Elektrovětroň ELF pro svou hmotnost menší než 250 g nepodléhá registraci podle předpisů platných od začátku letošního roku a létat s ním můžeme i v osídlených prostorech, pokud na něj nenainstalujeme záznamové zařízení. Samozřejmě při dodržení všech předpisů a bezpečnostních podmínek. S modely této kategorie, lidově nazývanými telodrm, létávám v občany Slaného oblíbené vycházkové zóně a nikdy není nouze o diváky. Ti dříve narození se mi nejednou přiznali, že kdysi také modelařili. Žel, mládež většinou nezaujmou.
Původ modelu Elf sahá až do roku 1981, kdy jsem postavil malý větroň Pepíček, jehož malý plánek vyšel v Modeláři, a záhy jej omotoroval motorem Cox Tee Dee. Po něm následoval stejně koncipovaný motorizovaný větroň o rozpětí 2 300 mm s podvozkem, poháněný Juniorem 2. Dokonce létal i na plovácích. Jeho nástupce o polovičním rozpětí se jmenoval Elf a plánek, jejž šlo tehdy koupit ve skutečné velikosti, vyšel v Modeláři 1/1995. Poháněl jej žhavík Cox Pee Wee 0,33 cm³. I tento model zdědil po svém větším předchůdci podvozek. Jako čistý větroň měl hmotnost 260 g. To mi vnuklo myšlenku upravit jej pro pohon malým elektromotorem a doufal jsem, že se vejdu do letové hmotnosti 250 g, což se nakonec ukázalo zcela reálné.
Model je materiálově nenáročný, ne tak úplně na stavbu pro své eliptické tvary, pokud jej bude stavět méně zkušený stavitel. K lepení jsem použil UHU Hart a kyanoakrylátové lepidlo Alteco D. S výhodou využijeme zbytky balzy a překližky, já při jeho stavbě nepoužil jediné celé prkénko balzy. Je dobré balzu předem zvážit a vybrat málo hmotnou, ale nikoliv na úkor pevnosti. Při návrhu modelu jsem šetřil i na mohutnosti ocasních ploch. Mohutnost VOP je 0,45 a SOP 0,02. Provozní násobek křídla je asi 8, zde zejména závisí na výběru balzy. Výkres je koncipován tak, abychom si jednotlivé díly – přepážky a žebra – mohli zkopírovat na běžný formát papíru A4 a nemuseli výkres ničit. Můžeme si okopírovat i celé ocasní plochy nebo uši křídla.