Letoun Letov Š-3 byl jednou z prvních původních konstrukcí vzniklých v čerstvě samostatném Československu. E x istoval pouze ve dvou prototypech. První se letové kariéry nedočkal, nedlouho před dokončením byl na podzim roku 1921 zničen při požáru. Druhý prototyp pilot továrny Letov zalétal počátkem roku 1922. V průběhu zkoušek došlo k několika modifikacím, například byly vyměněny chladiče kapaliny, upravována SOP – s rohovým odlehčením směrového kormidla a bez něj – a také e x istovalo několik verzí motorového krytu. V roce 1922 zalétávač Alois Ježek na letounu Š-3 překvapil světové publikum nečekaně dobrým umístěním na mezinárodním leteckém mítinku v Curychu. O rok později se strojem létal na rychlostních závodech O cenu prezidenta republiky škpt. Jindřich Kostrba. Letov Š-3 se nedočkal sériové výroby, ani nepatří mezi modelářsky často zpracovávané typy, ale přesto jde o vděčnou a tvarově charakteristickou předlohu.
Měřítkem 1 : 13 se model řadí mezi minimakety a určitě jej nelze doporučit začátečníkům. Při stavbě je kromě pečlivosti třeba určitá praxe v klasické stavbě, výběru materiálů, instalaci RC vybavení a samotné pilotáži. Trpělivému staviteli se ovšem model odvděčí elegantní siluetou a nezáludným letovým projevem. Podvečerní létání „okolo hlavy“ je doslova balzámem na nervy. Při dodržení nízké letové hmotnosti model létá realisticky pomalu, přesto je přiměřeně obratný a zvládne základní akrobacii, pouze je třeba počítat s relativně „vláčnou“ reakcí na křidélka.
Konstrukce modelu je navržena podle výkresu předlohy v knize Václava Němečka Československá letadla 1. Další podklady lze nají v časopise Modelář 7/1960 a knihách Vzduch je naše moře (J. Rajlich, J. Sehnal), a Encyklopedie českého a slovenského letectví (V. Šorel).
Model je celobalzový, s několika málo smrkovými a překližkovými díly a tvarovými doplňky z extrudovaného polystyrenu. Konstrukce modelu je navržena tak, aby v ma x imální možné míře odpovídala předloze – například uspořádáním žeber křídla, ocasních ploch a či umístění tuhého potahu trupu.
Pohon zajišťuje bezkomutátorový elektromotor Dualsky XM2812RTR-27, který díky integrovanému regulátoru šetří hmotnost a zjednodušuje instalaci. Baterie je v prototypu modelu použita Li-pol 2s o kapacitě 300 mAh. Kromě otáček motoru, výškovky a směrovky jsou ovládána i křidélka. Přestože zástavba serva do kořenové části křídla vyžaduje mírné zvětšení tloušťky profilu oproti maketové hodnotě a přináší určitou složitost, rozhodně nedoporučuji je vynechat. Letoun nemá žádné vzepětí a bez ovládaných křidélek by pravděpodobně ani nebyl schopen stabilního letu.
K lepení je použito převážně kyanoakrylátové lepidlo střední hustoty, pro pevnostní spoje epo x id a pro lepení balzového potahu a lamelování oblouků disperzní lepidlo Perfect G.

