Rozpětí | 2544 mm |
Délka | 1298 mm |
Hmotnost | 1000 g |
Ovládané prvky | S, V, M, Kl. |
Nosná plocha
| 63,6 dm2
|
Konstrukce | Ing. Miloš Mikulka
|
Albatros vznikl jako reakce na repliku historického větroně Luňák 2 (RC revue 1/2014), který jsme v úpravě na pohon elektromotorem provozovali s klubovým kolegou Františkem Freiem v loňském roce. Nízké plošné zatížení, citlivost i na slabé termické proudy a majestátní pomalý let jej předurčovaly k létání v klidu, nejlépe v podvečer, kdy se ještě projevuje slabá termika. To vše způsobilo, že jsem se rozhodl nakreslit a postavit konstrukčně podobný model, vzhledově však připomínající skutečné větroně z padesátých let minulého století. Profil křídla MVA-301, který je použitý u Luňáka, jsem u Albatrosu nahradil profilem S3021, abych trochu zlepšil pronikavost modelu proti větru. Jak je patrné z konstrukce, mojí snahou bylo dosáhnout minimální možnou hmotnost modelu. Pro snadnější únik z termiky a lepší vlastnosti při přistání jsem model vybavil brzdicími klapkami. Letová hmotnost modelu, jenž má rozpětí téměř 2 600 mm, s pohonnou baterií Li-pol 3s o kapacitě 2 200 mAh je přibližně 1 100 g. Pro model této hmotnosti s bohatou výkonovou rezervou postačí elektromotor Turnigy D2836/8 1100KV, jehož výkon jsem si ověřil při létání s Luňákem. Motor zajišťuje přiměřené stoupání odpovídající koncepci modelu a s použitou baterií, při alespoň malé pomoci termiky, zábavu na celé odpoledne.
Předpokládám, že po tomto úvodu dál přestanou číst ti, kteří si pod pojmem motorový větroň představuji něco, co v několika sekundách téměř zmizí v oblacích, aby se v zápětí vrátilo v maximální možné rychlosti v nízkém průletu. Tento způsob létání s motorovým větroněm odporuje jakýmkoliv mým zkušenostem, nabytým během několika desítek let létání a stovek hodin při kroužení v termice a létání přeletů na skutečných bezmotorových či motorových větroních. Pohyb skutečného větroně na obloze byl vždy klidný, majestátní a tomu by se měl blížit i let modelu. Připouštím, že jsem měl možnost si vyzkoušet i rychlé průlety nízko nad zemí, ale to pouze výjimečně, především při nějaké letové ukázce. Není to běžný letový režim motorového ani klasického větroně. Tolik odbočení od popisovaného modelu, které jsem si nemohl odpustit po přečtení některých modelářských internetových diskuzí.
Z toho , co jsem v úvodu napsal, vyplývá, že model je určen těm, kteří rádi stavějí modely z klasických modelářských materiálů, tj. z balzy, smrkových lišt a překližky, a dávají přednost pohodovému létání v klidném ovzduší. S nízkou letovou hmotností modelu a z toho plynoucího nízkého plošného zatížení je naše operační výška při létání v termice tam, kde piloti těžších modelů začínají uvažovat o bezpečném přistání. Nemusíme létat vysoko, máme přece s modelem dokonalý kontakt a při vlétnutí do stoupání dostatek času na kroužení a získání výšky, s následným včasným a bezpečným opuštěním oblasti stoupání.
Pro modeláře s dostatečnou praxí ze stavby modelů z klasických materiálů je stavba relativně jednoduchou záležitostí. Nepředpokládám, že by se o stavbu modelu pokoušel začátečník. Model je od prvopočátku konstruován tak, že všechny stavební díly budou vyřezány laserem. Proto jsou všechna žebra křídla a ocasních ploch pro snížení hmotnosti vylehčena. Všechny nosníky v křídle a vodorovné ocasní ploše jsou zapuštěny pod obrys profilu. S ohledem na tyto skutečnosti vám, pokud mi napíšete na mou e-mailovou adresu milos.m@centrum.cz, mohu poskytnout kontakt na vyřezání dílů.
Vzhledem k tomu, že model je určen pro modeláře s dostatečnou stavební praxí, nebudu dopodrobna popisovat jednotlivé stavební kroky. Každý modelář má své zažité postupy, jichž se při stavbě drží. Při stavbě Albatrosu není nutné na těchto zvyklostech nic měnit. Pro úspěšnou stavbu modelu v každém případě doporučuji trup sestavit v přípravku, jehož stavební díly jsou součásti výkresu i sady vyřezaných stavebních dílů. Bez použití přípravku se prakticky nedá trup postavit přímý a s dodržením úhlů nastavení křídla, vodorovné ocasní plochy a motoru. Přípravek lze použít na odkládání trupu až do úplného dokončení stavby modelu.
