Do historie modelů s gumovým pohonem se tento zvláštně řešený letoun dostal vítězstvím na soutěži Kanadský pohár v srpnu roku 1935. Soutěž se konala v Torontu za  větru až 10 m/s. Model Freda J. Rogersona si za těchto nepříznivých povětrnostních podmínek vedl dobře díky své pevné kompaktní konstrukci. Při prvním startu s ním Fred dosáhl času 57 s, při druhém natočil do gumového svazku 750 otoček a naletěl 72 s. Při tomto vítězném letu Wasp přeletěl napříč celé letiště a přistál až za ním do nepřehledného terénu.
V té době Fred modelařil už více než dvacet let a byl technickým komisařem Kanadské modelářské ligy. Svou odbornost rozšířil i na makety, postavil si SE-5a a Corben Ace, a s modelem Firefly o rozpětí 864 mm dokonce ustavil kanadský rekord v trvání letu časem 20:26.
Jako modelářský konstruktér by však Fred J. Rogerson asi nikdy nevešel ve známost i za hranicemi své země, kdyby model Wasp ne­zveřejnil v roce 1937 ve své populární ročence Frank Zaic, jenž také s Fredovým svolením nakreslil plán tohoto modelu ve skutečné velikosti. Originál plánku Wasp přímo od Freda totiž neexistuje. Jestliže je tedy Wasp dodnes stavěn modeláři z celého světa, byť často s jinou profiláží a s odlišnými detaily, je to díky F. Zaicovi.
V roce 1985, padesát let od jeho vzniku, si Wasp postavil zakládající člen SAM Velké Británie Don Knight, jenž jej o rok později přivezl na soutěž SAM v americkém Westoveru. Po soutěži jej věnoval Dicku Stearmanovi, majiteli modelářského muzea v Plymouthu ve státě New Hampshire. Jiný Wasp létal v Taftu v Kalifornii v roce 1996 a další, postavený Keithem Palmerem, v anglickém Middle Wallop na šampionátu SAM 1066.
Dalšími staviteli Rogersonova dvouplošníku byli Jan Rummery a jeho kamarád David Wotton z Coralville v Iowě. Přes dlouhou zimu si každý postavil  svůj stroj a na jaře je společně zalétali. Jan Rummery mi pak předal mnoho cenných zkušeností.
Dlužno upozornit, že žádný z výše zmíněných stavitelů nepotvrdil, že by šlo o model, se kterým lze dosahovat dlouhých časů. Kvůli velkému zúžení křídel má Wasp problémy s přechodem z rychlého motorového letu do kluzu. To je však kompenzováno zvláštní konstrukcí a ladnými křivkami letounu.

Já jsem původní plánek od F. Zaice mírně upravil – přidal jsem vzpěry, které zvyšují tuhost modelu. Jeho krásné tvary mě zaujaly natolik, že jsem se rozhodl postavit jej do nově se rodící RC kategorie elektro Wakefield. K po­honu modelu jsem použil již dříve ověřenou pohonnou jednotku od firmy Hořejší model, Speed 280/6 V s převodem 4:1 a vrtulí 230/100 s kuželem. K ovládání jsem zvolil přijímač Rex 4 se dvěma servy HS-50 a regulátorem JES 012, pohonná baterie sestává ze dvou článků Li-ion 1100 mAh.
Trup je slepený ze čtyř hlavních podélníků a polopřepážek se svislou dělicí rovinou podobně, jako se stavějí makety „dvacetinky“. Oblý průřez dává trupu tvarová karoserie z dalších podélníků.
Podvozek, osazený aerodynamickými kryty kol, je ohnutý z ocelového drátu. Kola zhotovíme z překližky a balzy. Kvůli snazší dopravě modelu je podvozek odnímatelný.
SOP s profilem rovné desky má obvodovou lištu lamelovanou z pásků balzy ve špendlíkové šabloně. VOP má koncové oblouky rovněž lamelované z pásků balzy. Náběžná část je pro zvýšení tuhosti i lepšího dodržení tvaru profilu vyztužena položebry.
Křídla jsou v celku, k trupu se připevňují plastovými šrouby. Okrajové oblouky jsou lamelovány z balzy, náběžná část je opět osazena položebry. Prohnutý střed horního křídla se staví na šabloně vybroušené z pěnového polystyrenu
Model lze potáhnout Vliesem nebo Modelspanem. Barevou úpravu zvolíme podle vlastního vkusu. Potah je vypnut napínacím nitrolakem. 
Motor je v modelu instalován běžným způsobem šrouby k překližkové motorové přepážce. Regulátor, přijímač i baterie jsou uchyceny suchým zipem. Serva jsou vlepena do zadní části trupu kyanoakrylátovým lepidlem, táhla zhotovíme z ocelového drátu. Závěsy kormidel jsou z pásku Vliesu.