů pro modely, na které je možné objednat laserem řezané stavební díly. Stává se mi, přestože si myslím, že opal je všude již odstraněn a kostra je připravena k potahu, stejně se na modelu po potažení objeví zapomenutá drobná stopa po řezání. Proto se před potahováním musí vše pečlivě prohlédnout. Pod transparentními potahy, ke kterým patří i Vlies, je vše velmi dobře vidět. Upozorňuji na to i proto, neboť řada modelářů má zbytečnou obavu z velkého opalu laserem řezaných stavebních dílů. Je však naprosto zbytečná. Vyžaduje to pouze trochu pečlivosti při jejich očištění. Navíc, všichni světoví výrobci stavebnic dnes řežou stavební díly laserem. Kdyby očištění dílů od opálení bylo natolik pracné, tak by laser z ekonomických důvodů vůbec nemohli používat.