Modelářům, kteří nevyužijí možnosti stavby modelu z vyřezaných dílů, doporučuji vypustit vylehčování jednotlivých žeber – rozdíl v hmotnosti není zásadní. Stavbu lze rovněž zjednodušit tím, že nosníky křídla a vodorovné ocasní plochy zapustíme pouze do obrysu profilu.
Konstrukce modelu je smíšená, z balzy, smrkových lišt, letecké překližky tloušťky 0,8 mm, topolové překližky tloušťky 3 mm a truhlářské březové překližky tloušťky 3 mm. Truhlářská březová překližka je použita tam, kde by topolová překližka neměla dostatečnou pevnost a letecká 3mm překližka by byla zbytečně drahá. Navíc oproti letecké překližce se březová překližka výrazně lépe řeže laserem – vykazuje opálení srovnatelné s řezáním topolové překližky.
Trup sestavujeme v předem zhotoveném přípravku ze smrkových lišt a přepážek z topolové překližky. V přípravku má každá z přepážek T1 až T14 svůj přesný protikus označený 1 až 14, ve kterém je usazena společně se spodním podélníkem ze smrku o průřezu 3 x 5 mm, přistávací lyží T17 a ostruhou T36. K ustaveným přepážkám se pak postupně dolepují boční a horní podélníky ze smrku o průřezu 3 x 5 mm a v zadní části mezi boční podélníky diagonální výztuhy ze smrkových lišt o průřezu 2 x 3 mm. Přední část trupu je potažena leteckou překližkou tloušťky 0,8 mm. Stavbou trupu v přípravku máme zajištěno dodržení úhlů nastavení modelu a polohy křídla, VOP a SOP v čelním pohledu. V přední horní části trupu je odnímatelný kryt zajišťující přístup k pohonné baterii.
Na hotové kostře trupu dostavíme kýlovku, jejíž základ tvoří steven S1 z balzy tloušťky 6 mm, k němuž dolepíme žebra S3 až S6, díly S13 až S15 a náběžnou lištu z balzy o průřezu 3 x 7 mm. Během stavby do kýlovky nainstalujeme páku pro ovládaní plovoucí výškovky, již vyřežeme z duralového plechu tloušťky 1,5 mm. Kormidla ocasních ploch ovládáme lanovody, z nichž kvůli dosažení nízké hmotnosti použijeme pouze vnitřní trubku o průměru 2 mm, jíž bude jako táhlo procházet ocelová struna o průměru 0,8 mm.
Křídlo je sestaveno ze čtyř samostatných částí – uší a středních dílů. Hlavní nosník tvoří dvě pásnice ze smrkových lišt o průřezu 3 x 5 mm, zepředu jsou k nim mezi žebry přilepeny stojiny z balzy tloušťky 1,5 s léty napříč – ve středních obdélníkových částech K24 a v lichoběžníkových uších K25 až K38. Pomocný nosník má podobnou konstrukci jako hlavní, pouze jsou na pásnice použity smrkové lišty o průřezu 2 x 3 mm a stojiny ve střední části křídla jsou K40 a v uších K41 až K49. V uších navíc nejsou po celém rozpětí, ale jen zhruba do dvou třetin. Odtoková lišta je do klínového průřezu vybroušena z balzy 6 x 30 mm. Žebra K4 a K6 až K20 jsou z balzy tloušťky 1,5 mm, ve střední části a v místech lomení křídla K2 a K5 z březové překližky tloušťky 3 mm. Pomocná náběžná lišta vlepená do žeber je ze smrku o průřezu 2 x 5 mm, vlastní náběžná lišta je do tvaru přední části profilu vybroušena z balzy o průřezu 3 x 6 mm. Střední části křídla a uši jsou spojeny překližkovými spojkami tloušťky 3 mm K50 a K51, vlepenými mezi pásnice nosníků a z obou stran polepenými díly K52 a K53 z překližky tloušťky 1 mm. Poloviny křídla jsou uprostřed v místě hlavního nosníku spojeny spojkou K55 vyříznutou z duralu tloušťky 5 mm a v místě pomocného nosníku spojkou K56 z duralu tloušťky 3. Spojky se zasouvají do pouzder tvořených pásnicemi nosníků z boku polepených díly K23 a K39 z překližky tloušťky 1 mm. Střed křídla je vylepen balzou tloušťky 2 mm, okrajové oblouky K21 jsou vyřezány z překližky tloušťky 1 mm. Pokud se model rozhodneme vybavit brzdicími klapkami, použitému typu přizpůsobíme konstrukci křídla a zabudujeme je do něj při jeho stavbě.
