Rozpětí | 1195 mm |
Délka | 790 mm |
Hmotnost | 450 g |
Plocha | 21,44 dm2 |
Motor | MIG 400/6 V |
Ovládané funkce | S, V, M |
Konstrukce | Zdeněk Raška
|
Jsou typy letadel, jejichž znalost se u každého, byť i začínajícího leteckého fandy předpokládá s pravděpodobností hraničící s jistotou. Mezi tyto typy je možné zařadit i „nohatého“ Čápa, jak jsme u nás zvyklí nazývat původně německý letoun Fi 156 Storch. I když jej válka rozesela po celém světě a mnoho konstruktérů inspirovaly jeho skvělé letové vlastnosti, nikomu z nich se nepovedlo navrhnout stroj, který by je napodobil beze zbytku.
Šéfkonstruktér firmy Fieseler Reinhold Mewes přikročil v roce 1940 k aerodynamickému doladění draku Fi 156, aby letoun dosahoval vyšší cestovní rychlosti, ale zároveň si zachoval dosavadní mimořádné schopnosti pomalého letu i extrémně krátkého vzletu a přistání. Na původních letounech byla postupně vyzkoušena celá řada úprav.
Prvni prototyp Fi 256 V-1 byl zalétán 9. července 1941. Podle dochovaných podkladů vzniklo prototypů celkem šest a dále pak pět předsériových strojů. Prakticky každý z těchto jedenácti letounů se nějak lišil od ostatních, protože se stále hledalo optimální řešení pro sériovou výrobu, která měla podle původních plánů čítat v roce 1944 měsíčně až 40 kusů. Zhoršující se poměry v německém leteckém průmyslu však vedly k útlumu a nakonec k zastavení výroby a dokonce i zkoušek nového letounu. Postavené prototypy pak jen sloužily na zkušebních základnách v Rechlinu a Tarnewitzu. Jeden letoun sloužil i ke kurýrním letům do Peenemünde v době, kdy se tam zkoušely letounové střely Fi 103 (V1); tam měl být prý zničen bouří. Kolem Fi 256 zůstává dodnes mnoho otazníků, i přehled technických údajů je neúplný.
Známé údaje jsou: Rozpětí 14,9 m; délka 9,7 m; výška 2,48 m; nosná plocha 27 m2; hmotnost prázdná 995?kg, vzletová 1575?kg; maximální rychlost 186 km/h; motor Argus As 10 P s předpokládaným výkonem až 206 kW s kovovou vrtulí Argus s větrníkovým pohonem systému stavěcího mechanismu.
Další informace, včetně řady fotografií, lze nalézt v Letectví a kosmonautice 15/1991 či francouzském časopise L´Aviation 250/1990.
S původním letounem Fieseler Fi 156 jsem se setkal po válce jako zvědavý kluk na letišti Ostrava-Hrabůvka a později pak v Chocni, kde se pod českým názvem Čáp ještě pár let po válce vyráběl pro potřeby armády, SNB, zemědělství i paravýcviku.
Svého prvního Storcha o rozpětí 500?mm na pohon gumovým svazkem podle vydaného plánku Zdeňka Ledviny jsem měl už v roce 1945. Dalšího pak v roce 1964 už jako minimaketu 1 : 20 a ještě později na pohon motorem Modela CO2, tehdy dokonce ve dvou verzích: vojenské se zadním střelcem a kulometem a civilní se švýcarským markingem. Na posledních dvou modelech jsem měl i funkční sloty, které vzlety ze země opravdu zkracovaly.
V roce 1990 jsem ve francouzském časopise L´Aviation objevil třípohledový výkres se snímky málo známého Fi 256. Chtěl jsem si jej tehdy postavit, ale ze zdravotních důvodů jsem se k tomu nedostal. Vzpomněl jsem si na něj teprve teď. Navrhl jsem jej už samozřejmě jako RC elektrolet.
Model je v podstatě celobalzový, jen s drobnými doplňky z překližky. K jeho pohonu slouží cenově nenáročný motor Speed či MIG 400 s vrtulí 6/3 a dvoučlánkem Li-ion 1 100 či 1 300 mAh, k ovládání přijímač Rex 4, regulátor JES 012 a dvě miniserva o hmotnosti 6–10 g. Model lze samozřejmě vybavit střídavým motorem.
Trup je sestaven ze dvou bočnic, spojených překližkovými přepážkami a balzovými rozpěrkami. Předek trupu je zespodu plaňkován, shora a z boků potažen balzou. Podvozek je ohnut z ocelového drátu a opatřen lehkými koly.
Křídlo klasické konstrukce ze žeber a podélníků je v celku. K trupu se upevňuje plastovým šroubem a překližkovým jazýčkem. Vzpěry nejsou funkční, slouží pouze k realističtějšímu vzhledu modelu.
Ocasní plochy s profilem rovné desky jsou slepeny z balzových lišt. Kormidla jsou zavěšena na páscích Vliesu.
Celý model je potažen Vliesem, vypnut teplem a napínacím nitrolakem a posléze stříkán barvou. Pohyblivé části, kryty a dveře jsou narýsovány černou tuší nebo fixem.