Plánky>Plánky RC revue>Aerotechnik XL-113 (173)

Home Plánky>Plánky RC revue>Aerotechnik XL-113 (173)
Aerotechnik XL-113 (173)

Aerotechnik XL-113 (173)

11,80 €

RC polomaketa na elektropohon, rozpětí 1710 mm, konstrukce Z. Raška st.

PL173RCR
- +

Popis

Rozpětí1710 mm
Délka807 mm
Hmotnost610 g
Plocha celkem
24,4 dm2
MotorMIG 400/7,2 V
Ovládané funkceS, V, Kř, M
KonstrukceZdeněk Raška st.

 

 

Lehký zemědělský letoun odvozený z osvědčeného kluzáku L-13 Blaník a jeho motorizované varianty L-13SW Vivat měl sloužit k ošetřování porostů malých ploch, pro vizuální kontrolu a snímkování. Použití konstrukčních celků z Blaníku a Vivatu značně urychlilo vývojové práce, a tak se zálet nového letounu mohl uskutečnit již 3. listopadu 1988 na letišti firmy Aerotechnik v Kunovicích. Praktické zkoušky tohoto elegantního letadla s poznávací značkou OK-UXA pak pokračovaly v Agrochemickém podniku v Chotětově. Zřejmě nedopadly podle představ konstruktérů a zemědělců, proto bylo po roce zkoušek postřikovací zařízení odmontováno, letoun dostal nový motor Rotax 912 a s novou poznávací značkou OK-9121 dodnes létá jako sportovní letoun.
Aerotechnik XL-113 ve velké míře využívá konstrukci motorizovaného větroně L-13SW. Přední část však byla přepracována pro instalaci tříkolového podvozku. Letoun poháněl prototyp nového leteckého motoru AT-714 o výkonu 58 kW, jenž vznikl ve spolupráci Aerotechniku Kunovice s Tatrou Kopřivnice. Vycházel z automobilového motoru Tatra 613. V trupu byly za sedadly osádky dvě laminátové nádrže pro chemický postřik, každá o objemu 70 l. Postřikovací zařízení tvořila dvě pětimetrová ráhna s rotačními tryskami pod křídlem.
Technické údaje: Rozpětí 17 m; délka 8,5 m; výška 2,8 m; plocha křídla 20,2 m2; prázdná hmotnost 663 kg; vzletová hmotnost 890 kg; maximální rychlost 200 km/h; minimální rychlost 55 km/h; délka vzletu z trávy 370 m; délka vzletu z betonu 180 m; stoupavost 2 m/s.
Další informace o letounu XL- -113 naleznete v časopisu Letectví a kosmonautika 19/1989.
Pro zpracování tohoto letounu jako RC modelu jsem se rozhodl nejen pro jeho elegantní tvary, ale také proto, že jsem jej už jako model jednou měl, ale jen jako volně létající maketu poháněnou motorem na CO2. Elegantní tvary letounu zaujaly i partnera mé vnučky Honzu, takže se rozhodl model postavit. Původní výkres volného modelu jsem proto zvětšil tak, aby model utáhl běžný elektromotor Speed 400 či MIG 400 a uvezl RC soupravu. Hmotnost modelu by neměla přesáhnout 700 g. I když tvarově i stavebně náročný trup není úplně tím pravým pro začínající modeláře, pustil se Honza s vervou do XL- -113 jako do svého prvního RC modelu (předtím slepil jen několik házedel a gumáků). Jak se mu povedlo jej postavit, si můžete prohlédnout na snímcích.
Konstrukce polomakety XL-113 je celobalzová, doplněná smrkovými lištami a překližkou. Prototyp modelu poháněla běžná „čtyřstovka“ s vrtulí 6/3, napájená z dvoučlánku Li-ion 1 300 mAh a ovládaná regulátorem JES 012. Směrovku a výškovku ovládala dvě serva HXT-900 zapojená do přijímače Duplex 4.
K záletu prototypu modelu došlo za větrnějšího počasí a při něm jsem zjistil, že plocha směrovky není dostatečná. Model reagoval na výchylky se zpožděním, což nebylo dobré. Proto jsem model dovybavil křidélky, pro jejichž ovládání jsem použil mikroserva      GO-03 (3,7 g) zabudovaná přímo do křídla. Došlo i na výměnu motoru – původní nebyl příliš výkonný – za MIG 400/7,2 V s vrtulí 6/4. Chování i výkony modelu se podstatně zlepšily, takže model spolehlivě létá i jako elektrovětroň v termice. Atraktivní jsou vzlety z asfaltové plochy, vyzkoušeli jsme i vzlety hozením z ruky: pomocník vpředu široký trup podepře levou rukou, pravou rukou jej uchopí za zúžené místo vzadu a hodí s běžícím motorem rovně před sebe. Bez sebemenších problémů jsme s modelem již uskutečnili spoustu letů, model spolehlivě přistává i do trávy. 

