Model Albatros 2019 je v podstatě pokračováním mých předcházejících konstrukcí elektrovětroňů s třídílným křídlem, v jejichž konstrukci využívám na nosník křídla a na náběžnou lištu uhlíkové trubky. Důraz u nich dávám na dosažení nízké letové hmotnosti při přiměřené pevnosti pro létání v termice.
Definitivním impulsem pro nakreslení výkresu a stavbu Albatrosu 3200 bylo velmi pěkné polétání s modelem Thermalist 2018 (plánek RC revue 234), který, při rozpětí 3,1 m a ploše bezmála 95 dm² má letovou hmotnost cca 1 500 g a k jehož pohonu spolehlivě stačí běžný 60g elektromotor s baterií Li-ion 3s1p. Přes zimu jsem proto nakreslil a postavil nový model a letovou sezonu 2019 jsem si s ním náležitě užíval. Protože je přece jen pěknější, když se za letu díváme na model, který se podobá skutečnému letadlu, snažil jsem se – v rámci možností – aby se Albatros 3200 podobal skutečným větroňům z padesátých let minulého století. Další podmínkou, kterou jsem si při jeho konstrukci stanovil, bylo, že bude mít eliptický průřez trupu. Nezanedbatelným impulsem k nakreslení a stavbě lehkých termických elektrovětroňů pro mě je i to, že zřejmě v blízké době pocítíme dost výrazné výškové omezení při létání. Pokud si při respektování maximálně povolené výšky budeme chtít létání v termice užívat, pak jediná schůdná cesta je lehký, přiměřeně velký model, schopný spolehlivého kroužení v termice prakticky „od země“. Samozřejmě to vše naprosto dokonale umějí soutěžní speciály kategorie F5J, ale já se svými konstrukcemi chci přiblížit spíše potřebám běžných rekreačních modelářů a i tomu, aby se modely podobaly skutečným větroňům.
Konstrukčně u Albatrosu 3200 jde o propojení – v případě trupu – konstrukční školy, kterou uplatnil například Radoslav Čížek u svého modelu Sokol v roce 1950, a křídla, které je řešeno dnešní technologií s využitím uhlíkových trubek a profilem používaným na dnešních modelech kategorie F5J. Model má řízena obě kormidla a otáčky motoru, pro usnadnění přistání a případnému úniku z termiky je střední část křídla vybavena klapkami na odtokové hraně – každá je ovládána samostatným servem.