Jeden moudrý modelář (pamětníci si vzpomenou na Václava Šulce) mně kdysi před léty řekl, že každý letecký modelář čas od času postaví model lodě. Tehdy jsem mu nevěřil. Jenže když se děti dostaly do "postplínkového věku", přišel z "Ministerstva domácnosti" příkaz udělat pro děti lodičku. Loď jsem tehdy opravdu postavil a pojmenoval po dceři Šárka. Tvarově vycházela z výletních lodí jezdících na Vltavě. Nedávno jsem plán modelu (nakreslený pouze tužkou na balicím papíře) našel při úklidu a můj modelářský kolega mě přesvědčil, abych jej překreslil a publikoval.
Model je stavebně nenáročný a postaví jej i úplný začátečník. Rovněž materiál uvedený na výkrese lze nahradit jiným vhodným, například leteckou překližku tvrdou balzou nebo topolovou překližkou. V některých případech je však nutné se změnou materiálu upravit rozměry dílů.

Stavbu zahájíme přilepením přepážek P2 až P8 k palubě T1. Před lepením srazíme hrany přepážek tak, aby přibližně kopírovaly tvar trupu. Přepážky P2 až P5 a P5 až P8 spojíme kýlem ze smrkové lišty 2  x 5. Pokračujeme přilepením přepážky P1. Přilepíme podélné výztuhy z balzy 10  x 10 v přední části trupu (přepážky P1 až P5) a 5  x 5 v zadní části trupu (P5 až P8). Výztuhy mezi přepážkami P2 a P1 je nutné ještě před přilepením obšívky tvarově upravit. Tyto výztuhy umožní velmi jednoduché zhotovení obšívky trupu, protože na trup pouze nalepíme bočnice z měkké balzy 5. Obšívku je vhodné v přední části před nalepením napařit. K jejímu lepení doporučuji použít disperzní lepidlo, například Herkules. Po zaschnutí přilepíme balzovou špičku T2 a zadní díl trupu T3 rovněž z balzy (lze i kyanoakrylátovým lepidlem) a vybrousíme trup do požadovaného tvaru. Po vybroušení trup natřeme jednou vrstvou acetonového čirého laku a pak jej opět přebrousíme. Případné nerovnosti odstraníme tmelením a následným broušením. Z překližky 3 vyřízneme desku pro uložení kormidla T4, kterou vlepíme do zadní části trupu, v níž vyřízneme otvor. Pokračujeme zhotovením krytu montážního otvoru T5 z překližky 2 (horní díl), na který přilepíme těsnicí vložku z balzy 3 - ta musí být vyřezána velmi přesně, aby dokonale těsnila a do lodi nevnikala voda.
Nástavba je velmi jednoduchá, skládá se ze dvou bočnic, zadního čela a třídílné přední části. Ještě před jejím přilepením k trupu slepíme z pásků balzy těsnicí vložku, kterou přilepíme k horní desce nástavby. Lze také vyříznout vnitřní těsnicí desku (podobně jako u montážního otvoru u kormidla). Stejným způsobem slepíme kabinu kapitána-kormidelníka, pouze s tím rozdílem, že horní deska je přilepena ke stěnám. Nakonec nalepíme stožár z překližky 2.
Povrchová úprava. U  prototypu modelu byla část trupu pod čarou ponoru červená, horní část bílá, okna modrá a v místě čáry ponoru byl cca 1  cm široký černý pruh. Model jsem natřel obyčejnými syntetickými barvami.
vybavení. K ovládání jsem použil kormidlo zakoupené v modelářské prodejně, u nějž jsem zkrátil těleso a tyč náhonu a zmenšil peruť. Jako servo je vhodné v podstatě jakékoliv mini- nebo mikroservo (například HS-81 nebo HS-55). Model byl poháněn "čtyřstovkou" s oboustranným regulátorem, napájenou sedmičlánkem NiCd 1 250 mAh. Lodní hřídel od firmy MP Jet o délce 200 a průměru 3 byl osazen dvoulistou lodní vrtulí o průměru 25. Popisovat detailně montáž motoru, kormidla, serva atd. je zbytečné, s tím si poradí i začínající modelář. Považuji pouze za nutné zdůraznit, že montážní otvor v pouzdru lodního hřídele musí být otočen nahoru a nacházet se nad čarou ponoru, aby do lodě netekla voda.
Dokončení. Doslova za pár korun lze model vybavit různými doplňky. Jde o makety hasicích přístrojů, záchranných kol, světlometů, úvazníků pro upoutání lodi k molu, kotvy atp. Zakoupit lze i pneumatiky, které se dávají na boky lodí. Pouze záchranný člun je nutné vybrousit z balzy.
Plavební vlastnosti. Před spuštěním na vodu je nutné model dovážit tak, aby plaval ve vodorovné poloze a měl správný ponor. Pokud je ponor menší, je nutné jej dovážit olovem.
Plavební vlastnosti jsou velmi dobré. Obvykle jsem s modelem jezdil na třetinu až polovinu výkonu, při nichž rychlost plavby byla realistická. Při jízdě na plný plyn se záď modelu doslova zabořila do vody, příď se zvedla a model spíše připomínal vodní kluzák. Ani při jízdě maximální rychlostí a velmi razantních manévrech nehrozí převrácení. Přestože model nemá větrací otvory, baterie ani regulátor se nepřehřívaly a doba jízdy byla téměř hodinu. Jako optimální se jeví šestičlánek NiCd nebo NiMH, případně dvoučlánek Li-pol.
Závěr. Šárka poctivě sloužila mnoho let, a když děti odrostly, tiše několik dalších let odpočívala na skříni. Pak model doslova vyžebral kolega z práce. Jaký byl další osud Šárky, se mi nepodařilo zjistit. Na připojené fotografii z roku 1996 je kromě lodičky i můj syn a vysílač Modela 6, který jsem v té době používal. V současné době si stavím Šárku znovu, tentokrát nikoliv pro děti, které už vyrostly, nýbrž pro své vlastní potěšení.