„Proč postavit skládací model?“ může napadnout nejednoho modeláře. Není to přitom nijak složité, je relativně levný, snadno a rychle sestavitelný s minimem nářadí a i stavebně nenáročný. Především se ale v malé překližkové bedně o rozměrech 25 x x 67 x 14 cm vejde do běžného kufru používaného při cestách letadlem na dovolenou k moři. Po- kud oželíme jedno společenské sako, je i hmotnost zavazadla v pořádku.
Již více než patnáct let trávím své dovolené buď v Egyptě či v Tunisu. Koncem října je tam již stálé a krásné počasí. Moře miluji a především pak klid, který tam tou dobou panuje. Vždy jsem se tam však tak trochu nudil, nevěděl, co mám dělat, když mám tolik volného času. Brával jsem si s sebou různé draky, malý vrtulník, ale nebylo to ono.
Teď se vrátím trochu do historie. S modelařinou jsem začal jako osmiletý kluk. Mým prvním modelem byl větroň Severák podle plánku firmy Moučka. Model mi ale nikdy nelétal, byl totiž poněkud těžký, měl hmotnost asi 3 kg. Natřel jsem jej totiž barvou na okapy. Mé prvé neúspěchy mě ale neodradily a stavbou modelů se bavím téměř 70 let. Nikdy jsem sice nedosáhl výraznějších úspěchů, ale „éra“ zůstala mou vášní a celoživotním koníčkem, kterým jsem kompenzoval pracovní vytížení i životní stresy.
Jak jsem k návrhu skládacího modelu dospěl? Vrátil jsem se ve vzpomínkách do roku 1947, kdy jsme jako dvanáctileté děti byly poslány na brigádu do znárodněné továrny Beneš a Mráz – lidově Mrázovka v Chocni. V této továrně se za 2. světové války stavěla letadla pro německé letectvo. Ve vile bývalého majitele, kde sídlila i projekční kancelář firmy, jsme museli vyklízet vyrabované místnosti. V hromadách různých výkresů a dokumentů, jež jsme cpali do pytlů, mi utkvěl v paměti výkres s německým popisem v českém překladu. Mělo to být skládací jednomístné letadlo. Zřejmě šlo jen o návrh, který se asi nikdy neuskutečnil. Již tenkrát mě upoutaly jeho rozměry – rozpětí 8 000 mm, dělitelný trup, odnímatelné VOP a SOP. Vše mělo být uložené do bedny dlouhé asi 4,5 m.
Léta plynula a až nedávno jsem si vzpomněl na tento zážitek a nápad mi začal hlodat v hlavě.
Ještě jedna vzpomínka: Na výkrese byla česky napsaná poznámka pravděpodobně z roku 1945 znějící „Na útěk pro Hitlera“.
Má konstrukce jen vzdáleně připomíná to, co jsem si zapamatoval, ale tvarově a rozměrově je dost podobná. Zvolil jsem měřítko 1 : 6 a za dlouhých zimních večerů jsem začal „éro“ vymýšlet – kreslit a navrhovat materiály, až byl nakonec jeho stavební výkres hotov. Vzhledem k velikosti přepravní bedny jsem se rozhodl, že žádná část modelu nesmí být delší než 660 mm. Vázán tímto omezením jsem pak řešil vlastní konstrukci.
Celý model jsem postavil asi za 30 hodin své práce a hodiny práce soustružníka. Model je ovládán čtyřkanálovým vysílačem Spektrum 2,4 GHz od firmy Parkzone, který mám delší dobu ze stavebnice Spitfire od téže firmy.