Trup. Konstrukci trupu tvoří balzové přepážky a podélníky. K jeho sestavení se mi osvědčil jednoduchý přípravek ze smrkových lišt, který lze jednoduše slepit přímo na výkrese. Nejprve slepíme obvodový rám z lišt o průřezu 10 x 10 mm. Svislé příčky o průřezu 5 x 5 mm, které ponesou trupové přepážky, přilepíme jen malými kapkami kyanoakrylátu kvůli budoucí snadné demontáži a vyznačíme na ně polohy přepážek. Pak přípravek sejmeme z výkresu a na spodní lištu napříč přilepíme dvě lišty 10 x 10 mm, aby mohla sestava svisle stát. Připravíme si všechny trupové přepážky včetně výřezů pro podélníky a upevníme je na svislé příčky přípravku malými čtverečky oboustranné samolepicí pásky těsně vedle výřezů pro horní a dolní podélník, na plánku je to vyznačeno v řezu T5. Zkontrolujeme správné umístění všech přepážek a následně zalepíme podélníky. Postupujeme odpředu dozadu a podélníky postupně zalepujeme kyanoakrylátem do výřezů v přepážkách. Mezi přepážkami T1 a T5 tvoří podélníky na horním okraji zároveň základnu pro budoucí motorový kryt, a je třeba je poněkud překroutit, aby jejich horní strana byla ve vodorovné poloze. Podélníky prozatím ponecháme přesahovat přes první a poslední přepážku. Jakmile je kostra trupu slepena, opatrně ji vyjmeme z přípravku – postupně oddělujeme jednotlivé příčky od obvodového rámu a odlepujeme přepážky. Teprve po vyjmutí z přípravku začistíme přesahující podélníky na první a poslední přepážce. Kostru trupu opatříme v patřičných místech potahem z balzy tloušťky 1 mm. Kvůli dvojí křivosti potahovaných ploch je třeba potahy skládat z obdélníkových a lichoběžníkových segmentů, které postupně vlepujeme mezi podélníky disperzním lepidlem, fixujeme ke kostře špendlíky a po důkladném zaschnutí spojů opatrně přebrousíme. Dále si připravíme díl T2 z balzy tloušťky 20 mm (případně je možné jej slepit z tenčích balzových prkének se střídavě orientovanými léty), tvar vyřežeme a nahrubo obrousíme podle výkresu. Přesný tvar dobrousíme po nalepení na přepážku T1. Na přepážky T4, T5 a T6 nalepíme příčné výztuhy z balzové lišty o průřezu 3 x 3 mm, které slouží jako výztuhy a brání promáčknutí přepážek při manipulaci, poslední dvě zároveň tvoří část uložení serv. Lože serv dokompletujeme z podélných lišt 3 x 3 mm a dalšího příčného páru lišt o průřezu 4 x 2 mm, zpevněného na horní straně pásky překližky tloušťky 0,8 mm pro přišroubování patek serv. Rozměry na výkrese je třeba brát jako orientační, vše je třeba upravit s ohledem použitá serva. Na potah přední části si propíchnutím špendlíkem vyznačíme body, kde budou uchyceny nohy podvozku a vzpěry křídla, vycházejí vždy těsně vedle přepážek. Do těchto míst na vnitřní stranu potahu zalepíme zpevňující prvky z balzy 4 x 4 mm.
Motorový kryt zhotovíme z extrudovaného polystyrenu oranžové nebo modré barvy, který je běžně k dostání ve stavebninách nebo hob­bymarketech jako izolační materiál. Nejprve si připravíme polotovar, který bude přesně „sedět“ na okrajových podélnících mezi přepážkami T1 až T4 a samotné přepážce T4 a nalepíme na něj okrajové balzové segmenty 1 a 2. Polotovar na trup dočasně přichytíme oboustrannou samolepicí páskou a podle uvedených řezů obrousíme na konečný tvar dokonale navazující na balzovou konstrukci. Stejným způsobem zpracujeme i koncový kužel trupu a tvarový přechod za hlavou pilota. Díly pak oddělíme a motorový kryt a koncový kužel zevnitř vydlabeme na tloušťku stěny asi 4 mm. Tloušťku dílů lze kontrolovat například špendlíkem, na který si vyznačíme požadovanou tloušťku. Díly z  polystyrenu k trupu prozatím nelepíme. Odnímatelný motorový kryt opatříme balzovými jazýčky, které jej drží ve správné poloze, možné je také použití malých kousků silných magnetů. Z přepážek T3 a T4 odstraníme technologické přídavky. Na pravou stranu trupu vlepíme mezi patřičné podélníky obdélník z balzy tloušťky 1,5mm, na který posléze přijde upevnit stupačka.
Křídlo. Konstrukce využívá osvědčené minimaketářské technologie páskových žeber, která s ohledem na jejich velký počet výrazně šetří hmotnost a zjednodušuje stavbu. Podle plánku si z dřevěné nebo MDF desky tloušťky 20–30 mm zhotovíme šablony pro ohnutí pásků žeber. Připravíme si polotovary pásků z balzy o průřezu 1 x 1 mm, namočíme je a připevníme k šablonám gumovými oky za přídavky na koncích, kde nevadí otlačení. Podle šířky šablon lze takto umístit poměrně dost pásků vedle sebe, a to dokonce i do dvou nebo tří vrstev, tvarový rozdíl je zanedbatelný. Pásky na šablonách ponecháme dokonale vyschnout buď volně, nebo lze schnutí urychlit v pečící troubě nastavené na teplotu asi 80 °C. Na pásky také měkkou tužkou vyznačíme polohu nosníku N2, která slouží ke správnému umístění během sestavování.
