Při nahlédnutí do výsledkových listin soutěží historických modelů – tedy alespoň kategorie s pohonem klasickým motorem Speed 400 – vám určitě padne do oka počet modelů Centaur, které se umísťují v čele. Není to náhoda, že model, který už byl postaven řadou modelářů, létá každému – a skvěle! V čem je tajemství úspěchů Centaura, který byl v roce 1950 zkonstruován nizozemským modelářem J. Van Hattumem?
Není to v zázračných profilech, naopak. Na křídle je profil MVA 301 a na VOP snížený Clark-Y, tedy opravdu čistá klasika. Všimněte si ale na výkrese především úhlů nastavení (křídlo +5,6°, VOP +4,3°, motor –4°), plochy VOP (přes 35 % plochy křídla) a polohy těžiště za 90 % tětivy křídla. Tyto parametry jsou tím, co z Centaura dělá model vítězný.
Těm, kteří si jej chtějí postavit pro jeho mimořádnost, ale především pro prostou radost z létání, přinášíme jeho stavební výkres. Se zárukou, že jde o model nevšední a po letové stránce prokazatelně vynikající.

Stavba modelu se stejně jako jeho základní parametry také liší od běžně zavedených postupů. Začínáme zhotovením kompletních a potažených ocasních ploch, které budeme potřebovat nalepit na konec trupu, abychom ke kormidlům připojili táhla řízení před uzavřením trupu posledním dílem tuhého potahu. Potaženou SOP vlepíme do osy potažené, vypnuté a nalakované VOP.
Křídlo má rovněž stavební zvláštnosti. Nejprve sestavíme a slepíme celý hlavní nosník. Při sestavování křídla na rovné pracovní desce je vzhledem k tomu, že profil křídla je prohnutý, důležité použít podložku hlavního nosníku i podložení žeber v oblasti pomocného nosníku.
Trup je slepen z bočnic, horního a dolního tuhého potahu; při jeho sestavování na pracovní desce je využito jeho rovné spodní části. Již předem je nutné mít připravena dvě serva Hitec HS-50 (jiná se tam s ohledem na výšku s blimpy nevejdou), přijímač a regulátor 20 A –  všechny tyto díly budou postupně vkládány při stavbě do trupu.
Vyřízneme přepážky trupu.  Další přepážky budeme vyřezávat až v průběhu stavby trupu po odměření jejich rozměrů. Do desky serv můžeme hned přišroubovat obě serva již opatřená blimpy.
Zadní část sestaveného trupu uzavřeme částí horního tuhého potahu, na něj přilepíme hotové ocasní plochy a propojíme kormidla se servy. Používám zásadně pevná táhla – v daném případě z hladce obroušených smrkových lišt. Pylon křídla je propojený k průchodu kabeláže s vnitřkem trupu.
Kostra modelu je lakována. Spodní část žeber je natřena nepříliš ředěným lepicím lakem (u prohnutého profilu to zamezí uvolnění potahu při vypínání), balzové plochy velmi řídkým napínacím nitrolakem.
Model je potažen polyesterovou folií Vlies, předem nabarvenou postupem dříve popsaným v RC revue, potahy nosných ploch jsou opatrně vypnuty sálavým teplem horkovzdušné pistole a vše je pak lakováno podle běžných zvyklostí.
Kontrola souměrnosti modelu a smyslu výchylek kormidel při zapnutí vysílače – to je jen začátek zalétávání. Na vysílači aktivujeme brzdu vrtule. Stejně důležitá je i poloha těžiště v nezvyklých 90?% hloubky křídla kvůli mohutné VOP na dlouhém rameni, která má velký stabilizační efekt. A první start.
Nebuďte překvapeni tím, že se model v motorovém letu mírně pokyvuje ze strany na stranu – to je jen jeho reakce na nezvykle vysoký krouticí moment vrtule. Při pilotáži se to dá hravě zvládnout. Nastoupáme do výšky, po vypnutí motoru vytrimujeme kluz. Kluz je neuvěřitelný a hravě překonává i klasické větroně. Pokud byste se ale pokusili jej dále vylepšit použitím sklopné vrtule, budete zklamáni. Model potřebuje klasickou nesklopnou vrtuli GWS, která jej mírně zpomaluje do optimální rychlosti. Neptejte se mě, proč to tak je, nevím. Ale všechny Centaury létají takto osazené stejně a skvěle.