Konstrukce | Len Marlow / Jaroslav Kroufek |
Rozpětí | 1800 mm |
Plocha křídla | 51,4 dm2 |
Motor | 170 W |
Ovládané funkce | S, V, M |
Model zkonstruoval na sklonku druhé světové války americký modelář Len Marlow. Jeho výkres publikoval v roce 1947 časopis Model Craftsman. Koncepcí patří Ad Astra mezi vysokokřídlé modely s nosným profilem VOP.
Konstrukce modelu je jednoduchá a relativně málo náročná materiálově, potažmo peněžně. Protože namáhání rádiem řízeného modelu je poněkud odlišné od volně létajícího, navrhl jsem některé konstrukční úpravy. Tou největší, kterou skalní příznivci historických modelů nejspíš odsoudí, je elektropohon.
Chcete-li si pohodově zalétat s malými finančními náklady, je Ad Astra vhodný model. Ti, kdo létají na neupravených plochách včetně strnišť, ocení vysoko položené křídlo a VOP i podvozek. Model je strništěm méně zranitelný.
Stavba vyžaduje určité zkušenosti, letovými vlastnostmi není model vhodný pro úplného začátečníka, který by jej mohl snadno uvést do spirály s fatálními následky.
Pro pohon postačí elektromotor nebo spalovací motor o výkonu od 170 W. To byl přibližně i výkon motoru v původním modelu. V mé elektrokonverzi je motor napájen ze tříčlánku Li-pol o kapacitě 2 250 až 2 600 mAh a pohání sklopnou vrtuli 250/120. Podle kapacity a kvality akumulátoru je na 1 minutu letu třeba náboje 45 až 55 mAh bez termiky. To prakticky umožňuje s akumulátorem Power X5 o kapacitě 2 250 mAh lety až 40 minut.
Model má ovládány otáčky regulátoru a ocasní kormidla. K řízení jsem použil přijímač MZK pracující na kmitočtu 2,4 Ghz. Kormidla jsou ovládána servy Aostar AS-09, k ovládání otáček motoru plně vyhovuje regulátor Dys 30 A.
Správně seřízený model po odhození stoupá sám pod úhlem asi 45°. Pro stoupání mám mixován motor s výškovým a směrovým kormidlem. Výškové kormidlo se mírně přitahuje a směrové vychyluje vpravo. Za cenu delšího zalétávání to můžeme nahradit „natažením“ osy motoru a vyosením doprava. V kluzu je model stabilní. Zatáčky o velkém poloměru můžeme létat jen směrovým kormidlem, o malém poloměru, i kolem 7 m, s přitažením výškového kormidla, jinak model přechází do spirály.
Trup je klasické příhradové konstrukce z balzových lišt. Pylon je sendvič s vějšími vrstvami z balzy a střední vrstvou z topolové překližky. Motorový kryt laminujeme na pozitivní kopyto z pěnového polystyrenu.
Celobalzové ocasní plochy jsou jednoduché. Výškové i směrové kormidlo zavěsíme na poloviny „papírových“ závěsů Kavan. Kormidla ovládají lanovody s ocelovou strunou o průměru 0,9, opatřené závitovými koncovkami a vidličkami.
Křídlo se vzepětím do zdvojeného V je dělené. Konstrukce je rovněž celobalzová, jen v místech lomení jsou zalepeny překližkové spojky. Poloviny se nasouvají na spojovací ocelové dráty.
Na potah jsem zvolil Vlies pro jeho vynikající vlastnosti. Barevné doplňky stříkáme nitrobarvami.