Po řadě elektrovětroňů s rozpětím křídla do tří metrů jsem se rozhodl, že se pokusím nakreslit a postavit něco většího, s rozpětím křídla kolem 3,6 m. Tak jako u všech svých modelů, preferuji nižší letovou hmotnost, proto jsem si stanovil cíl nepřekročit hranici asi 2 kg. Je to výrazně nižší hodnota, než kterou dosahuji modely této velikosti stavěné z tradičních materiálů, které nabízejí jednotliví výrobci. Uvažoval jsem, že model bude mít laminátový trup, takový, který je možné běžně zakoupit. Trup jsem si pořídil, byl jsem mile překvapen jeho nízkou hmotností, která činila cca 360 g, a nakreslil k němu výkres celého modelu. Následně jsem si nechal vyřezat veškeré stavební díly a začal stavět. Když se stavba modelu dostala do stádia, že jsem jednotlivé díly v kostře mohl sestavit dohromady, tak se objevil nemilý problém s vyvážením modelu. Trup, který se mi jevil jako velmi lehký, měl své těžiště v polovině své délky, a jen na jeho vyvážení do bodu těžiště celého modelu bych potřeboval 400 g olova. Pokud bych se smířil s letovou hmotností 2,5 kg, nic bych v podstatě nemusel řešit. Já jsem však chtěl dosáhnout maximálně 2 kg, lépe však cca 1,8 kg a plošné zatížení pod 20 g/dm². Trup jsem proto odložil, nakreslil nový balzový a model pak zdárně dokončil. Tak obšírně se o tom rozepisuji z prostého důvodu. Při kupování laminátového trupu nestačí zjistit jen jeho hmotnost, ale je nutné se zajímat i o to, jak jej budu muset vyvážit s ohledem na očekávanou polohu těžiště celého modelu. Peníze ušetřené za nevhodný nákup zcela jistě využijeme jinak. Tuto svou chybu už nezopakuji.
Za toto drobné zdržení při stavbě jsem byl odměněn již při prvním zalétávacím letu. Nádherný let modelu s minimálním opadáním mi dal zapomenout na všechny drobné problémy se zakoupeným trupem. Doporučuji všem, kteří prozatím létali s modely větroňů s rozpětím od dvou do tří metrů, aby si model Kondor postavili. Zjištění, co udělá s letem větroně relativně malé zvětšení rozpětí, je neuvěřitelné.
Konstrukce modelu je celobalzová s využitím uhlíkových trubek na nosník a náběžnou lištu křídla. Některé stavební díly modelu jsou zhotoveny z březové překližky tloušťky 3 mm, topolové překližky tloušťky 3 mm a letecké překližky tlouštěk 0,8 a 1 mm. Křídlo je řešeno jako dvoudílné. S trupem je spojeno spojkami z ocelového drátu o průměru 4 a 8 mm, je vybaveno brzdicí klapkou a křidélky. Vodorovná ocasní plocha je klasické balzové konstrukce s profilem lehce zabroušené „desky“. K trupu je připevněna dvěma plastovými šrouby M3. Trup je celobalzové „bedničkové“ konstrukce, která je v přední části zpevněna bočnicemi z překližky tloušťky 1 mm, a rohovými lištami trojúhelníkového průřezu 8 x 8 mm. V zadní části je trup zpevněn smrkovými lištami o průřezu 3 x 6 mm.
K pohonu modelu je použita pohonná jednotka sestávající z elektromotoru Turnigy Glider Drive SK3 – 960 kV , regulátor Hobbyking YEP 60A a baterie Li-pol 3s o kapacitě 2 200 mAh. V modelu jsou použita mikroserva s použitím pro vyšší napětí (HV). Rozměry přední části trupu jsou navrženy tak, aby se výše uvedený motor do trupu „těsně“ vešel.
Protože nepředpokládám, že model bude stavět modelář, který nemá dostatek stavebních zkušeností, nebude následující popis stavby modelu obsahovat jednotlivé stavební kroky. Každý zkušený modelář má své zažité postupy, které v případě tohoto modelu není nutné měnit. Týká se to i takových drobností, jako je použití a upevnění ovládacích pák, montáž serv atp. Upozorním pouze na některé „drobnosti“, které se jeví z mého pohledu jako důležité.
Před započetím stavby, v případě použití laserem řezaných stavebních dílů, očistíme všechny části, které se budou slepovat a po slepení přijdou do styku s potahem, od stop po řezání. Pokud tak neučiníme, po slepení by šly díly od opálených stop očistit velmi těžce a černé stopy by byly pod potahem viditelné. Části stavebních dílů, které nepřijdou při stavbě do styku s lepidlem, očistíme od opálení až při přípravě dílů modelu před potahováním.

