Čtrnáctiletý vnuk Marek mne překvapil prosbou, že by si chtěl vlastnoručně postavit RC model, nejlépe podobný skutečnému letadlu. Marek s námi už několik let jezdí po všech modelářských akcích a běžně létá s našimi modely. Má i svůj „polystyreňák“ Z-50, ale do lepení klasiky se mu moc nechtělo. Až loňské prázdniny rozhodly.
Přemýšlel jsem proto o vhodné předloze a z několika možností vyšel vítězně Turbo Porter. Původně jsem jej chtěl zkonstruovat v metrové velikosti, ale Marek byl proti, že prý by chtěl pořádné „éro“. Tak vznikla polomaketa přibližně v měřítku 1: 10 s řízenými kormidly a křidélky i s vysazováním parašutisty.
Marek ke mně začal denně dojíždět na kole a postupně vyřezávat všechny potřebné díly z překližky i balzy. Udivil mne svou vytrvalostí a od samého začátku i pečlivostí. Když si vzpomenu, že si u mne asi před pěti léty lepil obyčejné balzové házedlo a moc mu broušení či řezání nešlo, byl tu značný pokrok. Tehdy si také stěžoval, že postavit házedlo trvá tak dlouho a rozbité je hned.
Markův Turbo Porter je osazen elektromotorem Phasor 15/4 s vrtulí 8,5/6, regulátorem JETI Master 18/3P, přijímačem Duplex R6, tříčlánkem Li-ion 1 300 mAh, dvěma servy HXT-900 a dvěma HS-81. Pro odhoz parašutisty pak používáme ještě jedno servo HS-81. Když potřebujeme dosáhnout delší doby letu, vybavujeme model ještě dalším tříčlánkem Li-ion, model jej hravě unese. O skutečném letounu lze najít dostatek informací v monografiích časopisu Letectví a kosmonautika 15/1970, 1/1984 a v Modelářích 3/1964 či 9/1968.

Trup obdélníkového průřezu je sestaven ze dvou bočnic a horní a spodní části z balzy 3, bočnice jsou vyztužené překližkou 0,8 a dno překližkou 1,5. V rozích jsou bočnice zpevněné smrkovými lištami 3 x 3 po celé délce, přední oblou část lamelujeme z lichoběžníkových pásků balzy 3.

Na slepené bočnice přilepíme rohové lišty ze smrku 3 x 3. Během schnutí lepidla ohneme díly podvozku z ocelových drátů o průměru 2 a 3, cínem spájíme do tvaru a vlepíme na desku z překližky 1,5. Prostor mezi dráty na destičce vylepíme zbytky balzy 3 a později vlepíme do trupu. Tlumiče podvozku jsou z ocelového drátu o průměru 3 a duralové trubičky o rozměrech 5/3, již na koncích zploštíme a v ploškách vyvrtáme otvory o průměru 3. Dole pro nasunutí ke zbytku podvozku a nahoře pro šrouby připevňující podvozek k trupu.
Hotové bočnice přišpendlíme rovnou spodní stranu k rovné pracovní desce překryté čirou fólií. Vlepíme dno z překližky 1,5 na lišty 3 x 3 a postupně vlepujeme připravené přepážky 1 až 7 na vyznačená místa za stálé kontroly kolmosti. Stejným způsobem slepíme i zadní část.
Po sejmutí z desky spodní část lehce přebrousíme, dno z překližky přilepíme i zespodu a přidáme spodní potah z balzy 3 s vyříznutým otvorem 75 x 105 pro podvozek. Následně lamelujeme přední horní část balzou 3, částečně i vespod u vstupu vzduchu, a doplníme tvarované boky vstupu vzduchu z balzy 5. Z balzy 10 vybrousíme makety výfuků, ty ale přilepíme až k hotovému modelu. Na kopírce si necháme vytisknout kopii přístrojové desky, již přilepíme na přepážku v kabině. Ve spodní části, v místě uložení parašutisty, zhotovíme odnímací kryt a skrz něj později zabudujeme RC vybavení. Teprve pak přilepíme horní potah trupu a obě překližková kořenová žebra křídla, jejichž přesnou a vzájemnou polohu vyšetříme zasunutím spojovacích prvků křídla. Vzadu nad servy zhotovíme odnímací kryt.
Po důkladném zaschnutí trupu zaoblíme hrany. Zasklíme kabinu Durofolem; čelní sklo je vylisováno z Durofolu 0,5. Celý trup pak polepíme tenkým potahovým papírem (Modelspanem) a lakujeme. Nakonec vlepíme podvozek, doplníme jej o výztuhy s pružinou a instalujeme kola o průměru 70.

Ocasní plochy vyřízneme z prkénka balzy 5, zaoblíme náběžnou hranu, odtokovou v místech kormidel sbrousíme do klínu a kormidla odřízneme. Ke stabilizátoru a kýlovce je připevníme přilakovaným páskem Vliesu s léty napříč. Slouží jako otočný závěs kormidel.
Křídlo je dělené, spojené přes horní část trupu duralovou kulatinou o průměru 8 a ocelovým drátem o průměru 4. V překližkových žebrech jsou pro ně předem vyvrtané otvory tak, aby mělo křídlo mírné vzepětí. Kulatina o průměru 8 je v křídle usazená v laminátové trubce, dráty o průměru 4 pak v tvrdší balze 10, vlepené mezi žebry. Trupová a středová žebra jsou vyříznuta z překližky 2, ostatní žebra z balzy 1,5. V místech uložení serv jsou zpevněna balzou 5 či 7. Okrajová
žebra jsou z balzy 5. V žebrech nezapomeneme vyvrtat otvory pro kabely k servům, případně k pozičním světlům. Náběžná lišta je z balzy 5 x 13, pásnice hlavního nosníku jsou ze smrku 2 x 5 a pásnice pomocného nosníku ze smrku 2 x 4. Odtoková lišta je vyhoblována do klínu z balzy 5 x 15 a opatřená zářezy pro žebra. V místech křidélek jsou zpevňovací lišty z balzy 5 x 15 zabroušené do úkosů.
Hotové křídlo potáhneme Vliesem přilepeným ke kostrě lepicím či napínacím nitrolakem. Vlies vypneme teplem, třeba vysoušečem vlasů, a potah čtyřikrát lakujeme.
Barevně můžeme model upravit buď přilakovanými barevnými potahovými papíry, nebo jej podle šablon nastříkáme emaily ve spreji či stříkací pistolí.
Po montáži elektromotoru, táhel a serv připevníme v trupu suchými zipy regulátor, přijímač a pohonné baterie. Do křídla nainstalujeme serva křidélek včetně pák a krytů, případně osadíme poziční světla. Do trupu můžeme zabudovat zařízení pro odhoz parašutisty.
Před prvním letem je samozřejmostí kontrola úhlů nastavení, polohy těžiště 79 mm od náběžné hrany křídla a všech ovládaných funkcí. Pokud je vše v pořádku, měl by zálet proběhnout bez problémů.