Tento model líbivých tvarů mne zaujal na pátém mistrovství Evropy rádiem řízených historických modelů konaném na Slovensku na letišti Boleráz-Klčovany. Na šampionát jej tehdy přivezl Giovanni Ridenti z Itálie a létal s ním v kategorii NMR. Od té doby jsem Duchessu pravidelně potkával i na dalších mistrovstvích, kterých jsem se účastnil.
Duchessa předváděla v kategorii NMR vždy velmi dobré výkony. Pro nezasvěcené uvedu, že se tato kategorie létá s replikami historických modelů vzniklých před rokem 1957, kdy jejich minimální letová hmotnost se vypočítá podle vzorce:
173 g * objem použitého motoru
Motor pohánějící model musí být vyroben před rokem 1961 a jeho zdvihový objem je stanoven od 2,5 do 10,65 cm3. Motorový let může trvat maximálně 18 sekund a celková měřená maximální doba letu je 360 sekund.
Model Duchessa jsem si postavil na sezonu 2016. Kvůli tvaru křídla, kdy je každé žebro jiné a pro snížení hmotnosti maximálně vylehčené, jsem se obrátil na firmu Czech Aero, která řeže díly laserem. Díky ochotě Květoslava Štorka jsem nakreslil všechny potřebné díly a on mi je následně vyřízl. Pro případné zájemce o stavbu tohoto modelu je možné si je objednat přímo ve firmě Czech Aero.
.

Trup

Přepážky trupu jsou převážně vyřezány z topolové překližky tloušťky 3 mm. Přepážky 2 a 4 musejí být kvůli ukotvení podvozku pevnější a jsou proto vyřezány z březové překližky tloušťky 5 mm. Ve všech přepážkách je v ose vyřezaný čtvercový otvor o rozměrech 10 x 10 mm, který slouží jako pomocný pro sestavování trupu. Na pomocné zcela rovné liště o průřezu 10 x 10 mm si naznačíme rozteče jednotlivých přepážek a přepážky na ni postupně navlékneme. Pro dodržení kolmosti přepážek jsem použil hliníkový profil o tvaru písmene L, který jsem nařezal na kousky o délce 10 mm, a ty pérovými kolíčky na prádlo přichytil k pomocné liště a následně k nim jednotlivé přepážky. Do zářezů v přepážkách jsem pak postupně zalepoval podélníky ze smrkových lišt o průřezu 3 x 3 mm. K lepení používám disperzní lepidlo D2 – především kvůli pevnosti lepených spojů a nízké hmotnosti. Po nalepení čtyř obvodových nosníků a zaschnutí lepidla jsem odstranil kolíčky držící přepážky a pomocné úhelníky. Následně jsem dolepil všechny zbývající podélníky po obvodu trupu, rovněž ze smrkových lišt o průřezu 3 x 3 mm. Pro uložení motoru slouží bukové hranoly o průřezu 10 x 10 mm, které provlékneme otvory v přepážkách 1 až 4. Hranoly je potřeba důkladně zalepit epoxidovým lepidlem. Tím, že jsou hranoly přilepeny až po přepážku 4, dojde ke značnému zpevnění celé přední části trupu. To je důležité pro řádné ukotvení podvozku v trupu, aby nedošlo k poškození modelu při přistání. Po zaschnutí lepidla vysuneme pomocnou lištu z trupu, na bukové hranoly motorového lože zalepíme přepážku 1 a postupně k ní dolepíme všechny podélníky. Rovněž zde je potřeba použít epoxidové lepidlo. Není nutné přihlížet k dosažení co nejnižší hmotnosti, protože lepíme přední část trupu a vždy je zde lepší použít pevnější spoj, než později model vpředu dovažovat olovem. Vlastní příď trupu tvoří balza tloušťky 10 mm, zabroušená do tvaru podle výkresu. Vnitřek přídě trupu v prostoru uložení motoru je třeba důkladně vytřít zředěným epoxidovým lepidlem jako ochranou proti účinku paliva. Prostor přední části trupu mezi podélníky až po přepážku 4 vyplníme balzou tloušťky 3 mm, čímž celou přední část zpevníme; po zaschnutí vše pečlivě vybrousíme.
Do trupu pak osadíme části RC soupravy. Opět jsem se snažil umístit vše v přední části tak, abych pozdě- ji model nemusel do- važovat. Schránku na přijímačovou baterii jsem zatím neosazoval. Z dřívějších zkušeností umísťuji napájecí zdroj – pokud je to možné – až do hotového modelu. Umístěním baterie se snažím vyvážit model, abych nemusel zbytečně požívat olovo. U modelu Duchessa jsou ovládány směrovka, výškovka a vypínání motoru. K ovládání kormidel používám lanovody.

