Před několika měsíci za mnou přišel zeť Jindra (musím to rozlišovat, kdo má více dcer, má i více zeťáků) s igelitkou plnou podivných překližkových výřezů. Po jejich rozložení na stole mně bylo vysvětleno, že jde o stavebnici lodi Renáta, kterou před pár dny našel při úklidu na půdě. Problém byl v tom, že za léta nuceného půdního vyhnanství se ztratily některé díly, výkres a stavební návod. Důležité bylo, že se zachoval kýl, trupové přepážky, všechny základní díly hlavní i horní nástavby a část obalu krabice s názvem lodi a obrázkem. Po krátké diskusi jsme se dohodli, že model nejen postavím, ale nakreslím stavební výkres.
Co je vlastně Renáta? Renáta I byla stavebnice lodi kategorie EX, kterou v sedmdesátých létech minulého století vyráběl modelářský podnik Meta-Ostrava, který patřil pod ČSSI (Československý svaz invalidů). Tento model měl i „sestru“ Renáta II, která se tvarově příliš nelišila, ale její délka byla dvojnásobná - 1 440 mm. Možná se dočkáme reportáže o její stavbě, protože jeden můj kamarád vlastní kompletní stavebnici.

Reinkarnaci jsem zahájil překreslením lodního kýlu, který byl zkroucený a nepoužitelný. Protože nebylo zbytí, kýl jsem vyřezal z topolové překližky tloušťky 4 mm. Ačkoliv jsem obešel všechny modelářské prodejny v okruhu přibližně 50 km, všechny nabízené pláty překližky byly krátké, a tak jsem kýl musel zhotovit ze dvou kusů. Dělicí rovina není na výkrese nakreslena, protože je lhostejné, kde si ji modelář zvolí, anebo kýl vyřeže z jednoho kusu. Po vyřezání a slepení kýlu jsem upravil přepážky vyřezané z překližky tloušťky 3 mm, které jsem pak na kýl nasadil, přidal podélníky ze smrkových lišt o průřezu 4 x 4 mm a kostru trupu cvičně spojil špendlíky. Pokud je Renata stavěna jako model dálkově ovládaný, je vhodné se v této chvíli zamyslet, jakým způsobem bude v trupu umístěno kormidlo a případně podle toho upravit kýl. Po úpravě kýlu následovalo opět „sešpendlení“ trupu, doladění „kolmostí a šikmostí“ a slepení kostry trupu. Před lepením kostry doporučuji vše pečlivě zkontrolovat, aby trup nebyl křivý nebo zkroucený – pečlivost se vyplatí. Po zaschnutí lepidla následovalo vybroušení kostry a nalepení obšívky. Obšívku zhotovíme ze čtyř dílů vyřezaných z překližky tloušťky 2 mm. Nejprve vyřežeme a přilepíme spodní díly. Po zaschnutí lepidla obšívku obrousíme tak, aby lícovala s podélnými lištami a pokračujeme vyříznutím a přilepením horních dílů obšívky. Mně se osvědčilo nejprve jednotlivé díly obšívky nakreslit a vystřihnout z kartonu, který pak po kontrole rozměrů přímo na trupu překreslíme na překližku a vyřízneme. V této fázi stavby je vhodné vnitřní prostory lodě nalakovat čirým lakem, aby v případě proniknutí vody byl trup impregnován. 

Po dokončení obšívky trup na chvíli odložíme a pustíme se do zhotovení stojanu. Existuje jich velké množství a fantazii se meze nekladou. Na výkrese je nakreslen v podstatě nejjednodušší stojánek, který se skládá ze dvou čel (odpovídají průřezu trupu v místech druhé a čtvrté přepážky), která jsou spojena smrkovými lištami o průřezu 4 x 4 mm. Opět doporučuji nejprve čela stojánku nakreslit na kreslicí čtvrtku, vystřihnout a tvar přizpůsobit trupu. Následně čela překreslíme na překližku (já jsem použil topolovou tloušťky 3 mm). Po vyřezání a upravení tvaru spojíme čela smrkovými lištami, slepíme a nalakujeme.
