V každém týmu má jedinec své místo podle toho, jakými schopnostmi disponuje. Tato zásada platila již v roce 1926 v týmu bratří Šimůnků, kteří letoun jako amatérskou konstrukci postavili a provozovali. Kuňkadlo létalo až do roku 1929 a stalo se atrakcí dobových leteckých vystoupení.
Když začal Ing. Juraj Tinka stavět létající repliku Kuňkadla, dostal jsem za úkol fotograficky zdokumentovat originál Kuňkadla, který visí v dopravní hale Národního technického muzea v Praze. Hlavním cílem dokumentace bylo nakreslit v grafickém programu v měřítku 1 : 1 písmena imatrikulace a grafické emblémy, jichž na Kuňkadle není málo.
Kuňkadlo mi při tom učarovalo. Už na první pohled jde o modelářskou předlohu s velkým předpokladem pro létání a předesílám: opravdu jde o maximálně pohodový „kočár“, jaký jsem nikdy dříve neřídil. Takže s podklady pro Ing. Tinku vznikl i modelářský stavební plán pro maketu v měřítku 1 : 3,3.
Pohon modelu zajišťuje kvalitní elektromotor s výkonem okolo 600 W (v prototypu Roton 600), k jeho napájení používám akumulátory Li-Fe 4s1p v kombinaci s regulátorem JES 40-3P. Model, stejně jako jeho vzor, není určen k akrobacii, takže k letovým prvkům patří elegantní start či průlety. Dechberoucí je mezipřistání s jízdou po dvou kolech po celé délce plochy. Vlání dlouhé bílé šály pilota k letovým prvkům nesporně také patří.
S dřevěnou vrtulí 13/7 létám 10 minut. Co modelu nesvědčí, je silný boční vítr. Ale co bych v té době dělal na letišti – někdy taky musím na pivo…
Stavebně patří model k tomu nejjednoduššímu, co lze u maket potkat. Pro lepení celého modelu jsem použil výhradně Pattex Wood Express. Vyniká pevností a přiměřeně rychle schne i na větších plochách.
Je dobré začít VOP, jejíž profil dovoluje stavbu na rovné pracovní desce. Stabilizátor stavíme na plátu spodního tuhého potahu z balzy 1,5 a stejným plátem jej v závěru překryjeme, kormidla slepíme z rámu z balzy 7 a žeber a diagonálních výztuh z balzy 3. Stejně je sestavena i SOP.
Stavba křídla by mohla při prvním pohledu na výkres odradit různorodostí žeber. Mohu vás ujistit, že jsem měl žebra na celé křídlo připravena během jediného dne s využitím toho, že vlastně jde o křídlo obdélníkového tvaru. Pro zhotovení žeber stačí vyříznout z překližky 1,5 dvě (postupně zkracované) šablony, podle nichž pak vyřezáváme žebra z prkének balzy.
Stavba trupu je usnadněna bočnicemi z topolové překližky 3, v nichž jsou zámky pro nasunutí výčnělků na přepážkách. Tím je usnadněna montáž na maximum včetně, záruky, že postavíme trup rovný. Hlavní podélníky trupu z balzy o průřezu 4 x 7 jsou po délce překližkových bočnic nalepeny na bočnici, takže s ní mají výšku 7 mm, směrem dozadu pak pokračují jako podélníky o průřezu 7 x 7.
Kola podvozku, makety hlav válců motoru, vybavení kokpitu pilotem a přístrojovou deskou – to jsou již detaily, ke kterým každý přistupuje podle vlastních možností. Mohu vás však ujistit, že jsem třeba vůbec nelitoval týdne, po který jsem pracně zhotovoval podle návodu z RC revue „šprušlová“ kola, velmi pozvedla vzhled modelu.
Potah celého modelu je z nažehlovací folie Solartex. Stříbrnou potřebujeme v délce 3,5 m, modrou v délce 1,5 m. Jinou možnost barev nemáme, Kuňkadlo bylo jen jedno.
Velmi náročné na provedení jsou grafické symboly, zejména pro jejich velikost. Nejjednodušší je nechat si je včetně písmen imatrikulace vyříznout v reklamním studiu na plotru ze samolepicí fólie.
Konečné výchylky kormidel i křidélek jsou až překvapivě malé a nemusejí stačit pro uřízení prvního startu modelu v případě, že potřebujeme napravit nějakou stavební nesouměrnost. Proto zalétáváme následujícím způsobem: Nejprve jemný poskok s okamžitým dosednutím na ploše jen pro zjištění, zda se model po startu nevzpíná, a pak už jen postupovat směrem od větších výchylek k menším.