Přestože v posledních létech se k ovládání modelů, a nejen větroňů, používá stále více řízených funkcí, stále zůstává dost modelářů, kteří se zabývají modely ovládanými jen dvěma povely.
Proto vznikla v roce 2011 nová soutěžní kategorie RCVS, termických RC větroňů řízených jen dvěma servy. Soutěže s takovými modely se vlastně u nás létají již řadu let a volně navázaly na původní kategorii RCV2, u které se vývoj ubíral směrem k technicky i finančně náročnějším modelům, takže původní, stavebně jednodušší dvoupovelové modely v ní byly postupně vytlačeny a nahrazeny speciály, mnohdy celokompozitové konstrukce.
A tak tyto „vysloužilé“ modely, ať známých a zvučných jmen od úspěšných a legendárních konstruktérů, jako byly Admirál, Štír, Symfonik, anebo i další méně známé či modely vlastních konstrukcí můžeme nyní vídat na soutěžích RCVS, kde rozhodně nedělají svým majitelům žádnou ostudu a aktivně se účastní o boje na čelních pozicích výsledkové listiny. Jedním z takových modelů je i RC větroň Limit konstrukce Josefa Bíbra.
Limit není žádnou novinkou na modelářském nebi, jeho první prototyp vzlétl již v roce 1986 a jeho letové vlastnosti ho předurčily nejen jako rekreační, ale i jako velmi úspěšný soutěžní model. Jeho konstruktér se však nespokojil s již tak dobrými letovými vlastnostmi a dosahovanými výkony a celou dobu od vzniku prototypu až do dnešní doby věnoval jeho postupnému vylepšování a zdokonalování. Podle jeho vlastního poznávání při stovkách odlétaných hodin i na základě připomínek a podnětů ostatních spokojených majitelů Limitů tak postupně došlo například na změnu profilu i hloubky křídla, velikosti SOP, různá odlehčení a změny použitých materiálů, a jak se vyvíjely RC soupravy a hlavně    serva, došlo i k úpravě tvaru a rozměrů trupu.
Dnes tedy uveřejňujeme plán jednoho z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších modelů klasické konstrukce, který létá na soutěžích RCVS – Limitu 12.
Jde o model větroně klasické konstrukce s ovládanou výškovkou a směrovkou. S ohledem na rozměry lze tento model doporučit mírně pokročilým pilotům, kteří již zvládli pilotáž menšího RC větroně o rozpětí alespoň 1 500–2 000 mm.

Stavbu zvládne mírně pokročilý modelář, který má již za sebou nějakou stavbu podle plánku nebo má k ruce zkušenějšího kolegu, který mu poradí.
Křídlo se vzepětím do zdvojeného V sestává ze dvou polovin spojených duralovou spojkou a ocelovým drátem. Kostru sestavíme na rovné desce obvyklým způsobem.
Trup má balzové bočnice spojené přepážkami. Horní i dolní potah jsou rovněž balzové. Hlavice je z tvdé balzy.
Výškovka je konstruována jako plovoucí. Stavba je podobná jako u křídla. Poloviny se nasazují na spojovací dráty.
Celobalzová SOP je běžné konstrukce.
Trup je polepen tenkým Modelspanem, Japanem atp., pak barevně nastříkán. Křídlo, VOP a SOP jsou potaženy na- žehlovací transparentní fólií.
Model je konstruován na standardní RC vybavení (aku 4x AA, přijímač běžné velikosti, dvě standardní serva, například HS-422).
Limit je po zalétání „hodné“ letadlo a jeho řízení je bezproblémové. Citlivě reaguje na termiku a dobře se v ní ustřeďuje. Ani úniků z větších výšek se nemusíme obávat, úspěšně lze vyklesat letem na zádech, a ani při vyšších rychlostech nehrozí díky tuhosti konstrukce riziko třepetání.Při rozpočtu na přistání musíme mít na mysli, že jde přece jen o model většího rozpětí a při zemi má delší dokluz.