Na stránkách RC revue jsme vás již několikrát informovali o nové kategorii retrovětroňů vzniklých do roku 1980. Její jednoduchá pravidla si můžete přečíst na internetových stránkách SAM 78 (https://sam78.cz/2021/ /11/09/retro-vetrone-s-pomocnym-motorem/). Vhodných typů je u nás i ve světě spousta, jedním z mimořádně vhodných je Paragon konstruktéra Eda Sloboda. V následujících řádcích přinášíme překlad popisu tohoto modelu, který zveřejnil americký časopis RCM v lednu 1976:

O modelu Paragon
Termický větroň kategorie „Open class“ s rádiovým ovládáním.
Popis modelu: „Větroň s rozpětím 118 palců, který je dostatečně jednoduchý a ovladatelný pro začátečníka a přesto vysoce konkurenceschopný pro zkušeného pilota. Se zatížením křídla 6,4 unce (19,66 g/dm2) je Paragon jedním z nejlehčích strojů otevřené třídy na světě, ale proniká proti větru jako stroj s mnohem větší hmotností. Pokud by to nestačilo, je ideální pro noční létání s chemickými světly…
Jako výrobce několika stavebnic větroňů jsem se více než jen zběžně zajímal o to, co chce soutěžní a sportovní pilot v podobě stavebnice větroně. Došel jsem k závěru, že z výkonnostního hlediska většina požadovala možnost startu na vleku, malé plošné zatížení křídla pro minimální opadání, schopnost stoupat ve slabé termice, dobrou ovladatelnost, malý poloměr zatáčení, nízkou přistávací rychlost pro přesnější přistání k bodu a možnost použití přídavné zátěže pro zvýšení pronikavosti a rychlosti letu v případě potřeby. V očekávání budoucího širšího využití senzorů by měl model pro tyto poskytovat dostatek místa.
Prototypový model navržený podle výše uvedených požadavků byl shodou okolností dokončen v den plánovaného nočního létání, a přestože jsem neměl v úmyslu jej vypustit do temnot, myslel jsem si, že nějaké zkoušky by bylo možné učinit za šera. Zaklouzáním z ruky jsem ověřil polohu těžiště a další start byl ve vleku. Následovalo několik dalších letů s časy v průměru asi pět minut na let. Když padla tma, klidně bych přestal létat, ale moji kamarádi piloti mě přesvědčili, abych namontoval dvě chemická světla a zkusil to. Následovala řada letů s různými piloty, z nichž nejlepšího času 7 minut 45 sekund dosáhl Jerry Krainock. Od té doby se konala řada nočních létání a Paragon doposud nebyl překonán.
Vás, kteří dáváte přednost létání za denního světla, by mohlo zajímat, že stejný model vypuštěný hodem z ruky Billem Nibleyem na Pierce College dne 7. září 1975, dosáhl času 73 minut 13 sekund při letu v termice, a tento let byl ukončen jen kvůli obavám o stav zdroje v modelu.
Ed Slobod, RCM 01/1976

Model Paragon byl ve své době rozšířený i u nás. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let minulého století se staly dostupnými – především amatérskou stavbou – první proporcionální RC soupravy a Paragon svým objemným trupem a dostatečnou nosnou plochou dovoloval zástavbu poměrně hmotných serv a přijímačů, a inspiroval tím ke stavbě domácí modeláře, z nichž někteří měli v těchto dobách přístup ke krásnému a barevnému časopisu RC Modeller. Byl sice psán anglicky, ale výkres je výkres a co jsme nepřečetli, to jsme si domysleli nebo dotvořili podle sebe. A tak se mohly objevit na českém modelářském nebi kromě Juniorů z Modely, Štírů a Admirálů i „západní“ modely Olympic, Viking nebo Paragon.
Na dnes předkládaném plánku je verze Paragonu s největším rozpětím 120 palců (3 048 mm). Lze postavit i křídla o rozpětí 100 a 118 palců, a to zmenšením uší o odpovídající rozměr. Model je upraven pro použití odnímatelného pylonu s pomocným motorem v přídi, takže se s ním lze zúčastnit soutěží SAM v nových kategoriích RC retrovětroň a RC retrovětroň s pomocným motorem. Kdo není soutěživý typ, může si jej postavit pouze pro radost z pohodového létání nebo jako vzpomínku na časy nedávno minulé…
I přes poměrně slušné rozpětí je Paragon díky dělenému křídlu a (oproti originálu) odnímatelné vodorovné ocasní ploše poměrně skladný a složený nezabere mnoho místa ani v dílně, ani v autě. Pokud si postavíte Paragona pouze jako čistý větroň, může být vzhledem k nízké hmotnosti dnešního RC vybavení jeho plošné zatížení výrazně nižší, než udává Ed Slobod v popisu svého modelu (méně než 19 g/dm2).