Podobnou konstrukci jako křídlo má také plovoucí výškovka. Žebra V2 až V11 jsou z balzy tloušťky 1,5 mm, žebra V3 a V4, v nichž jsou zalepeny hliníkové trubky o rozměrech 3/2 mm pro spojovací dráty, jsou z překližky tloušťky 1 mm stejně jako kořenová žebra V1. Hlavní nosník tvoří dvě pásnice ze smrkových lišt o průřezu 2 x 3 mm, pomocný nosník tvoří jedna balzová lišta o průřezu 3 x 3 mm. Náběžná lišta z balzy o průřezu 3 x 6 mm je do žeber zapuštěna, odtoková lišta je do klínového průřezu vybroušena z balzy o průřezu 4 x 22mm.
Směrové kormidlo je řešeno jako rám slepený podle výkresu z balzy tloušťky 1,5 mm. K němu se pak postupně z obou stran přilepí díly S2 z balzy tloušťky 6 mm a položebra z balzy tloušťky 1,5 mm. Celek je pak obroušen do symetrického profilu. Balzu na stavbu směrovky s ohledem na její subtilní konstrukci vybíráme dostatečně pevnou, ale současně lehkou, abychom nezvyšovali hmotnost modelu za těžištěm.
Potah modelu je z obarveného Vliesu. Trup potáhneme pro zvýšení pevnosti a odolnosti proti protržení dvěma vrstvami s vlákny Vliesu navzájem pootočenými o 90°. Zbytek modelu potáhneme jednou vrstvou Vliesu. Potáhneme-li však křídlo dvěma vrstvami, výrazně zvýšíme jeho pevnost a odolnost, přitom nárůst hmotnosti nebude nikterak významný. Model rozhodně nepožehlujeme fólií, na rozdíl od Vliesu nažehlovací fólie kostru modelu nikterak nezpevní.
Do potaženého modelu zabudujeme podle svých zvyklostí pohonnou jednotku a části RC soupravy. Pro pohon svého modelu jsem zvolil elektromotor Turnigy D2836/8 1100KV, se kterým mám dobré zkušenosti z provozu v jiném modelu obdobné velikosti. Regulátor HK YEP 30A je zvolen s ohledem na jeho výkonovou zatížitelnost při zapojení čtyř serv (včetně brzdicích klapek). Pohonná baterie Li-pol 3s o kapacitě 2 200 mAh je zvolena tak, aby model nebylo nutné dovažovat. Dalšími použitými komponenty jsou dvě mikroserva HK 939 MG o hmotnosti po 12,5 g ovládající kormidla ocasních ploch a dvě brzdicí klapky HK glider spoiler servoless. RC souprava musí být minimálně pro čtyři serva. Jeden ze dvou zatím postavených Albatrosů je řízen soupravou Hitec Aurora, kde je s výhodou použito ovládání brzdicích klapek bočním ovládačem ve smyslu dopředu – zavřeny, dozadu – otevřeny.
Před prvním vzletem zkontrolujeme funkci RC soupravy včetně smyslu a velikosti výchylek kormidel. Rovněž zkontrolujeme polohu těžiště a úhly nastavení – vše musí souhlasit s údaji na výkrese. V žádném případě do vzduchu nevypouštíme model, jehož těžiště leží za místem označeným na výkrese. Polohu měníme posouváním baterie, v krajním případě model dovážíme olovem. Model zalétáváme za bezvětří, maximálně za rychlosti větru do 3 m/s. Pro první let je vhodné model jen bez motoru vypustit z mírného svahu. Je-li vše v pořádku, můžeme spustit motor a přejít do stoupání. Na rovině vzlétáme hned s motorem v chodu, obvykle postačí střední otáčky. Prototyp modelu vzlétal přímo, hozením z místa, bez rozběhu, s úhlem stoupání lehce korigovaným výškovkou. Letové vlastnosti modelu jsou příjemné, model má dobrou klouzavost. Při změně smyslu kroužení je nutné počítat se setrvačností modelu. Při létání dodržujeme zásady, které platí i pro létání se skutečným motorovým větroněm: Na přistání nasazujeme v dostatečné výšce, nejpozději zařazením do třetí okruhové zatáčky. Dlouhý rozpočet rozhodně neopravujeme zatáčkou nízko nad zemí, ale zapnutím motoru a opakováním okruhu, případně při vybití pohonné baterie, přistáním – raději delším – přímo před sebe. Model není konstruován na způsob přistání zapíchnutím, jak jej vidíme u soutěžních speciálů. Toto vše důsledně dodržujeme jako základní ochranu modelu před poškozením.