Snad každý z nás občas zatouží po modelu, po němž sice už dlouho pokukuje, ale zatím z nejrůznějších důvodů nedospěl k rozhodnutí postavit jej. Po řadě větroňů střední velikosti s elektrickým pohonem jsem zatoužil po tom mít něco velikého. Ne že by mi vadila jejich obratnost, snadná přeprava a nesporně vynikající vlastnosti pokud jde o taktické létání, jen jsem najednou zatoužil po majestátním letu velkého větroně. Ostatně – porovnejte si sami velikost modelu střední velikosti na fotografii – vpravo Safari 2 se mnou a mohutnější Opál vlevo s Ladislavem Kneblem. Sám jsem nevěděl, do čeho lezu, když jsem se k jeho stavbě rozhodl. Je to zkrátka úplně něco jiného.
Na začátek připojím krátkou poučnou historku ze svého prvního letu s tímto modelem: V den, kdy jsem chtěl svůj utajovaný model předvést partě přátel na naší letové ploše při pravidelném podvečerním létání, jsem se dopoledne vydal uskutečnit jen kratičký skok k ověření letových funkcí a řiditelnosti modelu. Mám pro ten účel blízko bydliště malý svah končící v poli, který mi vždy slouží k hození modelu z ruky. Až když vidím, že spořádaně letí a klouže, zapínám motor ke krátkému stoupání pro vytrimování modelu. Vše bylo v pořádku, takže v podvečer jsem šel hrdě předvést nový model. Dělalo mi dobře, když byl středem pozornosti – holt něco tak velkého se na naší ploše vyskytlo poprvé. Měl jsem jistotu, že model po dopoledním kratičkém hopu jakž takž poletí, abych si neudělal ostudu, a tak jsme šli do vzduchu všichni najednou. Kluci šilhali po mém modelu – razance stoupání byla samozřejmě nižší, takže když jsme vypínali motory, byl jsem v poloviční výšce. Asi po čtvrthodině kluzu mě kamarád Mirek oslovil: Hele, ty bys měl jásat, že skvěle letíš, a zatím tu jsi jak zařezaný. Odpověděl jsem po pravdě: Ty si Mirku hezky klouzej a užij si to, protože já tady už čtvrt hodiny bojuju o to, abych s modelem vůbec přistál, protože mě to stále táhne nahoru. To, co jim stačilo jako „večerníček“ k vylepšení klouzavosti modelu, bylo pro velkého Opála dostatečným důvodem k získávání výšky. Samozřejmě jsem se o model obával – neměl jsem s tak velkým monstrem žádné zkušenosti a bál jsem se ho razantněji potlačit. Na tak velké ploše křídla by se asi aerodynamické síly hezky vyřádily. Ale vše naštěstí dobře dopadlo, přece jen se začalo ochlazovat, a mé pocity při návratu domů byly nádherné.
Popsáním této příhody jsem chtěl zdůraznit, že takovýto velký model je velmi vnímavý na sebemenší stoupavý proud, a proto je čtyřservové (všechna serva s kovovými převody HS-81 MG) křídlo nezbytností. Vztlaková klapka pak na křídle působí jako klasická brzda pro záchranné sestupy z oblačných výšek s tím efektem, že pokud model natlačíme k sestupu strmě dolů výškovkou, klapka modelu nedovolí, aby v sestupné fázi zrychloval – způsobil by tak velmi nežádoucí flutter (třepetání křídla) s možnou destrukcí modelu. Tato obava se málem vyplnila při létání s prototypem modelu, který neměl vztlakovou klapku –  pilot si holt věřil.
Pokud ho napodobíme a postavíme křídlo v téže konfiguraci, je nezbytně nutné precizně zajistit tuhost křídla, vyhneme se lehké a měkké balze – ta na ně opravdu nepatří. Nějaké to deko navíc modelu neublíží, a naopak bude vynahrazeno pocitem jistoty a bezpečí.
Křidélka jsou u modelu této velikosti a s ní související rychlosti (lépe pomalosti) letu nezbytná, ale vždy spřažená se směrovkou. Udělal jsem i pokusy, kdy jsem ovládání směrovky vypnul – model na křidélka reagoval opožděně a většinou se mi podařilo udělat nechtěný kruh navíc. Pokud naopak vypneme ovládání křidélek a letíme s takto velkým modelem směrově ovládaným jen směrovkou, stane se řízení tupým a model je neobratný. Takže ovládáme vše, spřažené a s ohledem na tak velký model bez ambicí na jakékoliv soutěžní létání. Rozhodující je jen velké uspokojení z nádherného a majestátního letu. Právě to by mělo rozhodnout o tom, zda se pro stavbu modelu rozhodneme.