Trup je nejsložitější částí modelu. Je stavěný způsobem obvyklým u volně létajících maket s gumovým pohonem z polopřepážek, čtyř hlavních podélníků a s plaňkovaným potahem.
Nejprve si připravíme čtyři hlavní podélníky ze smrkových lišt 2 x 5 rozřezaných šikmými řezy a slepených do požadovaného tvaru i šíře asi 5 mm. Z překližky 2 vyřízneme motorovou přepážku 1, přepážku nesoucí přední podvozkovou nohu 6 a polopřepážky v místě upevnění křídla 11 a 12. Všechny ostatní polopřepážky jsou z balzy 2; polopřepážky jsou vyřezané vždy po dvou zrcadlově obrácených kusech. Přední tvarovaná část je sestavena z dílů    2 až 5 z balzy 10 s vybroušeným vnitřním tvarem pro motor. Z překližky 3 vyřízneme dvě kořenová žebra křídla, která během lepení trupu přilepíme k překližkovým přepážkám 11 a 12.
Trup stavíme po polovinách, nejprve přímo na bokorysu na výkresu chráněném čirou plastovou fólií jednu a na ní, už v ruce, druhou. Mezi přišpendlený horní a dolní podélník vlepujeme za stálé kontroly kolmosti polopřepážky. Pak vlepíme boční podélník a kořenové žebro křídla. Potah poloviny trupu plaňkujeme od smrkových podélníků z pásků balzy 2 x 5, střídavě nahoře i dole po dvou až třech páscích. V případě potřeby zabrousíme hrany pásků tak, aby na sebe dobře navazovaly. Vše lepíme acetonovým lepidlem Kanagom a během schnutí lepidla pásky jistíme tenkými špendlíky. Před sejmutím z desky necháme polovinu trupu důkladně proschnout.
K již hotové polovině trupu v ruce vlepujeme druhé polopřepážky a spojíme je druhým smrkovým bočním podélníkem. Před plaňkováním potahu do trupu vlepíme desku z balzy 2 o rozměrech 50 x 285 pro uložení regulátoru, baterií a přijímače a bukové hranoly 10 x 10 pro upevnění noh hlavního podvozku. V hranolech předem vyvrtáme průchozí otvor o průměru 2. Z ocelového drátu o průměru 2 naohýbáme přední podvozkovou nohu a přilepíme ji k přepážce 6. Nohy hlavního podvozku naohýbáme rovněž z ocelového drátu o průměru 2, spájíme cínem a zakryjeme teplem smrštitelnou hadičkou. Souměrnost obou noh kontrolujeme zasunutím do bukových hranolů v trupu. Teprve pak zahájíme plaňkování potahu druhé poloviny trupu – postupujeme stejně jako u první ploviny.
Po důkladném zaschnutí potah zabrousíme do konečného tvaru, dolepíme orámování prostoru kabiny a vlepíme přístrojovou desku. V místě uložení serv do trupu shora vyřízneme montážní otvory a vzadu v trupu vyřízneme otvory pro táhla od kormidel k servům. Táhla jsou ze smrkové lišty 4 x 4 zakončené hliníkovými dráty o průměru 2. Pak nalepíme přední kryt motoru předem slepený z dílů 2 až 5 z balzy 10 a z motorové přepážky 1. Motorovou přepážku lepíme skloněnou o 1,5°. Přední část trupu slícujeme se zbytkem trupu a vybrousíme do požadovaného tvaru. Dolepíme rovněž trojúhelníkové výkližky v přechodu křídla do trupu.