Dále si připravíme všechny nosníky, náběžnou a odtokovou lištu, lišty na podložení a pomocnou lištu na zadní stranu náběžné lišty. Všechny nosníky mají tvar dvojitého lichoběžníku s rovnou spodní stranou, rozměry uvádí tabulka na výkrese. Určitou zvláštností je nosník N2, který v podstatě není ani nosníkem, nýbrž základem pro budoucí svislé příčky žeber v místě jejich největší tloušťky, a jehož léta jsou orientována svisle. V odtokové liště uděláme zářezy pro žebra a brusným papírem upevněným na kulatině vhodného průměru vybrousíme obloučky znázorňující deformaci drátěné odtokové lišty předlohy po vypnutí potahu.
Křídlo sestavujeme přímo na výkrese upevněném na rovné pracovní desce a chráněném čirou fólií. Kostru je třeba sestavit včetně částí, které následně přijdou oddělit – výřezy pro křidélka a vybrání odtokové části v kořeni. Na výkres přišpendlíme náběžnou lištu a podkládací pomocné lišty. Jednotlivé spodní pásky žeber ustavujeme do správných poloh podle připravených značek, přesně odřízneme přídavky na obou stranách a postupně přilepíme kyanoakrylátem k náběžné liště. Jakmile jsou všechny spodní pásky přilepeny, přilepíme disperzním lepidlem nosníky N1 a N3 a pomocnou náběžnou lištu, která slouží ke správnému usazení horních pásků žeber. Nosníky fixujeme k pracovní desce, aby během schnutí spodní pásky žeber ležely po celé délce na podkladových lištách. Následně přilepíme nosník N2. Pokud je díky svisle orientovaným žebrům příliš poddajný, pomůže jej dočasně přišpendlit na balzovou lištu. Dále přilepíme všechny horní pásky žeber. Z balzy tloušťky 3 mm si připravíme pomocné nosníky N4, které vybrousíme tak, aby šly směrem dozadu zasunout mezi pásky žeber a nenarušovaly tvar profilu, následně je také přilepíme. Poté vytvarujeme a zalepíme koncová žebra a oblouky na náběžné hraně. Z balzových pásků tloušťky 1 mm lamelujeme samostatně oblouk výřezu kořenové části křídla a vybrousíme jej do tvaru podle profilu. Horní pásek středového a čtyř dalších žeber na obou polovinách křídla odřízneme těsně před odtokovou lištou, pásky nadzvedneme, vložíme oblouk, a pokud tvarově odpovídá, zalepíme jej. Následně odřízneme žebra a odtokovou lištu v místech křidélek a kořenového oblouku a můžeme kostru křídla sejmout z desky a koncové oblouky vybrousit do správného tvaru.
Nosník N2 vyřežeme ostrou čepelkou z prostorů mezi žebry, takže z něj zůstanou jen svislé příčky žeber. Prostor mezi žebry na pomocných nosnících N4 a středovém oblouku vylepíme pásky balzy tloušťky 1 mm, které poté zabrousíme tak, aby plynule navazovaly na tvar profilu. Na nosníky nalepíme zpevnění z balzy tloušťky 3 mm do míst, kam přijdou ukotvit vzpěry, a na spodní stranu obdélníky z balzy tloušťky 1 mm přes zpevnění i nosníky, které kotvicí body zarovnají se spodní stranou žeber (vyznačeno v řezu D-D). Do jednoho zpevnění na pravé polovině křídla vytvoříme zářez, kterým bude vyveden kabel serva. Dále osadíme servo křidélek. Odřízneme z něj upevňovací patky a obvod zabrousíme do roviny, drobné zdrsnění povrchu také není na škodu. Servo ustavíme tak, aby spodní stranou leželo na spodním pásku pravého kořenového žebra a ovládací páka byla v ose křídla, pak servo přilepíme kyanoakrylátem k nosníku N3. Prostor mezi pásky prvních žeber a nosníky N1 a N3 vylepíme balzou tloušťky 1 mm a polohu serva ještě pojistíme balzou tloušťky 5 mm. Kabel serva protáhneme žebry a výřezem ve zpevnění vyvedeme z křídla ven. V tomto místě kabel přilepíme kyanoakrylátem. Do konstrukce nainstalujeme trubky lanovodu, na vnějších koncích je zařízneme zároveň s horním povrchem křídla. Zhotovíme také odnímatelný rámeček do kořenové části křídla, který umožňuje přístup k servu.