Ocasní plochy
Ocasní plochy sestavujeme na pracovní desce s výkresem z dílů označených písmeny S a V. Příčky a diagonály vyřežeme z prkénka balzy tloušťky 4 mm. Po slepení jednotlivé části ocasních ploch obrousíme podle výkresu. Dáváme pozor, abychom u jednotlivých dílů příliš nesbrousili jejich tloušťku. Upozorňuji, že díly V1 a V2 musíme před sestavováním VOP slepit z dílů zhotovených z překližky tloušťky 1 mm a balzy 3 mm. Vodorovná ocasní plocha tím při relativně malém zvýšení hmotnosti získá vyšší pevnost.
Trup
Základ trupu tvoří bočnice vyřezané z balzy tloušťky 3 mm – T1L, T1P a T3L, T3P. Bočnice vzájemně slepíme. V přední části jsou balzové bočnice zpevněny překližko- vými díly T2L a T2P. Tyto díly přilepíme z vnitřní strany na balzové bočnice. Upozorňuji, že díly označené P jsou v přední části kratší o hodnotu potřebnou pro vyosení motoru doprava. Na takto připravené bočnice nalepíme trojúhelníkové lišty 8 x 8 mm a smrkové podélníky o průřezu 3 x 6 mm. Do zadní části trupu vlepíme balzové zpevnění T13. V zadní část pak bočnice ohoblujeme podle výkresu tak, abychom dosáhli odpovídající styčné plochy pro usazení SOP. Z vnitřní strany bočnic upravíme výstupy pro lanovody tak, aby byly co nejpřímější a tím si zajistili maximálně volný průchod ocelové struny o průměru 0,8 mm. Pokračujeme tím, že na jednu z bočnic přilepíme přepážky T10 a T11. Po zatuhnutí lepidla přilepíme druhou bočnici a vlepíme přepážky T5 a T12. V této fázi usadíme do trupu trubky lanovodů o průměru 2 mm a rozhodneme se, jestli zhotovíme a do trupu vlepíme lože pro umístění serv, nebo serva přímo přilepíme k bočnicím. Osobně serva lepím chemoprenem přímo na bočnice – mám s tím dobré zkušenosti. Spolehlivě drží a je možné je v případě potřeby bez větších problémů demontovat (odloupnout). Serva jsou v současné době spotřební materiál, takže s tím nemám problém. Do dílu T14 vlepíme matice M3, které slouží pro zašroubování šroubů M3 upevňujících VOP. Používám duralové matice od firmy MP Jet. Matice musíme vlepit před přilepením dílu k trupu. Další postup stavby je natolik jednoduchý, že není v podstatě co popisovat. Postupně vlepíme podle výkresu jednotlivé stavební díly. Upozorňuji pouze na správné zalepení magnetů do jednotlivých částí kabiny – na dodržení správné polarity. Po celkovém sestavení trupu jej obrousíme. V přední části vytvoříme plynulý přechod do kuželu o průměru 40 mm, v zadní části za odtokovou hranou křídla pouze zaoblíme hrany.
Křídlo