Slepíme dno překrytu kabiny, dozadu vlepíme magnet držící jej u trupu a vpředu kolíky plnící stejnou funkci. Překryt doplníme figurou pilota a přilepíme zasklení vylisované za tepla na kopytě z fólie Durofol.
Svislá ocasní plocha je slepená z náběžné lišty z balzy 5 x 5, odtokové z balzy 4 x 10 a zakončení z balzy 5 a 7. Žebra se symetrickým profilem jsou z balzy 1,5. Zakončení kýlovky je z balzy 2, náběžná lišta směrového kormidla je z balzy 5. Směrovka je zavěšena na páscích Vliesu s léty napříč, ovládací páka je z překližky 1,5.
Vodorovná ocasní plocha s profilem s rovnou spodní stranou má mírné vzepětí – horní strana je rovná, spodní se zvedá se snižující se výškou profilu. Žebra jsou vyříznuta z balzy 1,5, náběžná lišta je z balzy 4 x 5, odtoková z balzy 3 x 10 sbroušené do klínu a s vypilovanými zářezy pro žebra. Koncové oblouky jsou vybroušeny z balzy 7. Nosník tvořící zakončení stabilizátoru je z balzy 3, do úkosu asi 15° zabroušená lišta z balzy 3 tvoří náběžnou část výškového kormidla. VOP lepíme přímo na výkrese, nejdříve jednu a pak druhou polovinu. Střed pak vylepíme balzou 1,5. Poloviny výškovky jsou spojeny ocelovým drátem o průměru 1 a zavěšeny na páscích Vliesu. Ovládací páka je z překližky 1,5.
Křídlo je dělené, poloviny jsou spojeny ocelovými dráty o průměrech 3 a 5. Dráty jsou uložené v překližkových žebrech a hranolech z tvrdé balzy 10. Křídlo má středová žebra A, B a C z překližky 2, okrajové žebro X je z překližky 3 a zbylá žebra D až T jsou z balzy 1,5. V přední části křídla je torzní skříň, již tvoří spodní a dolní potah z balzy 1 a stojiny mezi žebry z balzy 1,5. Přední část je zakončena náběžnou lištou z balzy 5. Pomocný nosník ze smrkové lišty 2 x 3 je pouze shora. Odtoková lišta z balzy 4 x 15 se směrem ke konci zužuje na rozměr 3 x 10. Je sbroušená do klínového průřezu a má vypilovány zářezy pro žebra. Zakončení křídla – winglety – vyřízneme z balzy 7 a vybrousíme do tvaru podle výkresu.
Křídlo sestavujeme po polovinách přímo na výkrese chráněném čirou plastovou fólií, během schnutí lepidla díly jistíme tenkými špendlíky. V místech průchodu spojovacích drátů do křídla vlepíme hranoly z tvrdé balzy 10 a střed křídla vylepíme balzou 2 shora i zespodu. Slepenou kostru křídla pečlivě vybrousíme a vytvarujeme náběžnou lištu.
Před potažením kostru modelu jednou nalakujeme čirým nitrolakem a přebrousíme. Potah modelu je z předem obarveného Vliesu, vypneme jej teplem z vysoušeče vlasů a 3x nalakujeme vypínacím nitrolakem.
Do hotového modelu zabudujeme motor, serva a připevníme podvozek. Pak zkontrolujeme úhly seřízení, správnou polohu těžiště (nastavíme umístěním baterie) a sklon motoru podle výkresu. Pokud je vše v pořádku, stačí jen nabít baterii, zkontrolovat správnou funkci RC soupravy a model vypustit k prvnímu letu.

Related Products