Křídlo
je eliptického tvaru, a proto každý pár že- ber musíme vyříznout zvlášť. Stavbu začínáme sestavením centroplánu, do nějž vlepíme spojku polovin křídla z duralu tloušťky 3 mm a ocelového drátu o průměru 5 mm. Křídlo má jen jeden nosník. Je skříňový, horní a spodní pásnici tvoří smrkové lišty o průřezu 2 x 10 mm, boky jsou z pevné balzy tloušťky 2 mm. U kořene vytvoříme pouzdro pro spojku křídla. Svěrkami zajistíme smrkové pásnice na předem zhotovené duralové spojce. Pásky z překližky tloušťky 1 mm umístíme na boky spojky mezi smrkové pásnice a zajistíme kolíčky na prádlo. Vše pak slepíme epoxidovým lepidlem. Musíme lepit z vnější části tak, aby nedošlo k přilepení spojky k pouzdru. Po zaschnutí lepidla vysuneme duralovou spojku a sestavíme hlavní nosník a centroplán. Překontrolujeme vzepětí křídla a mezi smrkové pásnice vlepíme příhrady. Nakonec přilepíme bočnice z balzy tloušťky 2 mm. Díky příhradovině uvnitř nosníku můžeme bočnice zhotovit z jednoho kusu balzy s léty podél. Zjednodušíme si tím stavbu a zachováme pevnost stejně, jako bychom slepovali bočnice z balzy s léty napříč. Na hotový hlavní nosník postupně navlékneme žebra, zkontrolujeme jejich kolmost a přilepíme je. Opět zde používám disperzní lepidlo. Při práci postupujeme opatrně, kvůli vylehčovacím otvorům jsou žebra dost křehká, což se změní po nalepení pásků v pozdější fázi stavby. Dalším krokem v práci na křídle je nalepení odtokové lišty, která je slepená z balzy tloušťky 1,5 mm. Před přilepením spodní strany odtokové lišty přilepíme k jednotlivým žebrům trojúhelníky pro zpevnění spojů mezi nimi a odtokovou lištou. Slepením odtokové lišty z prkének vytvoříme pevnější díl s nižší hmotností, než bychom dosáhli při použití plné odtokové lišty vybroušené z tlustšího balzového prkénka. Přední část křídla je až k nosníku z obou stran potažena balzou tloušťky 1,5 mm stejně jako střed křídla. Po zaschnutí lepidla zabrousíme přečnívající tuhý potah podle žeber a přilepíme náběžnou lištu, již musíme kvůli eliptickému půdorysu křídla lamelovat z pásků balzy tloušťky 2 mm. K lepení náběžné lišty jsem použil kousky lišt a gumová oka, přičemž kousky lišt jsou zapřeny o hlavní nosník a gumová oka přetáhneme přes náběžnou lištu a navlékneme na přečnívající konce lišt. Náběžná lišta se tak lépe při lepení přitlačí k žebrům a odpadá tak její obvyklejší připevňování špendlíky, kdy se ne vždy trefíme do žebra. Na všechna žebra pak nalepíme z horní i spodní strany pásky z balzy o průřezu 1,5 x 4 mm, sahají od pevného potahu k odtokové liště. Jimi se žebra a křídlo vůbec dost zpevní. Po dokonalém zaschnutí lepidla celé křídlo přebrousíme do hladka.

SOP je vložena do zadní části trupu. Ovládací klapku jsem navrhl půlenou, spojenou ocelovým drátem o průměru 1 mm. V kýlovce je uložena páka ovládající plovoucí výškovku. Spodní obloukovou část SOP jsem lameloval ve špendlíkové šabloně pro větší pevnost z pásků dýhy tloušťky 0,8 mm. Ostruha ohnutá z ocelového drátu o průměru 1,5 mm je k ní přilepena v oblouku a pro větší pevnost převázána nití. Žebra se symetrickým profilem jsou z balzy tloušťky 1,5 mm, z balzy jsou i náběžná a odtoková lišta horní části. Svislá ocasní plocha je i se zadní částí trupu potažena balzou, čímž ji značně zpevníme.

Vodorovná
ocasní plocha
je plovoucí, se symetrickým profilem. Hlavní nosník je vyříznut z pevné balzy tloušťky 5 mm a jsou na něj navlečena žebra z balzy tloušťky 1,5 mm. Odtoková lišta je vyříznuta z balzy tloušťky 4 mm a vybroušena do úkosu; žebra jsou zapuštěna do vypilovaných zářezů. Přední část VOP je až po nosník z obou stran potažena balzou tloušťky 1 mm stejně jako úzké pole u kořenových žeber. Náběžná lišta je lamelována z pásků balzy tloušťky 2 mm. Pracovní postup je stejný jako u křídla, tedy kousky lišt a za ně uchycená gumová oka. Spojky polovin VOP tvoří vzadu duralová pletací jehlice o průměru 5 mm a vpředu ocelový drát o průměru 1,5 mm. Duralová jehlice se zasunuje do duralové trubky zalepené v žebrech VOP. Proti vysunutí jsou poloviny výškovky zajištěny dvěma vruty, které jsou zašroubovány přes pevný potah přímo do spojky. Plovoucí výškovka je ovládána pákou umístěnou v kýlovce, páku jsem vyřízl z duralového plechu tloušťky 2 mm. Páka je otočena směrem dopředu kvůli propojení horní a spodní části směrového kormidla ocelovým drátem.
Podvozek