Pak se můžeme začít věnovat palubě. I v tomto případě jsem byl nucen palubu zhotovit ze dvou dílů. Nejjednodušší je přiložit trup na tabuli topolové překližky tloušťky 3 mm, obkreslit jej a pak s malým přesahem vyříznout. Pak vyřízneme otvor do trupu pod hlavní nástavbou. V případě, že stavíme model řízený rádiem, vyřízneme ještě zadní otvor, v místech, kde jsou kormidlo a jeho servo. Tento otvor je vhodné vyříznut lámacím nožem, protože potom nemusíme pracně vyřezávat a slícovávat krytku do otvoru. Zadní otvor je na výkrese paluby nakreslen čerchovanou čarou, protože jeho velikost a polohu je nutné přizpůsobit poloze a velikosti serva a kormidla. Otvor v zadní části ze spodní strany olemujeme pásky z překližky tloušťky 2 mm, které přesahují otvor dovnitř o cca 5 mm. Palubu následně otočíme a z horní strany otvor pod hlavní nástavbou olemujeme smrkovými lištami o průřezu 4 x 4 mm. Nyní již můžeme palubu přilepit k trupu lodi. Já jsem k tomu použil dispersní lepidlo Herkules.
Dalším krokem je dokončení přídě. Do prostoru přídě nejprve vlepíme balzové hranoly nebo ji postupně vyplníme přířezy z balzových prkének. Pak si vezmeme ostrý nůž a začneme si hrát na lidové řezbáře. Po oříznutí přebytečného materiálu následuje broušení, tmelení a opět broušení, a to tak dlouho, až jsme s tvarem trupu spokojeni. Tyto operace lze dělat v podstatě kdekoliv, ovšem po jistých zkušenostech nedoporučuji bytové prostory jako jsou kuchyně, obývák, ložnice apod.
Po dokončení trupu začneme sestavovat hlavní nástavbu. I zde platí přísloví „dvakrát měř, jednou řež“. Na bočnice doporučuji vybrat opravdu rovnou překližku tloušťky 2 mm, protože z křivého rovné udělat nelze, o tom jsem se ostatně přesvědčil. Při sestavování nástavby musíme dbát na kolmost a těsnost spoje s trupem. To znamená, že vše musí k rámečku na trupu doléhat velmi těsně, aby do lodě nevnikala voda. Díly nástavby musejí být navzájem kolmé, aby nástavba nebyla křivá. Při lepení je nutné dávat velký pozor na to, aby nedošlo k přilepení nástavby k palubě! V průběhu lepení doporučuji několikrát „cvičně“ nástavbu sejmout a znovu nasadit. Po zaschnutí lepidla spoje dílů nástavby uvnitř oblepíme smrkovými lištami o průřezu 4 x 4 mm a přilepíme střechu hlavní nástavby. Hlavní nástavbu dokončíme nalepením dveří z dýhy nebo překližky tloušťky 1 mm.
Po slepení hlavní nástavby slepíme horní nástavbu. Její stavba je jednoduchá a není třeba ji nějak důsledně rozvádět, jen pozor na to, že ji zatím nelepíme k hlavní nástavbě. Obě nástavby slepíme až po „zasklení“ oken po dokončení povrchové úpravy modelu.
Nyní můžeme dokončit trup lodi. Na špici lodi nalepíme balzový hranol a následně přilepíme hrazení. K hrazení nejprve přilepíme trojúhelníkové výztuhy z překližky tloušťky 2 mm a celek přilepíme k trupu. Zdánlivě jde o banální operaci, ale ve skutečnosti přilepit hrazení není tak jednoduché. Pak přilepíme překližkové palubní výztuhy. Po zaschnutí lepidla následuje obvyklá činnost, a to broušení, tmelení, broušení…
Po dokončení hrazení skončila základní fáze stavby a dostáváme se k montáži lodních hřídelů. Po vyříznutí otvorů postupně umístíme podle výkresu pouzdra hřídelů a přilepíme je. Já jsem použil pětiminutový modelářský epoxid. Po jeho vytvrdnutí doporučuji na hřídele nalepit výztuhy z překližky tloušťky 2 mm. Tyto výztuhy nejsou na výkrese zakresleny.
Pak můžeme přistoupit k povrchové úpravě. Nejprve model nalakujeme; já jsem jej lakoval obyčejným nitrolakem. Potom opět následuje broušení, tmelení, broušení… Jakmile jsme spokojeni s hladkostí povrchu, přistoupíme k barvení trupu a nástaveb. Fantazii se sice meze nekladou, já jsem zvolil velice jednoduchou barevnou úpravu. Paluba je hnědá, trup pod čarou ponoru je červený, nad čarou ponoru bílý a na čáře ponoru je černá linka. Nástavby jsou rovněž bílé. Nátěru lodi se věnoval zeť, protože mě barvení a stříkání příliš nebaví.