Křidélka sestavíme stejným způsobem jako křídlo na pracovní desce. Žebra tvoří obdélníky z balzy tloušťky 1 mm, do klínovitého tvaru je vybrousíme až po slepení. Připravíme si ovládací páky křidélek, ale prozatím je nezalepujeme.
Ocasní plochy sestavíme stejně jako křidélka, přímo na pracovní desce. VOP je sestavena v kuse, výškové kormidlo odřízneme až po obroušení. K zpevnění spoje polovin výškového kormidla je na zadní straně přilepena uhlíková kulatina. Ovládací páku výškovky tvoří dvakrát zahnutý ocelový drát, zapíchnutý a zalepený do nosníku pod uhlíkovou kulatinu, opatřený na druhém konci praporkem z překližky nebo textitu tloušťky 0,8 mm.
Vzpěry jsou zhotoveny ze smrkových lišt o průřezu 4 x 2 mm vybroušených do profilu. Do obou konců vyvrtáme otvory o průměru 1 mm, do nich zalepíme dráty průměru 0,8 mm. Hodí se například pozinkovaný měkký drát z kancelářských sponek, který je ohebný a lze dobře ohnout do požadovaného tvaru při nasazování vzpěr na křídlo a trup. Před zalepením jeho povrch zdrsníme brusným papírem. Pokud se nedaří vyvrtání malého otvoru, lze koncovky z drátu také zalepit do vypilovaných drážek, které vyplníme epoxidem a zabrousíme.
Přesnou délku všech vzpěr je třeba odměřit až při kompletaci modelu. K usazení křídla na vzpěry lze doporučit způsob, kdy je křídlo umístěno spodní stranou vzhůru, na rovné desce podložené v kořeni a na koncích, a nad něj do správné polohy umístěn trup. Kvůli zaoblenému tvaru trupu jako referenční geometrie poslouží horní strana přední části, pochopitelně bez odnímatelného motorového krytu. V této konfiguraci odměříme délku všech vzpěr.
Podvozek. Konstrukce podvozku je podobná vzpěrám – nohy o tvaru písmene V zhotovíme stejným způsobem jako vzpěry křídla, ve spodní části jsou spojeny výkližkem z překližky tloušťky 2 mm. Podvozek lepíme epoxidem. Do výkližků vyvrtáme otvory pro osu kol, následně nohy usadíme na trup, zalepíme osu kol z uhlíkové kulatiny a opatříme ji balzovým krytem.
Kola podvozku jsou zhotovena z balzy tloušťky 8 mm a jsou oboustranně polepena Modelspanem. Do středů vlepíme papírové trubičky navinuté přímo na uhlíkové kulatině. Pneumatiky kol zhotovíme z pěnové gumy a na balzové středy je nalepíme po povrchové úpravě.
Potah. Celý model je potažen tenkým papírem Modelspan (12 g/ /m2), včetně dílů z  polystyrenu. Plátěný potah lze znázornit buďto stříkáním, nebo – jako na mém modelu – obarvením bílého potahového papíru čajem. Stříkaný povrch je samozřejmě dokonalejší a neprůhledný, ale složitější a má větší hmotnost. Barvení Modelspanu je oproti tomu velice jednoduché. Papír nařežeme na pásy široké alespoň jako hloubka křídla s přídavkem, na konce nalepíme smrkové lišty, které usnadní manipulaci. Uvaříme opravdu silný černý čaj, ještě horký jej nalijeme do pekáče a pásy papíru v něm několikrát protáhneme tam a zpět. Pak papír ponecháme volně vyschnout rozložený ve vodorovné poloze například na vyřazeném ručníku. Nedoporučuji papír zavěsit, spodní strana je pak znatelně tmavší kvůli stékajícímu čaji. Poté stačí odstranit lišty, papír opatrně přežehlit a je připraven k potahování.
