Když v roce 1948 vydala Academy of Model Aeronautics (AMA) ve Spojených státech svá nová soutěžní pravidla, vznikly ihned dva konstrukční směry ve stavbě volných motorových modelů. Jeden směr zastával názor že velké, velmi dobře klouzající modely, jsou odpovědí na zvětšenou minimální hmotnost. Druhá skupina, která zastávala názor, že dobrá klouzavost modelu nestačí bez dostatečné výšky, se držela svých rychle, až raketově stoupajících, modelů z roku 1947. Ve skutečnosti ani pomalé, velké „kluzáky“, ani raketově stoupající modely nejsou v různých povětrnostních podmínkách tím jediným možným receptem na úspěch. Když není termika, raketově stoupající modely sestupují téměř stejně rychle, jako stoupají, a pomalé „kluzáky“ mají často málo času dostat se dost vysoko na to, aby zachytily nějaký stoupavý proud, pokud se vůbec nějaké vyskytují. Z toho je zřejmé, že úspěšný by mohl být model, který rychle stoupá a současně dobře klouže, prostě který by dokázal překlouzat „rakeťáky“ a přestoupat „kluzáky“.
Tomuto pojetí velmi dobře vyhovoval model Ichabod zkonstruovaný Stinsonem Smithem, jehož plánek uveřejnil v roce 1949 časopis Mechanics Ilustrated. Stinson Smith navrhl volný motorový model, který měl dostatečně velké rozpětí a zároveň díky tenkému profilu křídla CLARK-Y 09 s rovnou spodní hranou přiměřeně dobře klouzal a při strmém stoupání v motorovém letu, nekladl velký odpor. Mohl tudíž se stejným motorem, jaký používali ostatní, dosáhnout větší výšky.
Model Ichabod C 68“ na dnes zveřejněném plánku je upraven pro pohon elektromotorem a je připraven pro soutěžní létání v kategorii ELOT podle pravidel SAM. Kromě přizpůsobení konstrukce trupu pro zástavbu elektropohonu a ovládání směrovky a výškovky je také změněna konstrukce hlavního nosníku centroplánu a středů křídla kvůli většímu zatížení křídla repliky. Při konstrukci hlavního nosníku byly použity pouze materiály dostupné v době vzniku původního modelu. Ichabod je označen jako „C“, protože rozpětí křídla je podle původního textu zvětšeno o 8“ (203,2 mm) a rozpětí vodorovné ocasní plochy o 2“ (50,8 mm) přidáním žeber do centroplánu a středu VOP. Takto upravený model mohl pak soutěžit v tehdejší kategorii „C” s motorem Torpedo 32 s větším zdvihovým objemem. Na model Ichabod vyšel v RC revue 9/2004 na straně 12 a 13 v rubrice Oldtimery popis a náčrtek, z nichž se dozvíme, že existuje i menší varianta tohoto modelu, která se liší pouze rozpětím křídla a VOP. Takže s použitím dílů na větší model si lze postavit i menší variantu, i když na výkrese není zakreslena. Domnívám se, že tuto konverzi zvládne každý trochu zkušený modelář za pomoci zmíněného popisu a náčrtku. Ichabod C 68“ je dále použitelný v kategoriích OTMR-AB a NMR stejně jako jeho menší varianta.
Pokud si chceme výrazně zrychlit a usnadnit práci, jsou k tomuto výkresu k dispozici laserové výřezy všech dílů. Odkaz, kde je získat, je uveden na konci tohoto stavebního postupu. Pokud budete mít chuť, můžete se svým Ichabodem zkusit navštívit nějakou soutěž SAM, kde si s ním budete moct zalétat v příšlušné kategorii. Nebo si jej postavit jen tak pro radost z létání.
V následujícím popisu stavby jsou jednotlivé stavební kroky doplněny fotografiemi. Všechny je zde otisknout kvůli prostoru nejde, proto si je stavitelé modelu mohou stáhnout z internetových stránek RC revue ze sekce Ke stažení (http://www.rcrevue.cz/ke-stazeni/plankynavody).