Malá finta pro méně zkušené: Linku vymezíme samolepicí páskou. Potom místa, kde bude linka, natřeme čirým lakem a po jeho zaschnutí teprve nastříkáme linku. Pointa spočívá v tom, že čirý lak vyplní případné netěsnosti pod páskou a barva pak nezateče pod pásku. Linka je tedy pěkně rovná.
Po dokonalém vyschnutí barev je možné zahájit dokončovací práce. Nejdříve vlepíme do nástaveb okna, která vystřihneme z průhledné fólie nebo plexiskla. Pak horní nástavbu přilepíme na hlavní.
Nakonec do modelu namontujeme pohonnou jednotku. Renáta má dvě pohonné jednotky. Já jsem zvolil následující kombinaci: 2x motor Speed 280, 2x lodní hřídel Compact pro motory řady 280 od firmy MP Jet, dvě plastové protiběžné lodní vrtule o průměru 25 mm od firmy Graupner a jeden obousměrný stejnosměrný regulátor otáček MDD 16 s paralelním zapojením motorů. Pak už pouze namontujeme kormidlo (buď je zhotovíme z překližky a drátu, nebo je koupíme hotové) a jeho ovládání. Já jsem použil kormidlo od firmy MP Jet a pro jeho ovládání servo Hitec HS-55.
V této chvíli můžeme model považovat za hotový, ale kdo chce, může loď „vyšperkovat“ zábradlím, pacholaty, reflektory, záchrannými kruhy, hasičskými přístroji, kotevním navijákem, radarem, různými technickými nástavbami atp. podle skutečných lodí. Fantazii se meze nekladou.
Příprava k plavbě

Před prvním vyplutím je nutné model vyvážit tak, aby na hladině spočinul vodorovně, bez náklonu a měl správný ponor. Tuto operaci lze bez problémů zvládnout doma v koupelně ve vaně. Kdo má pouze sprchový kout, musí jít k sousedům. Pak následuje přezkoušení „funkčnosti“ ovládání modelu, nabití baterií a můžeme jít k vodě.
Renata je při plavbě směrově stabilní a vzhledem k velikosti modelu (délka 70 cm) je poměrně rychlá. Přestože Renata při jízdě vytváří velkou příďovou vlnu, ani při plavbě maximální rychlostí nedochází k zaplavování paluby. Při zkušebních plavbách se ukázala nízká účinnost kormidla od firmy MP Jet a poloměr zatáčení byl velký. Při couvání Renata jede rovně, nereaguje na výchylky kormidla a při plavbě zpět při vyšších rychlostech dochází k zalévání zadní části paluby. To je dáno tvarem zadní části trupu a tím, že kormidlo je mezi lodními vrtulemi. S tím asi nelze nic moc udělat.
Na základě plavebních zkoušek jsem model upravil. Předně jsem zvětšl plochu kormidla; nové kormidlo je zakresleno na výkrese, má přibližně dvojnásobnou plochu. Za zvážení stojí i zmenšení nebo dokonce odstranění kýlu vyčnívajícího ze spodní části trupu. Tento kýl má smysl u modelů třídy EX, které nejsou rádiem řízené – směrově stabilizuje model. U rádiem řízeného modelu nemá pod trupem vyčnívající kýl příliš velký smysl. Kvůli velké příďové vlně, která je sice efektní, ale existuje nebezpečí přelévání vody přes hrazení na palubu, doporučuji zvýšit výšku hrazení na přídi minimálně o 5 mm. Tato doporučení jsou na výkrese nakreslena čerchovanou čarou.

Renáta je model skutečně elegantní a je škoda, že neznáme jméno konstruktéra a není k dispozici původní plán. Výkres, který jsem nakreslil, představuje „repliku“ skutečného modelu, která vychází z dílů, které se dochovaly. Základní tvary modelu jsou zachované, ale detaily nikoliv. Je možné, že někdo ze čtenářů RC revue má doma původní výkres (i poškozený), model (může být i poškozený), případně fotografie. Pokud něco takového máte, neváhejte a obraťte se na redakci. Jistě budou zajímavé i pro ostatní čtenáře.