Na tvarové díly z polystyrenu, kromě chladičů, které nepotahujeme, použijeme nebarvený potahový papír, lepíme jej lepidlem na parkety, které umožní dokonalé prosycení a přilepení papíru při minimálním přírůstku hmotnosti. Koncový kužel trupu a opěrku hlavy pilota lze potáhnout jedním kusem, potah motorového krytu je třeba skládat z více pásků. Potah vždy přilepíme až přes hrany dílů. Po dokonalém proschnutí povrch jemně přebrousíme brusným papírem o zrnitosti 400 a začistíme tak přechody jednotlivých dílů potahu. Po broušení povrch sjednotíme tenkým nátěrem lepidla na tapety.
Balzové díly před potahováním nalakujeme zředěným lepicím lakem a přebrousíme jemným brusným papírem. Zbavíme se tak vystouplé struktury dřeva, která by jinak kazila povrch. Potah ke kostře přilakujeme silně zředěným lepicím nitrolakem. Na křídle a ocasních plochách potáhneme nejprve horní strany (u SOP některou ze stran), po obvodu ponecháme přídavek asi 4 mm, papír přehneme přes hrany a přilakujeme. Poté potáhneme horní strany a potah ořízneme přesně podle obvodu ostrou čepelkou. Potah trupu je nutné skládat z pásků – postupně je přilakujeme ke dvěma sousedním podélníkům a jakmile drží, opatrně přesahující materiál odřízneme. Přilakovaný potah vypneme třemi vrstvami lepicího laku a poté ještě jednou nalakujeme zaponovým lakem. Křídlo, ocasní plochy a křidélka je nutné nechat schnout v šablonách, jinak se zkroutí. Na stabilizátoru je třeba v průběhu celého lakování ponechat technologický potah kořenové části, zabraňuje totiž průhybu žeber jednostranným pnutím potahu.
Křidélka je po vypnutí potahu třeba opatřit ovládacími pákami. Na horní straně potah prořízneme na hraně žebra podle výkresu a do vzniklé štěrbiny zasuneme páku, kterou kyanoakrylátem z boku přilepíme k žebru. Následně výřez v potahu uzavřeme přelakováním.
Detaily a povrchová úprava. Stejným způsobem jako motorový kryt zhotovíme z  extrudovaného polystyrenu olejovou nádrž nad motorem a dvojici chladičů kapaliny. Olejové potrubí, maketa víčka olejové nádrže a stupačka jsou z polystyrenu z rámečků plastikových stavebnic, který lze po zahřátí například nad plotýnkou vařiče dobře tvarovat.
Makety výfuků jsou z papírových trubiček obarvených na černo. Čalounění opěrky hlavy pilota zhotovíme z balzy tloušťky 2 mm, lakujeme nitrolakem, přebrousíme a natřeme na hnědo. Čalounění hrany pilotního prostoru je z podélně rozříznuté hnědé izolační hadičky nasazené na okraj potahu. Větrný štítek vytvarujeme z čirého plastu, například PET lahve, obvodový rámeček tvoří obarvené pásky papíru. Tyto detaily prozatím na trup neinstalujeme.
Vrtulový kužel je nutné buď vybrousit z hranolu balzy nebo vylisovat na kopytě z polystyrenové desky tloušťky 0,5 mm. Kopyto musí mít přídavek alespoň 10 mm. Po vylisování kužele ořízneme obvod a zhotovíme výřezy pro listy vrtule. Do vrcholu kužele zalepíme balzové kolečko a do něj kousek uhlíkové kulatiny. Kulatinu je třeba zalepit co nejpřesněji v ose motoru, aby kužel neházel. Konec kulatiny lehce zabrousíme, aby šel ztuha zasunout do dutého hřídele motoru – je to jediné upevnění kužele. Pokud se spoj během provozu „vychodí“, stačí kulatinu potřít kyanoakrylátem, vytvrdit aktivátorem a znovu zabrousit. Při použití jiného než uvedeného motoru, je třeba uchycení kužele náležitě upravit.
Vrtule je GWS 7/3,5, k unašeči motoru se upevňuje gumovým kroužkem. Konce listů zabrousíme dokulata, jemným brusným papírem zdrsníme povrch a vrtuli natřeme barvou dřeva, případně ještě efektnější je vyznačit různé zbarvení prken, ze kterých byla vrtule sklížena. Po povrchové úpravě vrtuli vyvážíme – nasuneme ji na hladkou ocelovou kulatinu vhodného průměru, tu položíme na dvě rovnoběžné vodorovné hrany a na konec lehčího listu nanášíme barvu.
