Konstrukce | Antonín Souček |
Rozpětí | 1990 mm |
Délka | 1040 mm |
Hmotnost | 800 g
|
Profil křídla
| E174
|
Ovládané funkce | S, V
|
Větroň Ajax je určen pro rekreační létání jak v termice, tak na svahu. Jeho odolná konstrukce umožňuje létání i za tvrdších, „polních“ podmínek. Model se dobře vypouští šňůrou i gumovým katapultem, na svahu létá bez problémů i při slabém větru. Stavba modelu není příliš náročná, ale pro úplné začátečníky vhodná není. Stavební výkres je nakreslen ve skutečné velikosti, všechny neoznačené míry jsou v milimetrech, směr let dřeva je označen čarami. Na stavbu použijeme balzu převážně střední tvrdosti, tvrdší jen na náběžnou lištu křídla a na potah spodní části trupu před vlečným háčkem. Smrkové lišty hlavně na křídle musejí být prvotřídní kvality. Během celé stavby dbáme na kvalitní lepení všech dílů. K lepení používáme Kanagom, na větší plochy Herkules a na namáhané spoje epoxid. Dbáme na to, aby hmotnost hlavně zadní části trupu a ocasních ploch byla co nejmenší, ne však na úkor pevnosti.
Křídlo se k trupu připevňuje dvěma kolíky a plastovými šrouby M4. Poloviny křídla se spojují třemi planžetami K9 z duralového plechu 1,5, které se zasouvají do pouzder, a pomocným dílem K10 z ocelového drátu, který se zasouvá do trubek. Střední část je bez křížení, uši mají negativy 4–5 mm. Každou polovinu křídla tvoří dvě části stavěné samostatně. Kořenová žebra K2 a K3 jsou z tvrdší balzy 3, žebra K1 a K6 z balzy 2. Žebra v uších jsou zhotovena rašplovou interpolací, tedy broušením mezi dvěma okrajovými žebry K1 a K6, zvlášť levá a pravá strana. Jednotlivé části křídla sestavujeme na rovné pracovní desce přímo na výkrese chráněném čirou fólií. Všechna žebra centroplánu K1 přilepíme ke spodní pásnici nosníku ze smrkové lišty 3 x 7, okrajová žebra lepíme skloněná podle vzepětí. Pak nalepíme pomocnou náběžnou lištu z balzy 3 x 8. Pro zajištění dostatečné tuhosti křídla vlepíme v místech podle výkresu mezi pásnice nosníku stojiny z tvrdší balzy 2.
Dále zhotovíme pouzdra pro planžety K9 z pásků z překližky 1, žeber K2, K3 a výkližků z tvrdé balzy 5 x 5. Vše lepíme epoxidem. Po vytvrzení vytřeme pouzdra vrstvou epoxidu a vtlačíme do nich naseparované planžety. Přebytečný epoxid odstraníme. Asi po 3–4 hodinách spojky z pouzder opatrně vyjmeme. Dosáhneme tak těsného spojení obou polovin křídla bez zbytečných vůlí.
Odtokovou část zhotovíme ze sendviče dvou pásnic z vybroušené balzy 1,5, které proložíme páskem skelné tkaniny prosycené epoxidem.
Náběžná část se skládá ze spodního a horního tuhého potahu z předem vybroušené balzy 1,5 a náběžné lišty z tvrdší balzy 7 x 9. Z balzy 1,5 zhotovíme i dolní a horní potah kořenové části a opáskujeme žebra.
Stejným způsobem zhotovíme i druhou polovinu střední části křídla a obě uši, na které doplníme koncové oblouky z lehké balzy.
Střední části křídla a uši spojíme spojkami K7 z kvalitní letecké překližky 3, které zalepíme epoxidem mezi pásnice nosníku. Celý spoj w přelaminovat páskem tenké skelné tkaniny. Poloviny křídla vybrousíme do hladka. Díly K8 z překližky 0,8–1 nalepíme až po potažení. Otvory pro šrouby M4 vyvrtáme až po usazení na trup.