Pokud jste se rozhodli stavbu podstoupit, dám vám jen několik rad a doporučení. Podrobný popis jednotlivých stavebních kroků není u tohoto modelu na místě, předpokládá jak stavební, tak letovou praxi. Zkušenější modeláři si poradí a začátečníkům do rukou Opál nepatří.
Jistě oceníme, že pro stavbu modelu lze získat laminátový trup, výřezy všech žeber křídla i kombinovaných motýlkových ocasních ploch, všechny kovové spojovací díly a jejich laminátová pouzdra a v neposlední řadě i ovládací páky křidélek a klapek frézované ze sklotextitu a krytky náhonů klapek a křidélek. Vše lze vykorespondovat na e-mailové adrese zkneblova@seznam.cz.
Pro stavbu potřebné kvalitní smrkové lišty a kvalitní a tuhá balzová prkénka na potahy se najdou pod postelí každého modeláře nebo v modelářské prodejně.
Stavbu modelu zvládne pouze opravdu zkušený modelář. I tak je nutné si během stavby vypomáhat pomocnými šablonami a přípravky, aby se vám nepodařilo tak jako mně postavit první ocasní plochy v konečném efektu zkroucené do vrtule. Při své velikosti by mohla sloužit jako náhon větrného mlýnu…
Zcela zásadní rada zní: postavíme nejprve zcela kompletní model včetně potahů a motoru a teprve po jeho sestavení řešíme uložení serv, akumulátorů a přijímače. Na fotografii vnitřku kabiny je vidět, kolik je tam místa. Vybavení, jež se nachází v modelářských dílnách, je natolik různorodé, a tak můžeme využít všech „hospodářských přebytků“ k vybavení modelu tak, abychom současně vyřešili jeho vyvážení s dodržením polohy těžiště v rozmezí 75–80 mm od náběžné hrany křídla.
Takto velký model velmi dobře létá jak s motorem AXI 2814/10 (prototyp Ladislava Knebla na snímcích), tak s motorem MVVS 4,6/1120 – nic lepšího pro danou velikost neznám. Rozhodující podmínkou pro efektivní využití Li-pol akumulátoru 3s1p 2 200 mAh je použitá sklopná vrtule 12/8 (300/200) typu Michna s kuželem o průměru 40 mm.
Ocasní plochy by měly být prvním stavěným dílem protože je budeme potřebovat při vlepování ovládacích drátů (jsou při této operaci zasunuty do trubiček v nich zalepených) do zadní části trupu. Na výkresu je zakresleno původní umístění serv v prostoru centroplánu modelu. Toto umístění vyžaduje, aby byl ve dně trupu pod křídlem přístupový otvor, jímž jednak vlepíme desku serv a současně serva i namontujeme pákami dolů. Pak k pákám serv připojíme táhla ovládání kormidel a po zalétání otvor trvale zalepíme dodávaným laminátovým víkem. Na fotografii je však vidět, že prostor pod odnímatelným překrytem kabiny je natolik veliký, že lze bez problémů umístit serva klasickým způsobem i sem, především v případě, kdy tím přispějeme k dosažení požadované polohy těžiště.
Prototyp modelu byl potažen bílým Vliesem. Potah byl vypnut horkovzdušnou pistolí, dvakrát nalakován vypínacím nitrolakem a pak byl barevně nastříkán emaily.
Zalétání modelu této velikosti je – pokud jsou dodržena základní pravidla (souměrnost modelu, úhly nastavení a poloha těžiště) – zcela bezproblémové. Zpočátku nás let modelu může svádět k tomu už do seřízení nezasahovat. Určitě ale má smysl vyladit model malou úpravou, třeba jen malým posunem polohy těžiště tak, aby jeho výkony byly opravdu ojedinělé. V popsané kombinaci motoru AXI a akumulátorů 2 200 mAh máme k dispozici přibližně 180 sekund motorového letu. Pokud pro první stoupání využijeme 50 sekund, pak nám zbude dalších pět možností stoupání o délce chodu motoru 20–25 sekund. Je to dostatečná doba k tomu, abychom přistávali až do zapadajícího slunce a domů se vraceli skoro potmě. Uspokojeni a nadšeni.