Zbarvení. Většina povrchu letounu byla ponechána v barvě použitého materiálu – lakované plátno a hliníkový plech. Vzpěry křídla, podvozek a potah výpletů kol podvozku byly opatřeny nátěrem stříbrnou barvou. Olejová nádrž nad motorem a přívodní potrubí byly pravděpodobně mosazné. K povrchové úpravě použijeme barvy na plastikové modely. Potah dílů z polystyrenu s velkou pravděpodobností ochrání polystyrenové jádro před poškozením ředidlem na barvy, přesto ale odolnost nejprve vyzkoušíme na vzorku. Barvy je možné buď stříkat pistolí na airbrush, nebo použít tzv. tupování – nanášení barvy kouskem molitanu. K maskování povrchu použijeme lakýrnickou krepovou pásku, na hrany barvy pak raději úzkou PVC tvarovatelou pásku, jakou používají autolakýrníci. Vzpěry křídel a díly hlavního podvozku před nanesením barvy nalakujeme zaponovým nitrolakem a vybrousíme dohladka. Na motorovém krytu naznačíme plechové panely, prolisy a spojovací šrouby. Obrysy buď narýsujeme šedým fixem tloušťky 0,3 mm, nebo je do povrchu lze opatrně vyrýt podle ohebného pravítka hrotem jehly tak, abychom pouze vytvořili rýhu v povrchové vrstvě potahového papíru, ale neprořízli jej.
Praporové československé výsostné znaky na křídle a SOP můžeme nastříkat, nebo si je vytiskneme na obtiskový papír. Pro černý nápis na trupu je také vhodné použít obtisk, případně lze písmena vyříznout z obarveného potahového papíru a na potah je přilakovat. Obtiskový papír vybereme podle použité tiskárny (pro laserovou nebo inkoustovou), nelze je zaměnit. Nanesené obtisky fixujeme k potahu přestříkáním zaponovým lakem. Zde je opravdu nutné stříkání, při nanášení laku štětcem by došlo k narušení barev.
Sestavení. Nejprve zkontrolujeme, zda nejsou křídlo, křidélka a ocasní plochy zkroucené a případně opravíme nedostatky překroucením nad zdrojem sálavého tepla. Křidélka, výškové a směrové kormidlo pak opatříme závěsy, které tvoří obdélníky vystřižené z kotoučů disket. Nepodaří-li se nám sehnat tento již poněkud archaický materiál, nahradíme jej jiným pružným plastem, který snáší opakované ohýbání, a lze jej dobře lepit. Závěsy zalepíme jen do jednoho dílu, ve druhém pouze připravíme štěrbinové zářezy. Mezi díly je třeba ponechat mezeru asi 0,5 mm pro pohyb kormidel, k jejímu vymezení poslouží například kousky kartonu. Vzájemnou montáž, při které se vyčnívající obdélníky zasadí do štěrbin v protikusu, děláme na rovné desce a několikrát si ji raději vyzkoušíme nanečisto. Pak závěsy potřeme kyanoakrylátem a díly sesadíme načisto. Tato operace se musí podařit rychle a napoprvé, po vytvrdnutí lepidla není možné polohu dílů upravovat.
Ještě před kompletací modelu nainstalujeme do trupu serva. Z uhlíkových kulatin o průměru 2 mm opatřených na straně kormidel koncovkami z ocelového drátu o průměru 0,8 mm připravíme táhla směrovky a výškovky. Konec táhla výškového kormidla prochází otvorem v přepážce T11 a spolu s ovládací pákou je zcela zakryt koncovým kuželem. Drátěný konec táhla směrového kormidla je zahnutý do tvaru písmene Z a vychází z trupu výřezem v potahu v zadní části na pravé straně. Na pákách serv jsou táhla uložena ve stavitelných koncovkách, které umožňují pohodlné seřízení neutrálu. Táhla v trupu prozatím neponecháme.
Nejprve nainstalujeme a seřídíme ovládání křidélek. Do trubek lanovodů provlékneme táhla z ocelového drátu o průměru 0,4 mm (kytarová struna), pro snížení tření je vhodné je předohnout podle trubek a namazat vazelínou.