Předtím, než začneme se stavbou křídla, připravíme si podle výkresu všechny uhlíkové trubky pro nosníky křídla a náběžnou lištu. Na základě zkušeností doporučuji trubky pro náběžnou hranu velmi lehce přebrousit brusným papírem zrnitosti 600 a na vzorku vyzkoušet kvalitu lepení kyanoakrylátovým lepidlem k balze. Ne všechna lepidla zajišťují kvalitní spoj. Osvědčilo se mi lepidlo Power CA střední.
Křídlo sestává z těchto částí:
– střední část + brzdicí klapka
– vnější část + křidélko
– uši
Jednotlivé části sestavujeme samostatně na pracovní desce s výkresem překrytým čirou plastovou fólií. Při sestavování vnějších částí uší lepíme jednotlivá žebra k náběžné a odtokové liště. Pak nastavíme negativ – cca 4° – a přilepíme žebra i k uhlíkové trubce nosníku. Negativ tak máme trvale a neměnně zafixován. Upozorňuji, že okrajová žebra jednotlivých částí křída přilepujeme teprve při závěrečném sestavení křídla a sesazení křídla s trupem. Docílíme tak spojení prakticky bez jakýchkoliv mezer. Pro spojení jednotlivých částí křídla podle výkresu sestavíme spojky z ocelových drátů o průměru 3 a 5 mm a překližkových kroužků K45 až K48. Prostor mezi kroužky vylepíme balzou a celek obrousíme podle vnitřního průměru uhlíkové trubky, do které budeme spojky epoxidovým lepidlem při sestavování křídla vlepovat. Pro spojení křídla s trupem si připravíme pouzdra z mosazných trubek o průměru 9 mm a kroužků K49. Prostor mezi kroužky vylepíme balzou a vybrousíme na průměr 14 mm. Celek pak vlepíme epoxidovým lepidlem do uhlíkové trubky ve středu křídla. Pouzdra pro spojovací drát o průměru 4 mm vlepíme při stavbě křídla přímo do otvorů v příslušných žebrech. Pro montáž serv do křídla slouží díly z překližky tloušťky 1 mm, z nichž se dva vlepují do křídla. Třetí díl slouží jako kryt a současně jako lože serva. Servo je možné přišroubovat na hranoly, které na lože přilepíme, nebo je přímo na lože přilepit. Já serva na lože lepím přímo lepidlem Chemopren extrém. Po dokončení kostry křídla protáhneme křídlem až do prostoru pro serva prodlužovací kabely. Serva tak můžeme nainstalovat až po potažení křídla a kdykoliv – podle potřeby – je můžeme vyměnit. Konektory na koncích servokabelů u kořene křídla si označíme číslem příslušného kanálu. Křídlo s trupem spojujeme spojkami z ocelových drátů o průměru 4 a 8 mm. Spoj zajišťujeme smyčkou gumy převlečené přes háčky vlepené do kořene křídla.

Potah
Před potahováním celou kostru modelu přebrousíme jemným brusným papírem a pečlivě očistíme od veškerého prachu. Dále se rozhodneme, jak upevníme kormidla (včetně brzdicích klapek a křidélek) k pevným částem. Máme několik možností – můžeme je před potažením připevnit pásky Vliesu (s vlákny napříč), nebo po potažení kvalitní samolepicí páskou, případně otočný spoj vytvořit přímo při potahování jako součást potahu. Rozhodnutí závisí na našich vlastních preferencích a zručnosti při potahování.
Trup několikrát natřeme čirým nitrolakem a přebrousíme, pak na něj přilakujeme tenký Modelspan nebo Japan a znovu několikrát lakujeme a brousíme. Po dosažení kvalitního povrchu trup nastříkáme barevně. Musíme být opatrní, abychom zbytečně nezvýšili hmotnost modelu.
Pak se rozhodneme, jaký druh potahu použijeme na křídlo a ocasní plochy. Na model této velikosti je nejvhodnější Vlies, případně transparentní nažehlovací fólie. Osobně preferuji předem obarvený Vlies. Přesto jsem pro potah tohoto modelu použil nažehlovací fólii Solartex vintage. Má nižší hmotnost než klasický Solartex, je lehce transparentní a tomuto modelu celkem sluší. K použití tohoto potahu jsem se rozhodl i proto, že křídlo je díky nosníku z uhlíkových trubek dostatečně tuhé v krutu a jistá „měkkost“ potahu mi nevadila. Při použití Vliesu by však hmotnost modelu byla o cca 150 g nižší. Vlies lepíme ke kostře lepidlem Balsaloc, přižehujeme a vypínáme modelářskou žehličkou a následně lakujeme vypínacím a zaponovým lakem.

