Rozpětí | 2954 mm |
Délka | 1292 mm |
Hmotnost | 1700 g |
Ovládané prvky | S, V, M |
Nosná plocha
| 70,5 dm2
|
Konstrukce | Dave Thornburg
Ing. Miloš Mikulka
|
Když někdy kolem roku 1975 vyšel v časopisu Modelář článek o účasti amerických modelářů na mistrovství světa v kategorii F3B s popisem a fotografií modelu Bird of Time, s nímž létali, nedokázal jsem pochopit, jak je možné létat s takovým modelem na vrcholné modelářské soutěži. V době, kdy většina modelářů měla za svůj vzor Graupnerův Cirrus a z něj koncepčně odvozené modely, považoval jsem větroň s jednoduchým balzovým trupem vhodný maximálně jako školní model. Nikdy jsem nepředpokládal, že bych si něco takového mohl někdy postavil. Uplynulo více než 35 let a na internetu jsem objevil fotografie modelů Bird of Time postavených v různých velikostech, létajících jako čisté větroně, alternativně jako větroně s pomocným spalovacím motorem nebo elektromotorem. Prodávají se i jako stavebnice v rozsypu nebo jako hotové modely, s různými jmény, od různých výrobců. Pod vlivem obliby historických modelů (Bird of Time v podstatě svoji koncepci a zřejmě i dobou vzniku začíná do této kategorie patřit) se můj názor na model začal měnit. S odstupem času jsem v něm čím dál víc viděl velmi elegantní model s předpokladem velmi dobrých letových výkonů a vlastností. Usilovně jsem začal hledat podklady, podle kterých bych model mohl nakreslit a nakonec i postavit. V závěru roku 2011 se mi vše potřebné podařilo sehnat, nakreslil jsem výkres, připravil podklady pro vyřezání stavebních dílů a s klubovým kolegou Františkem Freiem jsme si každý postavili model jako elektrovětroň. Na začátku léta následujícího roku jsme oba modely zalétli. V podstatě nebylo moc co zalétávat – koncepce modelu – rozpětí přibližně 3 m a plošné zatížení asi 25 g/dm² – to již předurčovaly. Oba modely létají nádherně od prvního vzletu.
Zálet spočíval v podstatě v drobném doladění. S relativně nízkými náklady jsme získali „třímetrovky“, které na žádném modelářském letišti neujdou díky svému neobvyklému vzhledu pozornosti ostatních modelářů. Spokojenost s modelem mne přivedla k rozhodnutí dopracovat stavební plán modelu do stavu vhodného k publikaci v modelářském časopisu.
Konstrukce modelu je smíšená, převážně balzová.
Trup je sestaven z bočnic vyřezaných z balzy 3 a až po odtokovou hranu křídla vyztužených překližkou 0,8. Na bočnice jsou v přední části přilepeny trojúhelníkové lišty 10 x 10, v zadní spodní části bočnic 8 x 8. Spodní část trupu je z balzy 3, vyztužené překližkou 0,8. Horní část trupu je z balzy 10 (2x 5). Motorová přepážka je slepena z překližky 3 a 1. Ve střední části trupu jsou tři přepážky slepené z balzy 6 a překližky 1. Odnímatelný kryt kabiny je slepen z balzy a překližky. Zajištěn je bukovým kolíkem a magnety. Celý trup je obroušen do oválného průřezu.
SOP s profilem rovné desky má kormidlo obroušeno do klínu a je sestavena z balzy a překližky 1. V kýlové ploše je usazena páka plovoucí VOP.
VOP je dělená, celobalzové konstrukce. Spojovací dráty jsou ocelové o průměru 2.
Při stavbě křídla s výhodou využijeme toho, že podstatná část spodní strany profilu je rovná. Základ křídla proto tvoří spodní potah torzní skříně z balzy 1,5 a odtoková lišta z balzy 6 x 25, které jsou propojené pásky z balzy 1,5 x 10. Žebra jsou zhotovena z balzy 2, v místě lomení křídla z balzy 5, ve střední části z topolové překližky 3. Hlavní nosník tvoří ve střední části pásnice ze smrkových lišt 3 x 8, v uších z lišt 2 x 8. Stojiny mezi pásnicemi jsou z balzy 2, v místě spojovacích drátů z překližky 1. Spojky křídla jsou z ocelových drátů o průměru 6 a 3. Horní potah torzní skříně a středu křídla je z balzy 1,5. Náběžnou lištu tvoří smrková lišta 2 x 5 a balzové lišty 5 x 12 a 5 x 8. Okrajové oblouky jsou slepeny z překližky 0,8 a balzy 1,5.
Křídlo a ocasní plochy jsou potaženy Vliesem, s ohledem na velikost modelu je křídlo potaženo dvojitě, s vlákny položenými kolmo.
Směrovka a výškovka jsou ovládány servy o hmotnosti cca 20 g. Model je řízen RC soupravou Hitec Aurora.
Pohonnou jednotku v obou modelech tvoří motor Turnigy, v jednom exempláři typu inrunner, ve druhém outrunner o výkonu cca 400 W, regulátor je 40A, baterie Li-pol 3s 2–3 Ah.
Model zalétáváme za bezvětří, maximálně za rychlosti větru do cca 3 m/s. Pro první vzlet modelu je vhodný kluz z mírného svahu. Je-li vše v pořádku, můžeme spustit motor a pokračovat ve stoupání. Na rovině vzlétáme přímo s motorem v chodu na střední otáčky. Prototyp modelu vzlétal hozením z místa, bez rozběhu, s úhlem stoupání lehce korigovaným výškovkou. Letové vlastnosti modelu jsou příjemné. Model má dobrou klouzavost. Při změně směru kroužení je nutno počítat se setrvačností modelu. S ohledem na velikost modelu dodržujeme při létání zásady, které platí pro létání se skutečnými větroni. Na přistání nasazujeme v dostatečné výšce, nejpozději zařazením do třetí okruhové zatáčky. Opravu dlouhého rozpočtu rozhodně neřešíme zatáčkou nízko nad zemí, ale zapnutím motoru a opakováním okruhu, případně při vyčerpání pohonné baterie přistáním, raději delším před sebe. Model není konstruován pro způsob přistání, jaká vidíme u soutěžních speciálů – zapíchnutím.
Pro snížení pracnosti stavby jsou pro model připraveny podklady pro vyřezání všech stavebních dílu laserem. Kontakt na řezání mohu poskytnout na e-mailové adrese milos.m@centrum.cz.