Rozpětí | 714 mm |
Délka | 547 mm |
Hmotnost | 320 g |
Měřítko
| 1:12 |
Nosná plocha
| 16,9 dm2
|
Konstrukce | Petr Skořepa |
Německá dvouplošná stíhačka Hansa-Brandenburg D.I neboli K. D. (Kampf-Doppeldecker) se vyznačovala neobvyklým hvězdicovým řešením vzpěrového systému. Přestože ji navrhli v německé továrně Hansa-Brandenburg, v německém letectvu nikdy nesloužila a létala výhradně v rakousko-uherském letectvu. Během svého bádání v historických dokumentech a fotografiích jsem nacházel zajímavé a často i rozporuplné informace. Na konstrukci draku tohoto letounu pracoval Ernst Heinkel a šestiválcový motor Austro-Daimler vyvíjel Ferdinand Porsche. Výkony, jako třeba rychlost až 190 km/h, byly na rok 1916 úctyhodné.
Nový stíhací letoun byl na italské frontě od jara roku 1916 toužebně očekáván, protože Nieuporty 11 italského letectva nepříjemně měnily poměr sil ve vzduchu. Velitel rakousko-uherského letectva, rodák z Komárna, oberst Emil Uzelac, byl nakonec potěšen, že mohl informovat své podřízené: ,,Fokkerův stíhač (Fokker E.III, rakouská verze A.III) je zastaralý, proto máme připravenu výrobu lehkého stíhacího dvojplošníku, který vyhovuje veškerým bojovým požadavkům!“ Bohužel jeho nadšení bylo předčasné, protože se sériové letouny Hansa-Brandenburg D.I ukázaly být velikým a bolestivým zklamáním pro piloty a rakousko-uherské letectvo od začátku jejich operačního nasazení na podzim roku 1916. Například jednotka Flik 23 pod velením leteckého esa Jindřicha Kostrby pocházejícího z Kutné Hory hlásila: ,,Piloti jsou jednomyslného názoru, nemohou se soustředit na boj, pokud jsou tak totálně zaneprázdněni ovládáním letadla. Navíc stoupavost je tak malá, že stíhačka musí mít náskok před doprovázeným průzkumným letounem, aby dosáhla doprovodné letové hladiny. U K. D. (Brandenburgů D I) je dostup o moc nižší než u nepřátelských Nieuportů, které obecně operují mezi 4 000 a 5 000 m.“ Jednotka Flik 41/J potvrzovala tato slova a dodala: ,,K. D. je absolutně nepoužitelný. Nejlepší piloti (a jen oni mohli létat s tímto typem) jsou zaneprázdněni řízením, vynervovaní a hynou při haváriích na letišti úplně zbytečně.“
Hansa-Brandenburg D.I stavěný v licenci u rakouské firmy Phönix (série 28), byl o něco lepší než původní letouny vyrobené v továrně Hansa-Brandenburg, u nichž byly hlavními nedostatky malý dostup, záludné letové vlastnosti a náchylnost k pádu do levé vývrtky. Nezkušení piloti měli malou naději na její zvládnutí. Piloti jednoduše nazvali K. D. ,,Fliegende Sarg“ (létající rakev) nebo ,,Totschlager“ (zabiják) a možná za podobných okolností Jaroslav Hašek vymyslel Švejka.
Když se zprávy o špatných výkonech K. D. dostaly do kanceláře velitele rakousko-uherského letectva, Uzelac začal neplánovaně návštěvovat prvosledové jednotky, aby se dozvěděl více. V listopadu roku 1916 přijel na letiště Fliku 19, kde měl velitel oberst Adolf Heyrowsky uzemněny všechny stíhačky K. D. očekávajíc další instrukce. Kvůli nepřítomnosti velitele Heyrowskyho se Uzelac rozhodl vyzkoušet letadlo sám. Stroj však neměl respekt k hodnostem a stroj Hansa-Brandenburg D.I tak málem zabil nejvyššího důstojníka letectva. Uzelac naštěstí utrpěl jen otřes, když s letadlem havaroval.
V této době letecké jednotky Flik ještě nebyly specializované a jejich inventáře zahrnovaly i jiná letadla, sloužící pro jiné úkoly než čistě stíhací. Po trpkých zkušenostech na jaře roku 1917 Rakušané vytvořili na italské frontě dvě čisté stíhací jednotky – Flik 41/J a 42/J (J pro Jagd – stíhací) – vybavené „kádéčky“ a těmi nejlepšími letci. Piloti, například Brumowski, Fiala, Linke-Crawford, Arigi a Kiss, s Brandenburgy D.I získali tituly leteckého esa. Z ověřených pramenů vyplývá, že slavná Brumowského Flik 41/J, kde sloužili mnozí naši krajané, měla více vítězství na nešťastných „kádečkách“ než na kvalitních Albatrosech D.III ÖEFFAG. Mezi úspěšné stíhače Fliku 41/J patřilo i české letecké eso Josef Novák, který na „kádečkách“ dosáhl nejméně čtyř vítězství. Jedním ze strojů, které sedlal, je letoun sériového čísla 28.33, který je předlohou mého modelu.
Modelářství má tu výhodu, že při něm většinou havárie nekončí tak tragicky jako ve skutečnosti. Nedalo mi to a rozhodl jsem se postavit zmenšeninu této stíhačky „starého mocnářství“ v měřítku 1 : 12, abych zjistil, jak to vlastně tehdy mohlo být. Naštěstí je dostupných poměrně dost podkladů (různé kvality), a tak jsem začal kreslit pokud možno co nejvěrnější a nejstabilnější zmenšeninu zmíněného krasavce. Modelářsky mě „Branďák“ upoutal jednoduchostí a zároveň nádherně robustní zástavbou řadového motoru, která dává modelu typickou rakousko-uherskou siluetu. Navíc antikamufláž truhlářské práce na trupu je prostě dokonalá. Rozhodl jsem se co nejvíc přiblížit předloze, tedy všechny vnější tvary modelu co nejvíce odpovídají předloze, jen jsou zmenšené v měřítku. Model je stavebně jednoduchý, k jeho stavbě jsem použil běžně dostupné materiály – převážně pěnové hmoty. Ovládány má křidélka na horním křídle a kormidla ocasních ploch devítigramovými servy Hitec HS-55, k pohonu slouží střídavý elektromotor 2410/12 s 10A regulátorem, napájeným z tříčlánku Li-pol o kapacitě 500 mAh. Přestože není model stavebně – až na vzpěrový systém – příliš složitý, svými letovými vlastnostmi nepatří do rukou začínajícím modelářům či pilotům. Na pilotáž je třeba mít zvládnuté bezpečné ovládání modelu s křidélky.