Trup je klasické, jednoduché konstrukce. Bočnice T1 vyřízneme z balzy 3. Z vnitřní strany je zesílíme nalepením smrkových lišt 3 x 3 a 3 x 5, dílu T2 z překližky 1 a příček z balzy 3 x 8. Trup sestavujeme na výkrese položeném na pracovní desce. Mezi bočnice epoxidem vlepíme přepážky T3, T4, T5, T6, T8, T9 a T10 z překližky 1,5, dále vlepíme bukový hranol 4 x 12 pro plastové šrouby křídla a bukový nebo smrkový hranol 8 x 8 pro zašroubování vlečného háčku. V zadní části zalepíme díl T11 z balzy 3 a postupně zdola i shora za neustálé kontroly souměrnosti zalepíme příčky z balzy 3 x 8. Trup sejmeme z pracovní desky a nalepíme dno z balzy 3. Zevnitř dno vylepíme balzou 3 od přepážky T3 až po T10 podle výkresu, léta dřeva orientujeme napříč.
Nainstalujeme táhla ke kormidlům, nejlépe lanovody, a to raději o něco delší. Jejich délku upravíme až podle konečné polohy serv. Shora zadní část trupu uzavřeme balzou 3. Zabrousíme čelo trupu a nalepíme již nahrubo vybroušenou hlavici z lípy nebo tvrdé balzy. Sestavené křídlo nasadíme na kolíky a provizorně připoutáme gumou. Vrtákem o průměru 3,2 provrtáme oba otvory pro plastové šrouby. V křídle otvor zvětšíme na průměr 5 a vypouzdříme hliníkovou trubkou 5/4.
Odnímací překryt kabiny sestavíme z dílů T13, T14, T15 a T16 z balzy 7 a 3. Kabina je vzadu uchycena kolíkem zalepeným do dílu T16, vpředu je zajištěna plastovým šroubem M4 umístěným podle výkresu.
Ocasní plochy sestavíme z velmi lehké balzy, důsledně dbáme na souměrnost a co nejmenší hmotnost, ne však na úkor pevnosti. Důležitá je také pevnost a kvalita lepených spojů. Díly V1 a S1 slepíme z balzy 6 a 6 x 6, díly V2 a S2 slepíme z částí z balzy 3 a z balzy 5 podle výkresu. Dobře vyschlé slepené díly vybrousíme do tvaru podle výkresu. Do dílu V1 zalepíme upevňovací kolík z ocelového drátu o průměru 2 a vyvrtáme otvor pro plastový šroub M4. Kormidla zavěsíme na vhodné plastové závěsy až po dokončení povrchové úpravy.
Povrchová úprava. Celý model načisto vybrousíme a požehlíme fólií. Barevnou kombinaci volíme podle vlastního vkusu, vhodné jsou kontrastní barvy. Na potah lze použít i potahový papír, v tomto případě postupujeme podle osvědčených metod podle použitého papíru.
RC soupravu můžeme použít v podstatě libovolnou se dvěma servy. Do trupu se vejdou i serva standardní velikosti, výhodnější jsou však menší. Zabudujeme je podle obvyklých zásad. Serva přišroubujeme k hranolům z balzy 10 x 10 přes gumové silentbloky a šrouby z příslušenství serva. Náhony řízení musejí mít lehký chod bez zbytečných vůlí. Anténu přijímače vyvedeme co nejkratší cestou ven z trupu, necháme ji volně vlát za modelem nebo ji uchytíme k SOP. Vhodným umístěním jednotlivých dílů model dovážíme. Výchylky směrovky by se měly pohybovat asi 30° na každou stranu, maximální výchylky výškovky postačí asi ±10–15°.
Zalétání je bez problémů, pokud je model souměrný a nezkroucený, všechny ovládací prvky pracují správně a je dodržena poloha těžiště. Při zaklouzávání modelu z ruky upravujeme délku táhel tak, aby model letěl podle našich představ s trimy v neutrální poloze. Jemněji dolaďujeme až při vzletech vlekem nebo katapultem či na svahu. Model se chová během vleku i v běžných letových režimech velmi dobře. Pilotáž je příjemná, bez záludností, obratnost modelu je dostatečná. Pokud nemáme dostatek zkušeností s RC modely, je dobré alespoň k prvním letům přizvat zkušenějšího kolegu. Výkony modelu jsou závislé na kvalitě stavby, celkové hmotnosti modelu, ale hlavně na umění pilota.