Hlavní podvozková noha je ohnuta za tepla z ocelového drátu o průměru 4 mm, vzpěry podvozku jsou z ocelového drátu o průměru 3 mm. Vše je navzájem spájeno tvrdou pájkou. Hotový podvozek jsem přilepil na pevno do trupu na přepážky 2 a 4 ještě před vylepením přední části trupu balzou. Vše je lepeno epoxidovým lepidlem. Pro lepší transport je možné podvozek zhotovit i odnímatelný. V tomto případě musí být podvozek půlený a jeho nohu i vzpěry zasuneme do trubkových pouzder připevněných na přepážky 2 a 4.

Potah
a povrchová úprava
Celý model je potažen Vliesem. Před potažením musíme kostru modelu pečlivě vybrousit a nalakovat nitrolakem. Vlies pak lépe drží na kostře. Lakuji napínacím nitrolakem ve třech vrstvách. Po přilakování potahu jsem jeho vypnutí (vypínáme rukou i při potahování) dokončil horkovzdušnou pistolí. Vypnou se tak především vrásky vzniklé při potahování různých přechodů. Potahoval jsem bílým – přírodním – Vliesem, ke zbarvení modelu jsem použil obarvený nitrolak. K barvení laku používám barvicí tinktury od firmy Hořejší model. Na křídlo jsem pak umístil popisy s názvem modelu, rokem vzniku a jménem konstruktéra tak, jak to vyžadují pravidla pro létání s historickými modely. Celý model je nakonec opatřen ochranným nátěrem proti působení paliva pro motory se žhavicí svíčkou. Používám vodou ředitelný bezbarvý lak, který má nízkou hmotnost a potah před palivem spolehlivě ochrání. Vždy je ostatně zapotřebí po skončení létání utřít celý model od zbytků paliva a oleje, jinak se na ně lepí prach a nečistoty a povrch modelu tím trpí. Toto je potřeba mít na paměti vždy, když provozujeme modely se spalovacími motory.

Motor
Pro pohon svého modelu Duchessa jsem použil motor se žhavicí svíčkou KB Torpedo 45. Italský modelář Giovanni Ridenti měl ve svém modelu na evropském šampionátu na Slovensku osazen motor MC Coy 60. Nádrž na palivo jsem si spájel klasickým způsobem z plechu. Používám plech z kanystru na ředidlo, který je povrchově upravený a tím je zaručené, že odolá i působení metylalkoholového paliva pro motory se žhavicí svíčkou. Nádrž jsem připevnil na přepážku 2, objem nádrže je přibližně 60 ml, což zajistí pohodlné spuštění motoru, přípravu ke startu a osmnáct sekund chodu motoru za letu.

Létání
Svou Duchessu jsem zalétal na letišti v Nové Vsi. Těžiště modelu leží na hlavním nosníku. U svého modelu jsem se trefil naprosto přesně a tudíž nebylo zapotřebí nikde dovažovat. Model jsem startoval ze země tak, jak je určeno pravidly. Hned po startu „šel“ model pěkně za motorem, motor jsem vypínal asi ve dvousetmetrové výšce a model přešel bez větších problémů do klouzavého letu. Bezmotorový let je klidný a velmi pomalý, model je poslušný a velmi příjemný na řízení. Pro všechny rekreační modeláře je to ideální model na klidné polétání. Duchessa také dobře reaguje na termické proudy a tím se s ní dá pěkně zalétat v termice, úplně jako s větroněm. Toto je ostatně princip dnešního létání s historickými modely, kdy napodobujeme let volného modelu tak, jak činili naši předci. Díky instalaci RC soupravy však již dnes nemusíme běhat daleko za modely a také nedochází k jejich ztrátě, i když i to se občas stane. Motor KB Torpedo 45 v mém modelu je opatřen RC karburátorem, který umožňuje i létání při nižších otáčkách vrtule v motorovém letu. Model pak tolik nestoupá a je možné s ním poletovat „kolem hlavy“. Samozřejmě lze model opatřit i příslušně výkonným elektromotorem a tím zjednodušit jeho provoz. Osobně však nejsem „kovaný“ v elektropohonu, a proto nedokážu zodpovědně poradit, jaký motor, baterie a regulátor jsou vhodné. Nicméně bych vám chtěl popřát mnoho zábavy při stavbě a létání s modelem Duchessa, jak jsem si to užil já.

.