Pohon a RC výbava
Pro pohon modelu jsem zvolil výše uvedený bezkomutátorový elektromotor Turnigy Glider Drive SK3 – 960 kV, se kterým mám dobré zkušenosti z provozu v předcházejících modelech obdobné hmotnosti a velikosti. S ohledem na použitý motor a počet použitých serv spolehlivě vyhovuje regulátor YPS 60A a tříčlánková baterie Li-pol s kapacitou 2 200 mAh. Tímto vybavením jsem model bezproblémově vyvážil. Vrtuli volíme podle doporučení výrobce motoru. Dalšími použitými komponen- ty je šest mikroserv. Prototyp modelu je řízen RC soupravou Taranis.

Dokončovací práce
Ke kormidlům upevníme ovládací páky, nainstalujeme serva a propojíme je s kormidly. Přišroubujeme motor, nasadíme vrtuli s kuželem a připojíme regulátor. Do trupu vlepíme pásek suchého zipu pro zajištění pohonné baterie. Do trupu vložíme a upevníme přijímač. Model sestavíme, vložíme pohonnou baterii a doladíme polohu těžiště. Mělo by ležet v poloze podle výkresu – pro první start raději o nějaký milimetr blíž k náběžné hraně křídla. Posouvat dozadu můžeme postupně až po základním zalétání modelu. Definitivní polohu odladíme v průběhu záletu. Následně vyzkoušíme funkčnost RC soupravy a smysl otáčení motoru a nastavíme výchylky: Směrovka ± 45°, výškovka ± 20°, klapky +0°/–45°, křidélka +20°/–10°. Mix klapky-výškovka cca 15 % výškovky opatrně doladíme při záletu při vysouvání klapek bezprostředně nad zemí. Podle svých preferencí můžeme také nastavit mix křidélka-směrovka. Směrovku nastavuji na hodnotu 50 %. Tento mix doporučuji používat.

Létání
Protože jsme si postavili model, který z hlediska hmotnosti a návazně plošného zatížení konkuruje soutěžním volně létajícím větroňům, bude i létání s ním příjemné. Model v každém případě zalétáváme za klidu. Po kontrole polohy těžiště a funkce RC soupravy model zakloužeme stejně jako kterýkoliv větroň, samozřejmě se zapnutou RC soupravou. V průběhu kluzu vyzkoušíme lehce reakce na směrovku a výškovku (nejlépe na mírném svahu), a pokud je vše v pořádku, v průběhu kluzu zapneme motor a pozvolným přidáním otáček motoru přejdeme do stoupání. Předpokládám, že kromě drobného dotrimování nebude nutné nic dalšího řešit. Pokud jsme na rovině, startujeme rovnou se spuštěným motorem. S ohledem na relativně nízkou hmotnost modelu stačí pro vzlet cca 50 % výkonu, který podle chování modelu postupně zvyšujeme. Rozhodně však vypouštíme model prakticky jen do horizontálního letu a bedlivě hlídáme i náznak případného přetažení. Kvůli nízkému plošnému zatížení můžeme očekávat ochotu modelu k létání v termice. Proto doporučuji zavčas vysunout brzdicí klapky, vylétnout mimo oblast silného stoupání, vyklesat a v přiměřené výšce si najít stoupání nové. Upozorňuji, že pokusy o „řízení“ modelu ve velké výšce pod mrakem, kam se můžeme v euforii z nádherného stoupání během pár desítek sekund dostat, mohou skončit rozlámáním modelu. Koncepce modelu dovoluje hledat stoupání i ve výškách, kdy jsou hmotnější modely už dávno na sestupu k přistání.

Přeji všem, kteří se rozhodnete ke stavbě tohoto modelu, příjemné chvíle strávené při jeho stavbě, zejména pak mnoho krásných chvil při létání a pouze bezvadná přistání. Případným zájemcům mohu poskytnout kontakt na řezání stavebních dílů, pokud mi napíšou na e-mailovou adresu milos.m@centrum.cz.