Model Primátor, jehož snímek byl otištěný v RC revue 2/2011 v rubrice Vaším objektivem, vzbudil zájem modelářů díky svým krásným a nevšedním tvarům. Trvalo bohužel dlouho, než vznikl plán umožňující jeho stavbu. Model ale ani za tu dobu určitě neztratil nic na své kráse.
Primátor je určen pro rekreační létání těch, kteří upřednostňují modely krásných linií a požitek z letu před adrenalinovými modely účelových tvarů.
Historie vzniku Primátora je zajímavá. Konstruktér modelu Zdeněk Skořepa si oblíbil létání s modelem Prima od firmy Reichard modelsport pro jeho dobré letové vlastnosti. Jak bylo trochu termické počasí, proháněl Primu po obloze, až se mu jednou „podařilo“ ji poškodit. Postavil si tedy podobný model – z přepravních důvodů se stejnými rozměry.
O tom, že při konstrukci vycházel ze své oblíbené Primy, svědčí i název nového větroně Primátor. Zdeněk změnil tvar trupu podle svých představ a dal mu líbivější tvary. Motor byl přemístěn za odtokovou hranu křídla a je v tlačném uspořádání. Hlavně poměrně drahé listy sklopné vrtule jsou tak chráněny při nepodařeném přistání, které se Zdeňkovi občas také „podaří“.
Původní trup Primy byl vytvarován z tenké fólie ABS. Nový, konstrukční trup z balzy a překližky má menší hmotnost. Větší boční plochy dobře vedou model při kroužení v termice, takže není potřeba výraznějších zásahů do řízení směrového kormidla. Dobře vedou model i při malé rychlosti nad zemí při přistávání.
Křídlo je klasické konstrukce a zachovalo si rozpětí i tvar svého vzoru. Obdobným způsobem jsou postaveny rovněž ocasní plochy.
K řízení modelu je nutná RC souprava schopná ovládat dvě    serva a regulátor otáček motoru. Serva mohou být Hitec HS-81 nebo podobná.
K pohonu je vhodný střídavý elektromotor se zadní montáží o příkonu asi 250 W s příslušným regulátorem 30 až 35 A a vrtulí 8/6. Prototyp byl napájen akumulátorem Li-pol 3s1p s kapacitou 2 200 mAh.
Dále budeme kromě vlastního stavebního materiálu potřebovat lanovody, modelářskou bižuterii a další drobný materiál.

TRUP i přes to, že vypadá stavebně složitý, je vlastně skládačka podobná Legu. Předem je potřeba připravit a hlavně vyřezat všechny díly z překližky. Pokud se na díl T0 nepodaří sehnat překližku potřebné délky, je možné jej slepit epoxidem „šikmým řezem“ z několika dílů na rovné desce.
V hlavici z tvrdé balzy je schránka pro případné dovážení modelu. Křídlo je k trupu upevněno plastovými šrouby M5 s maticemi. Podvozkové kolo na prototypu modelu je zhotoveno z překližky. Kryt kabiny s rámem z překližky je „zasklen“ fólií Duracel 0,3 mm nebo podobným materiálem.  
Trup prototypu je vybroušen, nalakován řídkým čirým lakem, polepen papírem a nastříkán barvou. Jednodušší a rychlejší je požehlení vhodnou potahovou fólií.   
MOTOR prototypu má příkon 250 W (regulátor 30–35 A), což plně vyhovuje pro létání i za silnějšího větru. Klínovou podložkou je vyosen o 5° nahoru.
Kryt motoru zhotoví každý podle svých možností. Je možné vyrobit ze zbytků balzy nebo polystyrenu kopyto a na něm jej nalaminovat, nebo jej vytvarovat  pomocí horkovzdušné pistole z plastu či z PET lahve.
KŘÍDLO klasické konstrukce má torzní skříň potaženu balzou a páskovaná žebra. Vzorem bylo křídlo z modelu Prima, které má velmi dobré letové vlastnosti.
Žebra kromě středových z překližky jsou zhotovena rašplovou interpolací z balzy. Středové části a uši stavíme zvlášť na rovné desce. Uši na konci pod odtokovou lištou podložíme tak, aby vznikly negativy 5 mm.
Poloviny křídla jsou spojeny duralovou kulatinou, zasunutou do uhlíkové nebo mosazné trubky. K trupu je křídlo upevněno bambusovým kolíkem na náběžné liště a vzadu plastovými šrouby M5.
VOP postavíme na rovné desce z balzových dílů obvyklým způsobem. Výškové kormidlo z vybroušené balzové lišty je připevněno vhodnými závěsy.
Potah. Model můžeme potáhnout podle svých zvyklostí buď papírem, nebo fólií. Podle druhu  potahu zvolíme i technologii zhotovení brevných doplňků.
LÉTÁNÍ. Po kontrole modelu, smyslu výchylek a polohy těžiště můžeme model zalétat. Volíme raději bezvětří nebo mírný vítr, abychom lépe poznali chování modelu bez ovlivňování větrem. Model není potřeba zaklouzávat, ale rovnou jej mírným hozením vypustíme na motor pod úhlem asi 45–60° vzhůru. V bezpečné výšce vyzkoušíme reakce modelu na výchylky kormidel a jeho klouzání bez motoru.
Po přistání ještě případně doladíme seřízení. Tlačné uspořádání pohonu má tu výhodu, že se model, je-li motor správně vyosen vzhůru, nevzpíná tak, jak se stává s motorem umístěným ve špici modelu.