Než začnu s popisem stavby tohoto modelu, musím se zmínit o tom, co mě vlastně ke stavbě přivedlo a za co jsem vděčen, neboť se mi podařilo postavit vynikající model, který toho umí velmi mnoho, jak se později zmíním v popisu letových vlastností. Když jsem v létě roku 2018 sledoval debatu na jednom modelářském fóru o stavbě a zejména o vybavení kompozitového modelu elektrovětroně o rozpětí 1 500 mm, která trvala v té době již tři týdny a nikam nevedla, vyhecovalo mě to k tomu, abych si takový model postavil také s tím, že čas na stavbu a zalétání jsem si určil právě ty tři týdny. Můj model ovšem nebude kompozitový, nýbrž dřevěný. Prohrabal jsem šuplíky, abych zjistil, jaké vybavení mám doma, tedy motor, regulátor, vrtuli, serva a baterie, a pro nalezené vybavení model nakreslil metodou papír, tužka, pravítko, křivítko, kružítko a především mazací guma s tím, že bude mít řízené otáčky motoru, ocasní plochy v uspořádání V-tail, tedy „motýl“, a křidélka.
Za jediný večer byl model nakreslený a mohl jsem se pustit do stavby. Skutečně se mi podařilo za naplánované tři týdny model postavit. Chtěl jsem jej co nejvíc přizpůsobit diskutovanému modelu z kompozitu, takže jsem kostru křídla a ocasních ploch potáhl balzou, křídlo 1mm a ocasní plochy 0,8mm, a to celé ještě středně tlustým Modelspanem a pak lakoval, brousil a nakonec natřel akrylátovými barvami. Následovalo zalétávání, při němž se ukázal problém – při větší rychlosti model létal velmi dobře, ale jakmile zpomalil, začal padat do vývrtky. Zkoušel jsem různá seřízení, ale bez dobrého výsledku, někde se prostě stala chyba. Nakonec jsem přistoupil k radikální úpravě, odřízl jsem motýlkovité ocasní plochy a nahradil je klasickými. Později jsem zjistil, že jsem udělal malou VOP. Po této úpravě se model začal chovat tak, jak jsem si přál, tedy létal při jakékoliv rychlosti bez problémů. S takto upraveným modelem jsem létal celý podzim, ale stále mně vadilo, že na našem svahovém letišti nemohu pokaždé přistát přesně tam, kam bych chtěl, a rozhodl se, že si posta- vím model nový se vztlakovými klapkami a také hezčí a aerodynamičtější než je tento model postavený horkou jehlou. Měl jsem na to celou zimu 2019/2020. Původní model jsem pro lepší orientaci nazval Verze 1.
Navrhl jsem model nový o stejné velikosti, tedy opět s rozpětí 1 500 mm, ale s tím, že ovládány budou směrovka výškovka, křidélka, vztlakové klapky a otáčky motoru, a model hned pojmenoval Arny. Motor jsem použil stejný jako v případě původního modelu – Turnigy D-2826/10 1 400 kV. Nechtěl jsem jej zabudovávat do trupu, proto jsem jej stejně jako v prvním případě umístil na první přepážku a následně zakapotoval.
Předpokládám, že tento model bude stavět modelář, který má již se stavbou podobných modelů nějaké zkušenosti, proto nebudu při popisu stavby zacházet do velkých podrobností. Celý model je postaven ze dřeva, tedy z balzy, topolové, březové a letecké překližky a ze smrkových lišt. Pouze bižuterie a spojky jsou z kovu nebo plastu. Křídlo modelu jsem oproti prototypu navrhl jako klasickou konstrukci s torzní skříní a s potahem nažehlovací fólií, abych dodržel stejnou hmotnost, jako má Verze 1.
Stavbu zahájíme tím, že si napřed vyřežeme všechna žebra křídla, přepážky a bočnice trupu a připravíme si potřebné smrkové a balzové lišty.