Na trup přilepíme připravené maketové detaily – opěrku hlavy pilota, čalounění hrany pilotního prostoru, větrný štítek a stupačku. Poté opatrně odstraníme plastový konektor kabelu serva křidélek – jednotlivé kabely od sebe oddělíme do vzdálenosti cca 30 mm od konektoru a postupně jednotlivé kolíky z konektoru vytáhneme. Je k tomu třeba špendlíkem zatlačit jednotlivé pojistky. Následně na trupu a křídle obnovíme otvory pro zalepení drátěných koncovek vzpěr, díly opět usadíme do ustavovacího přípravku a směrem od trupu vzpěry zalepujeme epoxidem. Pozornost zaslouží pravá zadní falešná vnitřní vzpěra, která ukrývá kabel serva křidélek. V místě jejího ukotvení do trupu propilujeme otvor právě tak velký, aby jím prošel trojžilový kabel, a jednotlivě jím kolíky konektoru prostrčíme do trupu. Kabel vyrovnáme, zalepíme v otvoru a zabalíme do pouzdra z kancelářského papíru, které nalakujeme a obarvíme stejně jako ostatní vzpěry. Dolepíme zbývající vzpěry, hlavní podvozek a sestavu sejmeme z přípravku.
Ze stabilizátoru oddělíme podle výkresu potah kořenového pole a část náběžných lišt, usadíme VOP na trup a po kontrole geometrie zalepíme. Nosník je usazen přímo na poslední trupové přepážce, náběžné lišty procházejí potahem dovnitř trupu. Poté přilepíme SOP.
Na motorový kryt dolepíme olejovou nádrž a výfuky, přičemž kontrolujeme, že kryt lze nasadit a sejmout – výfuky mohou překážet a pro nasazení a sejmutí krytu je třeba najít správný postup a mít správně zhotovené zámky, které kryt drží.
Pak dokončíme podvozek. Na připravenou osu nasadíme kola, zajistíme je ve správné poloze gumovými O-kroužky přilepenými kyanoakrylátem, které následně nabarvíme na černo. Z kousků uhlíkových kulatin a smrkové lišty zhotovíme ostruhu.
Do trupu nainstalujeme táhla výškovky, směrovky, přišroubujeme motor, nainstalujeme přijímač a připojíme kabely serv. Umístěním baterie model dovážíme tak, aby poloha těžiště odpovídala výkresu. U mého modelu je baterie umístěna hned za motorem, mezi přepážkami T2 a T3 a zajištěna kouskem molitanu. Pro úsporu hmotnosti ani nebyl použit vypínač, RC souprava se zapíná připojením baterie. Oživíme RC soupravu a nastavíme správný smysl a velikost výchylek řídicích ploch. Poté zkontrolujeme, zda výřez v koncovém kuželu trupu nekoliduje s ovládací pákou výškovky a přilepíme jej.
Posledními kroky při dokončování modelu jsou kontrola správné geometrie a natažení výpletu mezi vzpěry křídla a nohy hlavního podvozku. Jednotlivá lana jsou znázorněna černým rybářským silonovým vlascem o průměru 0,3 mm, uchyceným v místech ukotvení vzpěr a noh podvozku. Na obou koncích propíchneme špendlíkem otvory, na jedné straně vložíme vlasec a zajistíme jej malou kapkou kyanoakrylátu. Vlasec pak v mírně napnutém stavu stejným způsobem uchytíme i na opačné straně. Vypneme jej opatrným zahřátím – přiblížením hrotu pistolové páječky. Věrohodnému vzhledu modelu velmi prospěje busta pilota. Model lze samozřejmě opatřit i dalšími maketovými detaily jako například přístrojovou deskou, napínáky lan nebo odpružením podvozku – vše podle osobních preferencí. K samotnému letounu Š-3 se nedochovalo mnoho fotografií, ale s použitelnou přesností lze čerpat inspiraci z letounu Letov Š-2, který používal obdobné konstrukční prvky a který je vystaven v leteckém muzeu v Praze-Kbelích.
Zalétávání. K záletu zvolíme nejlépe naprosté bezvětří. Při správné geometrii a poloze těžiště se zálet omezí jen na vytrimování, případně úpravu výchylek řídicích ploch. Model dokáže velmi efektně vzlétat ze země, při jemné manipulaci s plynem a výškovkou i z krátce střiženého trávníku. Letové časy autorova modelu jsou okolo osmi minut.